Viliam Schrojf

Schrojf se narodil v Praze, kde také začal hrát kopanou mezi dospělými v klubu Admira Praha XIII. (1949 – 1952). Po vojenské prezenční službě, kterou absolvoval jako brankář Křídel vlasti Olomouc, hrál od roku 1955 deset sezón v slovenském klubu Slovan Bratislava a poslední sezónu na domácích hřištích zažil v týmu Lokomotiva Košice. Schrojf sehrál celkem 240 ligových zápasů. Jako zasloužilému reprezentantovi mu bylo r. 1967 umožněno zahraniční angažmá. Jednu sezónu hrál v Austrálii za Slavii Melbourne, v letech 1973 – 1977 byl ještě hrajícím trenérem v rakouském týmu ASV Kittsee.

Do Slovanu Bratislava přišel v zimě roku 1955, když trenér Leopold Šťastný budoval nové mužstvo, které mělo navázat na úspěchy týmu z přelomu 40. a 50. let. Ještě roku 1955 pomohl k zisku dalšího titulu Slovanu Bratislava. Po deset let byl prvním brankářem týmu; z jeho náhradníka Alexandera Vencela se po jeho odchodu stala nová československá brankářská hvězda.

Za reprezentaci Československa nastoupil celkem ve 39 zápasech, reprezentoval na třech mistrovstvích světa (1954, 1958, 1962) – r. 1954 a 1958 jako náhradník do zápasů nezasáhl. Premiéru si v národním dresu odbyl v nešťastném zápase s Maďarskem (1:5), kdy nahradil 4. října 1953 do druhého poločasu Imricha Stacha. Nejslavnější byla jeho účast na MS v Chile 1962, na němž byl vyhlášen nejlepším gólmanem šampionátu[1]. Kromě toho se podílel na úspěchu Československa na prvním Mistrovství Evropy v kopané r. 1960. S reprezentací se rozloučil v nepovedené kvalifikaci pro MS 1966, kde nás porážka s Rumunskem stála účast ve finálovém turnaji.

Viliam Schrojf se umístil v anketě o nejlepšího slovenského sportovce 20. století na 19. místě a v roce 2003 ho UEFA zařadila mezi 50 nejlepších fotbalistů posledního půlstoletí.