Vindolandské tabulky

Vindolandské tabulky byly v době svého objevu nejstaršími dochovanými rukou psanými dokumenty v Británii (nyní je ve stáří překonaly tabulky nalezené na místě budoucího sídla finanční společnosti Bloomberg v londýnské City). Jde o bohatý zdroj informací o životě na severní hranici římské Británie v poměrně krátkém časovém období.[1][2] [3]

Vindolandská tabulka č. 343, dopis
římská psací tabulka
Doba vzniku2. pol. 1. století - 1. pol. 2. století
Místo vznikupevnost Vindolanda
Jazyklatina
Autorřímsko-britská kultura
Psací látkainkoust na dřevě
Formát182 mm
Písmopsací
Obsahsoukromý dopis s obchodní tematikou

Texty jsou na tenkých tabulkách o velikosti pohlednice, psané inkoustem na bázi uhlíku. Časově jsou tabulky řazeny do 1. a 2. století našeho letopočtu (jsou tedy přibližně stejně staré jako Hadriánův val).

Ačkoli podobné záznamy na papyru už byly známé z jiných oblastí Římské říše, dřevěné tabulky s textem psaným inkoustem byly v severní Anglii objeveny až v roce 1973, kdy je archeolog Robin Birley nad podnět studenta Keitha Liddella našel v římské pevnosti Vindolanda.[1][4]

Na tabulkách jsou zaznamenány jak úřední vojenské záležitosti, tak osobní zprávy, které posílali nebo dostávali členové vindolanské posádky, jejich rodiny i otroci. K tabulkám úředním se pořizovaly až tři kopie.[5]Tabulky také obsahují zmínky o technických problémech, které tehdy museli pisatelé řešit. [6] Texty na tabulkách jsou především dopisy, které rozebírají například záležitosti rodinné i jiné aktuální věci, které bylo nutné písemně zařídit, obřady, posílají zprávy přátelům. Protože jsou v nich zmiňovány takové věci každodenního života jako potraviny, oděvy či nástroje, texty představují bohatý zdroj informací o životě té doby, zmíněných lidech, vztazích mezi nimi i o místech, včetně jejich jmen. V neposlední řadě obsahují latinské vojenské termíny.

Objevené tabulky se téměř všechny nacházejí v Britském muzeu, ale byla učiněna opatření, aby některé byly vystaveny v pevnosti Vindolanda. Byly přepsány a do angličtiny přeloženy texty 752 tabulek a začaly se publikovat v roce 2010.[7] Další tabulky se v pevnosti Vindolanda nacházely i později.[8]

Archeologové pracují v pevnosti Vindolanda, 2006
Principia, velitelství a administrativní centrum pevnosti Vindolanda, místo nálezu mnoha tabulek

Popis

Dřevěné tabulky z pevnosti Vindolanda byly první dochované příklady dopisů psaných inkoustem v době římské. Existují záznamy o tom, že tabulky, na něž se psalo inkoustem, se v tehdejších dobách používaly, například Herodianos ve 3. století psal o tabulce na psaní vyrobené z lipového dřeva tak, že ho rozřezali na tenké destičky, ty se pak složily textem k sobě a svázaly; za tím účelem v nich byly předem připraveny otvory.[9][10]

Dřevo

Vindolandské tabulky jsou ze dřeva břízy, olše a dubu, tedy stromů, které rostly v okolí nálezu. U jiného typu psacích tabulek používaných v římské Británii, těch, na nichž se při psaní používal stylus, dřevo pocházelo odjinud a do Británie se dovážely hotové.

Vindolandské tabulky jsou "silné" 0,25 až 3 mm. Typická velikost je 20 cm krát 8 cm, tedy odpovídá rozměrům velké moderní pohlednice. Uprostřed měly rýhu, aby je šlo složit, případně svázat jich několik k sobě a vytvořit delší text připomínající leporelo. Na jednu tabulku mnoho slov nevešlo, bylo možné napsat jen přibližně 16 řádků.[11]

Časové zařazení

V pevnosti Vindolanda sídlila vojenská posádka ještě dřív, než byl postaven Hadriánův val; většina tabulek je nepatrně starších než tento val, jehož výstavba byla zahájena v roce 122. Robin Birley, který vedl první archeologický výzkum, rozlišil pět období, v nichž pevnost byla osídlena nebo kdy byla rozšiřována:[12]

  1. zhruba mezi lety 85 až 92 byla postavena první pevnost.
  2. zhruba mezi lety 92 až 97 byla rozšířena poprvé.
  3. zhruba mezi lety 97 až 103 došlo k jejímu dalšímu rozšíření.
  4. zhruba mezi lety 104 až 120 byla opuštěna a potom znovu obsazena.
  5. zhruba mezi lety 120 až 130 se stavěl Hadriánův val
Rekonstrukce pevnosti Vindolanda, Hadriánův val

Tabulky byly vyrobeny v druhém a třetím období, tedy mezi léty 92 až 103, přičemž většina nápisů vznikla před rokem 102.[13]

Bývají též řazeny do období od pozdních 80. let až do roku 105 našeho letopočtu, kdy byla pevnost obsazena I. kohortou Tungrorum a IX. kohortou Batavorum.[14]

Obsah tabulek s příklady

Používaly se pro oficiální záznamy o vojenských záležitostech v pevnosti i o osobních záležitostech důstojníků a domácností. Největší skupinu tvoří právě korespondence prefekta IX. kohorty Batavů, jímž byl Flavius Cerialis, a jeho manželky, která se jmenovala Sulpicia Lepidina. Některé texty se týkají snad také civilních obchodníků a dodavatelů; například na tabulku číslo 343 psal Octavius svému bratrovi o rozjednaném obchodě. Varuje ho, že aby neplatil vysokou cenu za kožené oblečení, které jistý obchodník lacino nakoupil.[15] Zda byl Octavius civilní osobou, nelze z textu poznat.

Vybrané tabulky
Tabulka č.309, dopis napsal Metto Advectovi o dílech pro vozy a dalších předmětech ze dřeva. V Britském muzeu

Z mnoha textů jsou pro představu o každodenním životě pozoruhodné zejména dopisy. Například dekurion jízdy Masculus napsal dopis prefektovi, který se jmenoval Flavius Cerialis, v němž se dotazoval, jaké pokyny přesně má dát svým mužům příští den, a také zdvořile žádal, aby posádce poslali další zásilku piva, protože jeho zásobu už zcela spotřebovali.[16] Dokumenty také poskytují informace o různých úlohách, které vykonávali muži v pevnosti, jako je například správce lázní, ševci, stavební dělníci, lékaři, opraváři vozů a pecí a omítkáři.[16]

Pozvánka
Pozvání, které napsala Claudia Severa, pozvanou je Sulpicie Lepidina. Tabulka s označením II 291.

Snad nejznámější je výše zmíněná tabulka č. 291, kterou okolo roku 100 napsala Claudia Severa,[17] manželka velitele blízké pevnosti. Sulpicia Lepidina je zde pozvána na narozeninovou party. Toto pozvání patří k nejstarším známým případům, kdy latinsky psala žena.[18] Na této tabulce lze rozlišit dva rukopisy, přičemž většina textu je psaná rukou profesionála (pravděpodobně domácího písaře), ale závěrečnou část s pozdravy připsala Claudia Severa sama (v pravé dolní části tabulky).[17][19]

Informace připojené k tabulce, na kterou psala Claudia Severa

Tabulky jsou napsané římským psacím písmem a zpřesňují naši představu o rozsahu gramotnosti v římské Británii. Jiná z tabulek zase potvrzuje, že římští vojáci nosili spodní prádlo (subligaria)[20][21], a zároveň je svědectvím o vysokém stupni gramotnosti v římské armádě.

Zmínky o původním obyvatelstvu

Zmínek o původním obyvatelstvu, keltských Britech, je velmi málo. Dokud nebyly tabulky objeveny, historikové mohli jen spekulovat o tom, zda Římané měli pro Brity přezdívku. Brittunculi (zdrobnělina k Britto, s významem ‚Britíci‘), nalezená na jedné z vindolandských tabulek, je, jak nyní už víme, hanlivým výrazem, jímž vojáci z římských pevností v severní Británii označovali místní obyvatelstvo. Pravděpodobně se užívala v jízlivém slova smyslu, s významem „bídní malí Britoni“.[22]

Přepisy tabulek
Ukázka starého římského psacího písma

Písmo na tabulkách je psací, pokládané za předchůdce vázaného písma, a rukopis různých pisatelů se liší.[23] S několika výjimkami bylo označeno za staré latinské kurzivní písmo.[24]

Texty tabulek budí dojem, jako by byly napsány v jiné abecedě než velká písmena používaná pro nápisy z jiných období. Písmo je odvozeno z kapitálek z konce 1. století před naším letopočtem a 1. století našeho letopočtu. V textu se (zřídka) objevují i neobvyklé nebo deformované tvary písmen nebo extravagantní vázání slov, která se užívala v řeckých svitcích z papyru ze stejného období.[24] Přepis dále komplikuje užívání zkratek jako "h" pro homines (muži) nebo "cos" pro consularis (konzul) a nahodilé dělení slov na konci řádků kvůli nedostatku místa, například ze slova epistulas (dopisy) je odtrženo "e" a zbytek slova pokračuje na dalším řádku.[23]

Vcelku ale bylo užíváno písmo jednotné v celém impériu, jak ukazuje srovnání s nálezy z Egypta.[25]

Inkoust a čitelnost

Psalo se po vnitřních stranách složených tabulek, inkoust obsahoval uhlík, arabskou gumu(jindy se uvádí pryskyřice)[26] a vodu. Často je silně vybledlý nebo se zachoval jen v rozmazané podobě, takže v některých případech není přepis možný. Infračervená fotografie většinou poskytuje mnohem čitelnější verzi textu než samy tabulky. Fotografie však obsahují útvary, které se písmu podobají, které ale rozhodně písmeny nejsou; navíc se na nich vyskytuje mnoho řádek, teček a jiných tmavých skvrn, které mohou nebo nemusí být textem. V publikovaných přepisech se proto často muselo být subjektivně rozhodnout, které značky by měly být považovány za psaný text.[24]

Srovnání s jinými lokalitami

Vindolandské tabulky ukazují mnoho druhů dokumentů, úředních vojenských i osobních. Jedinečnost těchto tabulek spočívá s tom, že poskytují svědectví o životě v krátkém období v jedné lokalitě. Podobné, i když ne tak cenné byly objeveny i jinde v Británii (lze uvést Ribchester, Lechlade, Carlisle, Caerleon či Corbridge).[27] Dřevěné tabulky byly nalezeny v nejméně dvou desítkách římských osad v Británii.[28] Většina těchto míst však neposkytla stejný typ tabulek jako Vindolanda, šlo o tabulky, kde se ke psaní používá špičatý kovový stylus. Zato ve městě Carlisle (také na Hadriánově valu) bylo zjištěno značné množství tabulek popsaných inkoustem.[29]

Skutečnost, že dopisy byly zasílány do různých míst (a z různých míst) na Hadriánově valu i vzdálenějších (vesnice Catterick, město York a Londýn)[13] vyvolává otázku, proč bylo víc dopisů než v jiných lokalitách nalezeno právě v pevnosti Vindolanda, ale zatím se na ni nepodařilo nalézt jednoznačnou odpověď. Anaerobní podmínky, které v tamější pevnosti panují, nejsou zase tak výjimečné a totožné nálezy byly učiněny i na několika místech v Londýně.[23] Jednou z možností je fakt, že vzhledem ke křehkosti tabulek je možné, že archeologové na jiných římských lokalitách texty psané inkoustem prostě přehlédli.

Nálezy tabulek

Když byly v březnu 1973 objeveny první tabulky, zpočátku je nálezci považovali za dřevěné hobliny, dokud někdo nenašel dvě, které držely u sebe. Když je od sebe oddělil, na vnitřních stranách se objevily nápisy. Tabulky odvezli k odborníkovi na čtení starých nápisů, Richardu Wrightovi, ale než se k němu dostaly, byly v důsledku působení kyslíku černé a nečitelné. Poslali je tedy Alison Rutherfordové v Newcastle University Medical School, kde se pomocí infračervených fotografií nápisy poprvé objevily. Zpočátku se ale text nedařilo rozluštit. Až když Alan Bowman z Manchesterské univerzity a David Thomas z Durhamské univerzity analyzovali dříve neznámou formu psacího písma, dokázali je přepsat.[30]

V 70. a 80. letech 20. století bylo vykopáno téměř 500 tabulek.[9]V roce 2015 se celkový počet blížil ke dvěma tisícům a zveřejněno jich bylo 772 (a to po přejmenování s čísly 118-889).[31]

Zpracování, uchovávání tabulek a jejich zveřejňování

Vývoj postupů od roku 1973

Tabulky fotografovala infračervenou kamerou v roce 1973 Susan M. Blackshawová v Britském muzeu a později, v roce 1990, přímo v pevnosti Vindolanda Alison Rutherfordová.[4][32] V letech 2000 až 2001 byly tabulky skenovány znovu, zdokonalenou technikou (pomocí infračerveného filtru Kodak Wratten 87C). Fotografie jsou pořizovány tak, aby na dřevě tabulek vybledlý inkoust vynikl a text byl lépe vidět.[33]

V roce 2002 byly snímky tabulek použity při výzkumném programu, jehož cílem bylo rozšířit používání systému GRAVA[34], aby přepisu tabulek napomohly procesy vytvořené na základě nejlepší praxe papyrologů, a vytvořily snímky ve formátu XML, který ukazuje pravděpodobné umístění písmen a slov a jejich přepisu.[35]

V roce 2010 spolupracovalo Centrum pro studium starověkých dokumentů na Oxfordské univerzitě, Britské muzeum avvýzkumná skupina na Univerzitě v Southamptonu při využívání polynomiálního mapování textu.[36]

Snímky s rozlišením vhodným pro zobrazení webové stránky a textem tabulek z Tab. Vindol. II [37] byly zveřejněny on-line. Digitalizačním a on-line databázovým projektem byla spolupráce mezi Centrem pro studium starověkých dokumentů a týmem pro vývoj akademického výpočetní techniky na Oxfordské univerzitě za podpory Nadace Andrewa W. Mellona a Výzkumného výboru pro umění a humanitní vědy. Projektovými řediteli byli Alan Bowman, Charles Crowther a John Pearce. Tabulky z obou tab. Vindol. II [37] a Tab. Vindol. III [38] byly zveřejněny v novém on-line katalogu v roce 2010.[39]. Tabulky Vindolanda byly zakódovány s EpiDoc TEI (Text Encoding Initiative) pro Centrum pro studium starověkých dokumentů na Oxfordské univerzitě v rámci projektu eSAD (e-Science and Ancient Documents).[40] V on-line databázi tabulek je fotografická dokumentace, latinská transliterace, často s překladem do angličtiny.[41]

Tabulky na očích veřejnosti i v muzeích a v televizi
Tabulky vystavené v Britském muzeu

Tabulky jsou uloženy v Britském muzeu, vybrané kusy se nacházejí v místnosti č. 49 spolu s dalšími exponáty z Británie z doby římské. Tabulky se dostaly na seznam britských archeologických nálezů, které vybrali odborníci z Britského muzea pro televizní dokument BBC Television Our Top Ten Treasures. Když pak byli diváci vyzváni, aby dali hlas nejoblíbenějším historickým pokladům, tabulky patřily k těm, které se umístily velmi vysoko.

Muzeum Vindolanda, které provozuje společnost Vindolanda Trust, vystavuje některé tabulky zapůjčené z Britského muzea.[42][43] Muzeum Vindolanda vystavilo devět tabulek v roce 2011. Tato zápůjčka předmětů regionálnímu muzeu je v souladu se současnou politikou Britského muzea o podpoře půjček jak na mezinárodní, tak na národní úrovni (jako součást programu Partnerství UK).[44] Tabulky jsou umístěny ve speciální vitrině, hermeticky uzavřené, aby byly chráněny před škodlivým vlivem vzdušného kyslíku a vlhkosti.[45]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vindolanda tablets na anglické Wikipedii.

  1. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2019-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24.
  2. archive.timesonline.co.uk. Dostupné online.
  3. Bowman 2003, s. 12.
  4. [s.l.]: [s.n.]
  5. Tlustá, s. 38.
  6. CECH, Brigitte. Technika v antice. 1. vyd. [s.l.]: Grada Publishing a.s., 2013. 256 s. ISBN 978-80-247-3786-7. Kapitola Epigrafické a ikonografické prameny, s. 17. (česky)
  7. [s.l.]: [s.n.]
  8. www.theguardian.com. Dostupné online.
  9. Bowman 1994a
  10. Dostupné online.
  11. Tlustá, s. 42.
  12. Bowman 1994a, s. 13
  13. [s.l.]: [s.n.]
  14. Tlustá, s. 35.
  15. DIVIŠ, Luboš. Prvotní prvky reklamy, užívané v antickém Řecku a Římě. Zlín, 2018 [cit. 2019-03-02]. 74 s. diplomová. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta multimediálních komunikací. Vedoucí práce prof. PhDr. Pavel Horňák, Ph.D.. s. 51. (česky)
  16. Mike Ibeji (16. listopadu 2012)." Vindolandu." Historie BBC . BBC.co.uk. Z 6. října 2016.
  17. Birley 2005
  18. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2019-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-25.
  19. Dostupné online.
  20. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2019-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-29.
  21. [s.l.]: [s.n.]
  22. TLUSTÁ, Johana. Vindolanda a tabulky z Vindolandy. Archeologie všedního života na britském limitu. Praha, 2015 [cit. 2019-03-01]. 71 s. bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Pavel Titz, Ph.D.. s. 62, 63. Dále jen „Tlustá“. (česky)
  23. Birley 2005
  24. [s.l.]: [s.n.]
  25. Tlustá, s. 37.
  26. Tlustá, s. 34.
  27. Tlustá, s. 31.
  28. "Zpráva o pokroku" Archivováno 4. 1. 2017 na Wayback Machine, webová stránka Corpus of Writing-Tablets z římské Británie, výzkumný projekt Centra pro studium starověkých dokumentů z Oxfordu, který byl zahájen kolem roku 2000. Přístup 25. února 2011
  29. Tullie House Museum and Art Gallery v Carlisle má malou výstavu tabulek.
  30. Birley 2005, s. 57–58
  31. Tlustá, s. 7.
  32. Birley 2002
  33. [s.l.]: [s.n.]
  34. Reflexní adaptivní vizionářská architektura, viz http://portal.acm.org/citation.cfm?id=1763187
  35. [s.l.]: [s.n.]
  36. Earl, Graeme (et al.). Archaeological applications of polynomial texture mapping: analysis, conservation and representation. Journal of Archaeological Science. Elsevier, 2010, s. 1–11. Dostupné online [cit. 3 June 2013]. DOI 10.1016/j.jas.2010.03.009. (anglicky)
  37. Bowman 1994b.
  38. Bowman 2003.
  39. http://vto2.classics.ox.ac.uk/ Archivováno 11. 6. 2018 na Wayback Machine Vindolanda Tablets Online II
  40. http://vto2.classics.ox.ac.uk/index.php/about Archivováno 17. 6. 2018 na Wayback Machine]
  41. Tlustá, s. 8.
  42. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2019-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-25.
  43. Knowles, Bija. Tablets to Return to Vindolanda in Spring 2011 Thanks to £4 Million Heritage Lottery Funding [online]. Heritage Key, 10 June 2009 [cit. 2011-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-25. (anglicky)
  44. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2019-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-11.
  45. Archivovaná kopie. www.vindolanda.com [online]. [cit. 2019-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-06.

Literatura
  • BIRLEY, Robin, 2005. Vindolanda: extraordinary records of daily life on the northern frontier. [s.l.]: Roman Army Museum Publications. ISBN 978-1-873136-97-3. (anglicky)
  • BOWMAN, Alan K; THOMAS, J David. The Vindolanda writing tablets. [s.l.]: Graham, 1974. (Northern history booklet, no. 47.). ISBN 978-0-85983-096-6. (anglicky)
  • BOWMAN, Alan K; THOMAS, J David. Vindolanda: The Latin Writing Tablets. [s.l.]: Society for the Promotion of Roman Studies, 1983. ISBN 978-0-90776-402-1. (anglicky)
  • BOWMAN, Alan K, 1994a. Life and letters on the Roman frontier : Vindolanda and its people. [s.l.]: British Museum Press. ISBN 978-0-7141-1389-0. (anglicky)
  • BOWMAN, Alan K; THOMAS, J David, 1994b. The Vindolanda writing-tablets : (Tabulae Vindolandenses II). [s.l.]: British Museum Press. ISBN 978-0-7141-2300-4. (anglicky)
  • BOWMAN, Alan K; THOMAS, J David, 2003. The Vindolanda writing-tablets (Tabulae Vindolandenses III). [s.l.]: British Museum Press. ISBN 978-0-7141-2249-6. (anglicky)
  • BOWMAN, Alan K; THOMAS, J David; TOMLIN, R. S. O. The Vindolanda Writing- Tablets (Tabulae Vindolandenses IV, Part 1). [s.l.]: [s.n.], 2010. DOI 10.1017/S0068113X10000176. S. 187–224. (anglicky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.