Vitim

Za začátek řeky je považován soutok zdrojnic Vitimkan a Čina, z nichž první pramení v na Ikatském hřbetu, zhruba 370 km severovýchodně od města Ulan-Ude. Odtéká k jihu a na horním a středním toku obtéká Vitimskou plošinou v hluboké dolině s charakterem soutěsky, stáčí se k severovýchodu a tvoří přirozenou hranici Burjatské republiky a Zabajkalského kraje a po ní pokračuje skrze Stanovou vysočinu, kde překonává Jihomujský hřbet a dostává se do Mujskokuandinské kotliny. U města Usť-Muja ji kříží Bajkalsko-amurská magistrála. Při překonávání Severomujského a Deljun-Uranského hřbetu vytváří významné peřeje známé pod jmény Paramská, Deljun-Oronská a dostává se do východní části Irkutské oblasti, stáčí svůj tok k severozápadu a za Bodajbem se stáčí k severu. Pod přístavem Voroncovka opouští hory, dolina se rozšiřuje a do Leny se vlévá zprava u Vitimu dvěma rameny, přičemž vytváří deltu.

Zdrojem vody jsou převážně dešťové srážky. Průměrný průtok u Bodajba činí 1 530 m³/s a v ústí 2 000 m³/s. Charakteristická jsou zvětšení průtoku od května do října s vzestupem vodní hladiny 8 až 10 m. Nejvyšší průměrný měsíční průtok je v červnu, kdy dosahuje až 4 900 m³/s a naopak v březnu a dubnu méně než 80 m³/s. Zamrzá na začátku listopadu a rozmrzá ve druhé dekádě května. Nad vesnicí Kalakan často promrzá až do dna na 100 až 120 dní.

Největším sídlem, které se podél toku řeky nachází, je město Bodajbo, od něhož k ústí je udržovaná pravidelná vodní doprava. Výše k vesnici Kalakan probíhá nákladní doprava na lodích zvaných karbas. V povodí řeky se nacházejí naleziště zlata a slídy.