Vitznau-Rigi-Bahn

Vitznau-Rigi-Bahn je první horská dráha v Evropě normálního rozchodu, později elektrifikovaná, ozubnicového systému ve Švýcarsku, dolní stanice se nachází v Vitznau (kantonu Lucern), horní stanice na vrcholu hory Rigi (kanton Schwyz). Dráha je součástí akciové společnosti Rigi Bahnen.

Vitznau - Rigi Kulm

zastávka Rigi Kaltbad
StátŠvýcarsko Švýcarsko
Číslo603
Provozovatel dráhyVitznau-Rigi-Bahn
Technické informace
Délka6,85 km
Rozchod koleje1435 mm (normální)
Napájecí soustava1,5 kV DC
Maximální sklon250 ‰
Minimální poloměr oblouku120 m
OzubniceRiggenbach
Externí odkazy
multimediální obsah na Commons
Průběh trati
Legenda
6,80 km Rigi Kulm .1752 m n. m.
5,90 km Rigi Staffel 1.603 m n. m.
Arth-Rigi-Bahnsměr Arth-Goldau
5,00 km Rigi Staffelhöhe 1.550 m n. m.
4,50 km Rigi Kaltbad-Firstkonec dvoukolejné trati 1.453 m n. m.
zrušená trať na Rigi Scheidegg (RSB)
First
3,40 km Romiti Felsentor 1.195 m n. m.
Understette
2,60 km Freibergenzačátek dvoukolejné trati 1.026 m n. m.
2,10 km Grubisbalm 910 m n. m.
Rigi Scheidegg 1.648 m n. m.
most Schnurtobel80 m
tunel Stepfegg31 m
1,20 km Mittelschwanden 685 m n. m.
0,00 km Vitznau 435 m n. m.
depo
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Patentovaná výhybka
ve stanici Freibergen

Trať stoupá po jihozápadním svahu z obce Vitznau u Lucernského jezera z výšky 435 m n.m. po svahu směrem do sedla Rigi Staffel. Při úbočním stoupání se cestujícím odkrývá pohled na Lucernské jezero, samotný Lucern a při dobré viditelnosti až k Alpám v kantonu Bern. Před sedlem mezi zastávkami Rigi Staffelhöhe a Rigi Staffel, u zastávky Rigi Kaltbad-First, míjí trať horní stanici visuté lanovky Weggis - Rigi Kaltbad (LWRK). V zastávce Rigi Staffel se k dráze připojuje trať ze severovýchodního svahu z Arth-Goldau. V Rigi Staffel jsou obě tratě od roku 1990 vzájemně propojeny. Toto propojení slouží servisním účelům. K vrcholu Rigi do výšky 1.752 m n.m. pokračují obě tratě po vlastní koleji.

Ve stanici Freibergen je instalována světově patentovaná flexibilní ozubnicová výhybka.[1].

Historie

Historický přehled[2][3] zachycuje sled událostí, které jsou ve vztahu k Vitznau-Rigi-Bahn.

Uvádění železnice do provozu se účastnil i Niklaus Riggenbach, autor a konstruktér použitého ozubnicového systému. 21. května 1870 (v den svých narozenin) vedl Riggenbach lokomotivu č. 1, nazvanou "Stadt Luzern" po 300 metrů dlouhém zkušebním úseku. O rok později, ve stejný den, vedl N. Riggenbach první vlak až pod vrchol do stanice Rigi Staffelhöhe na pomezí kantonů Lucern a Schwyz.

Společnost očekávala návštěvnost kolem 50.000 cestujících ročně, ale skutečnost byla 60.000. V roce 1874 dosáhla návštěvnost 100.000 cestujících. S otevřením železnice Arth-Rigi-Bahn v roce 1875 však návštěvnost poklesla a teprve v roce 1886 se opět dostala přes 100.000 cestujících. Nejvyššího počtu přepravených osob dosáhla železnice v roce 1971 u příležitosti stého výročí, kdy bylo přepraveno 578.070 cestujících.

rok událost
1863Inženýr Niklaus Riggenbach si nechává patentovat svůj ozubnicový systém ve Francii
18699. června udělila kantonální rada Lucernu povolení ke stavbě
1869V září byla zahájena stavba s náklady včetně vozového parku a provozních budov ve výši 1,25 miliónu CHF
187021. května provedena zkušební jízda na 300 m dlouhém úseku
187121. května byl otevřen úsek Vitznau-Rigi-Bahn (VRB) z Vitznau do Staffelhöhe jako první horská dráha v Evropě
1873Otevření provozu VRB mezi Rigi Staffelhöhe a vrcholem Rigi
1874Otevření VRB dvoukolejného úseku mezi Freibergen a Rigi Kaltbad, otevření úseku Rigi - Scheidegg (Kaltbad - Scheidegg)
1882Změna konstrukce lokomotiv, parní kotle lokomotiv VRB jsou z vertikální polohy převedeny do horizontální
1906Zahájení zimního provozu mezi Vitznau - Rigi Staffelhöhe
1931Ukončení provozu v úseku Rigi Kaltbad - Rigi Scheidegg / Rigi-Scheidegg-Bahn
1937Elektrifikace větvě Vitznau - vrchol Rigi
1968Zahájení provozu kabinové lanovky Weggis - Rigi Kaltbad (LWRK)
1990Propojení tratí ARB-VRB v Rigi Staffel
1991Otevření nového depa a dílenské budovy v dolní stanici Vitznau
1992Sloučení společnosti Vitznau-Rigi Bahn a Arth-Rigi-Bahn, vzniká jedna společnost Rigi Bahnen
1993Do provozu na lanovce je uvedena nová panoramatická kabina (LWRK)
1999Podání a přijetí světového patentu flexibilní výhybky ozubnicové dráhy na Rigi Bahn
2000Zahájení provozu flexibilní výhybky ozubnicové dráhy označované RIGI-VTW 2000 ve stanici Freibergen
2000125. výročí Arth-Rigi-Bahn
2006100. výročí zimního provozu železnice a zimních sportů na vrcholu Rigi
2007Otevření kulturního velkokapacitního stanu až pro 800 osob v Rigi Staffel

Technická data

Vitznau-Rigi-Bahn v létě
Vitznau-Rigi-Bahn v zimě
parametrhodnota[4]
primární napájení15 kV 50 Hz
trakční napájení1,5 kV stejnosměrné
výkon měnírenVitznau 1.500 kW / Romiti 1.500 kW / Staffelhöhe 1.000 kW
rozchod1.435 mm
provozní délka6.975 m
délka dvojkolejného úseku 1.883 m
ozubnicový systémRiggenbach
nejvyšší sklon250 ‰
průměrný sklon190 ‰
nejmenší poloměr120 m
počet tunelů1
délka tunelu67 m
počet mostů7
délka mostů97 m
maximální rychlost parních lokomotiv:
bez rozlišení směru jízdy9 km/h
maximální rychlost elelektrické trakce při jízdě vzhůru:
podle stroje18/23 km/h
maximální rychlost elelektrické trakce při jízdě dolů:
podle stroje12/14 km/h
doba jízdy30 minut
přepravní kapacita850 osob/hod.

Vozový park

Točka s přímou a obloukovou kolejí ve stanici Vitznau
lokomotivypočetvýkon[4]
elektrické lokomotivy1331 kW
elektrické vozy4331 kW
elektrický vůz1824 kW
elektrická jednotka 2824 kW
sněhová fréza1309 kW
parní lokomotivy2368 kW
vagónypoznámka[4]
osobní9
ostatní13vozy nákladní, služební, pluhy

Odkazy

Reference

  1. Popis flexibilní výhybky na prospektu účastníků projektu. www.wvrt.ch [online]. [cit. 2011-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-16.
  2. Mt. Rigi railways - from past to present. www.rigi.ch [online]. [cit. 2011-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-05.
  3. The Vitznau-Rigi railway[nedostupný zdroj]
  4. Technology cogwheel railway Vitznau - Rigi Kulm[nedostupný zdroj]

Literatura

  • Florian Inäbnit: Rigi–Scheidegg-Bahn. Prellbock Druck & Verlag, Leissigen 1999, ISBN 3-907579-13-5
  • Eisenbahnatlas Schweiz. Schweers + Wall, Aachen 2004, ISBN 3-89494-122-7.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.