Inkoust

Inkoust je tekutá psací látka obsahující pigment (nerozpustný ve vodě), nebo barvivo (rozpustné ve vodě), na podklad se nanáší brkem, štětcem, či perem. Inkoust používají i inkoustové počítačové tiskárny.

Prázdná lahvička inkoustu

Historie inkoustu

Inkoust se používal již ve starověkém Egyptě (převážně černý a červený)[1] či Číně. Černý vznikl spálením organických materiálů (odpovídá grafitu) a smíchání s vodou a gumou (např. z akácie). Až do počátku 19. století si inkoust vyráběli písaři sami, jeho kvalita byla proto rozličná. Jednalo se většinou o duběnkový inkoust, který se skládal ze 4 základních složek: 1. extrakt z duběnky (útvar na listu dubu, vytvářený larvami žlabatek, obsahuje tanin a kyselinu gallovou), 2. vitriol, 3. arabská guma, 4. tekutina (voda, víno, pivo, ocet). Inkoust vznikne až po reakci se železnatými solemi, které ale způsobují „rezavění textu“, až jeho úplné „propadnutí“ - vyleptání papíru (Více článek Duběnkový inkoust). Příměs mědi pak zase způsobuje zelenání textu.[2]

Když začaly být ptačí brky nahrazovány ocelovými pery, nastal problém, neboť duběnkový inkoust kvůli obsaženému síranu železnatém ocelová pera leptal. Bylo proto nutné nahradit duběnkový inkoust novým druhem. Začal se proto vyrábět kampeškový inkoust (extrakt modrého dřeva kampešky + chroman draselný), jehož barva byla fialově černá. Jeho nevýhodou však bylo, že byl poměrně snadno odstranitelný.[3]

Historické inkousty

Duběnkový inkoust

Organokovová sloučenina vzniklá reakcí taninu a železnatých solí, byl hlavním inkoustem používaným od 12. stol po 19. stol. Více viz článek duběnkový inkoust.

Inkousty na bázi sazí

Nejstarší inkousty, mezi které patří čínská tuš.

Inkousty z anorganických látek

Například inkoust z rumělky.

Moderní inkousty

Pigmentové inkousty

[4]

Sójový inkoust
Podrobnější informace naleznete v článku Sójový inkoust.

Odkazy

Reference
  1. http://www.brooklynmuseum.org/community/blogosphere/2010/09/22/pigments-and-inks-typically-used-on-papyrus/ - Pigments and Inks Typically Used on Papyrus
  2. KAŠPAR, Jaroslav. Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím. 2. vyd. Praha: SPN, 1979. [dále jen Kašpar]. str. 31n.
  3. Kašpar. str. 33.
  4. NEUMANN, Torsten. Pigmentové inkousty [online]. CHIP, 2020-10-31. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.