Vincenc z Pauly

Svatý Vincenc z Pauly, též francouzsky Vincent de Paul či latinsky jako Vincentius a Paulo (24. dubna 1581 Pouy nebo Ranquine[1] u Dax, Gaskoňsko – 27. září 1660 Paříž) byl francouzský kněz, zakladatel kongregace lazaristů, Společnosti dcer křesťanské lásky, reformátor francouzské církve a jeden ze zakladatelů moderní evropské charity a péče o chudé.

Svatý
Vincenc de Paul
kněz a zakladatel kongregace
Datum narození24. dubna 1581
Místo narozeníPouy u Dax, Gaskoňsko, Francie
Datum úmrtí27. září 1660 Paříž
Místo úmrtíFrancie
(ve věku 79 let)
Svátek27. září
Blahořečen1729 papežem Benediktem XIII.
Svatořečen1737 papežem Klementem XII.
Úřadyzakladatel kongregace Lazaristů a Společnosti dcer křesťanské lásky
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributymiska s polévkou, chléb, nemocný
Patronemvězňů, zajatců, nemocnic
Svatí na sklomalbě okna v klášterním kostele sv. Michaela v Saint-Mihiel. Horní řada: sv. Petr, sv. Pavel, sv. František z Pauly, sv. František Saleský, Dolní řada: sv. František Xaverský, sv. Karel Boromejský, sv. Saintin a sv. Vincenc z Pauly

Život

Pocházel ze šesti dětí venkovské rodiny, studoval nejprve v klášterní škole v Dax, dále teologii na univerzitě v Toulouse a roku 1600 byl vysvěcen na kněze. Roku 1605, když se vracel z cesty do Marseille, byl patrně zajat tureckými piráty, kteří ho prodali do otroctví do Tunisu. Teprve když obrátil svého pána na křesťanství, mohl se vrátit do Francie. Do roku 1609 studoval v Římě a pak se stal kaplanem francouzské královny Markéty z Valois, bývalé ženy Jindřicha IV. Později se stal farářem v Clichy u Paříže, kaplanem a vychovateleme dětí v rodině Emmanuela Philippa de Gondi a díky jeho přímluvě od roku 1619 byl jmenován generálním kaplanem středomořských vězňů a galejníků. Toto zaměstnání mu umožnilo roku 1625 založit a financovat Společnost misionářů u sv. Lazara, nazvanou lazaristé.

Roku 1643 si ho povolal ke své smrtelné posteli francouzský král Ludvík XIII. a roku 1657 Vincenc založil známou pařížskou nemocnici Salpêtrière. Ve všech svých postaveních se snažil pomáhat chudým a pro tento účel založil jak misijní řád lazaristů/vincentinů, tak roku 1633 ženský řád Dcer křesťanské lásky (Vincentek), které roku 1640 představil francouzské královně Anne Marii Mauricii Rakouské. Přátelil se se sv. Františkem Saleským.

Spiritualita a mystika

Vincenc z Pauly byl dlouhou dobu představován jako světec, zdůrazňující askezi a křesťanskou praxi. Ale současně byl mužem víry, jenž patřil do již mizejícího světa předtridentské církve, v němž se kněžství chápalo především jako přínos a dobrodiní, a ne jako poslání. Jeho spiritualita nebyla teoretická: zrodila se z dvojjediné zkušenosti s Kristem a chudými. Jeho hlavní inspirací bylo evangelium a sám život.

Vincentské ctnosti

Vincentské ctnosti jsou: prostota, pokora, mírnost, askeze (umrtvování), horlivost pro spásu duší. Nejsou statické, ale velmi dynamické. Tato svatost chce dospět k druhému člověku. V celém apoštolátu jde ruku v ruce láska a evangelium: hlásání evangelia a svědectví lásky.

Charita

Charitativní hnutí je pevně zakotveno v tajemství vtělení: služba není jen činnost, ale především mystické nacházení Krista v chudých.

Mystika chudých

Vincenc z Pauly rozlišuje aktivní a pasivní vůli. Pasivní vůli máme v sobě tehdy, když sám Bůh v nás koná svou vůli, aniž bychom na to mysleli. Radí nám vybírat si v nejdůležitějších věcech to, co přispívá k umrtvování, a neustále se odevzdávat do rukou Boží prozřetelnosti. Tyto principy chrání společenství činné služby před nebezpečím aktivismu i před pokušením litovat toho, že nemají prostor pro mystické sjednocení s Bohem. Podle Vincentova pojetí máme možnost žít spiritualitu lásky, kterou můžeme nazvat mystikou chudých.[2]


Úcta
Okno gotického kostela svatého Martina ve Floracu: Sv. Vincenc z Pauly

Roku 1729 byl papežem Benediktem XIII. prohlášen za blahoslaveného, roku 1737 papežem Klementem XII. za svatého. Jeho svátek se slaví 27. září, svatý Vincenc z Pauly je patronem charity, vězňů, zajatců, bezdomovců a nemocnic. Jeho kostely jsou zejména ve Francii, v Polsku a v USA. Odkazem Vincence z Pauly se mj. zabývá DePaul University v Chicagu.

„ Uvidíte, že láska je těžké břemeno, těžší než kotlík polévky a košík chleba. Ale vy si zachováte laskavost a úsměv. Nestačí dávat polévku a chleba. To dovedou i bohatí. Ale vy jste služebníci chudých. Oni jsou vaši páni – velmi citliví a nároční, jak poznáte. Vy je ale budete milovat, protože jen kvůli vaší lásce vám odpustí, že jim dáváte chleba.[3] “

Odkazy

Reference
  1. Lexikon der christlichen Ikonographie, ed. Wolfgang Braunfels, 8. díl, Basel-Freiburg-Rom-Wien 1982, s. 566
  2. Slovník křesťanských mystiků
  3. Homelessness in America. 1982, str. 121. Cit. na en:Wikiquote

Literatura
  • Lexikon der christlichen Ikonographie, ed. Wolfgang Braunfels, 8. díl, Basel-Freiburg-Rom-Wien 1982, s. 566 – 567.
  • L. Borriello – E. Caruana, Slovník křesťanských mystiků. Karmelitánské nakladatelství 2012

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.