Vláda Karla Stürgkha

Vláda Karla Stürgkha nastoupila v situaci, kdy předchozí kabinet Paula Gautsche odstoupil po několika měsících neúspěšných pokusů získat trvalejší podporu politických stran. Předlitavská politická scéna byla po volbách do Říšské rady roku 1911 mimořádně roztříštěná a polarizována mezi četnými etnickými a ideologickými frakcemi. V konzervativních kruzích se šířilo přesvědčení, že vládnout s parlamentem nelze. Stürgkh jako štýrský šlechtic sestavil novou vládu jako ryze úřednickou. Žádná strana si nemohla stěžovat, že je opomíjena, protože kabinet si udržoval odstup od všech politických stran. Zároveň stále více vládl bez parlamentu. Historik Otto Urban označuje Stürgkhovu vládu jako vládu zásadního neřešení problémů. V létě roku 1912 se nicméně Stürgkhovi podařilo v parlamentu prosadit klíčové vojenské předlohy a mobilizační zákony (podpořila je i velká část českých poslanců, v kabinetů zasedali dva ministři českého původu). Vláda dokázala přežít i složité mezinárodněpolitické období (balkánské války). V létě roku 1913 vydala takzvané Anenské patenty, kterými byl český zemský sněm (zablokovaný česko-německou rivalitou) trvale vyřazen z provozu a místo něho nastoupila zemská správní komise. Česká politická reprezentace pak přenesla svůj odpor proti eliminaci zemské samosprávy na Říšskou radu. Když se ovšem Češi v březnu 1914 chystali na další kolo obstrukcí na Říšské radě, nechal ji Stürgkh odročit. Vzhledem k následnému vypuknutí první světové války byl předlitavský parlament odročen až do roku 1917.[2][3]

Za první světové války musela vláda řešit mimořádné úkoly vyplývající z válečné situace, rozvrat ekonomiky a zásobování obyvatelstva, včetně sociální radikalizace. Centrum moci se zároveň posouvalo směrem k vojenským kruhům. Existence vlády byla náhle ukončena v říjnu 1916, kdy byl předseda vlády Stürgkh zastřelen při atentátu. Nastoupila pak druhá vláda Ernesta von Koerbera.[4]