Vila Tereza (Žižkov)

Jednopodlažní budovu s nárožní věží, stojící uprostřed zahrady, nechal postavit v tehdy ještě samostatné obci Královské Vinohrady civilní geometr Jan Holejšovský v roce 1873. Samotnou stavbu provedl pražský stavitel Josef Vevera. Již v roce 1874 Holejšovský nemovitost prodal, a poté budova často měnila majitele.

V roce 1885 vilu koupil Ing. Daniel Märky,[2] (spolumajitel firmy „Märky, Bromovský & Schulz“)[3] a pojmenoval jí po své druhé manželce (Therese Appolonia)[4]. Podle plánů předchozího majitele, stavitele Troníčka, provedl přestavbu v pseudorenesančním slohu, dále nechal přistavět domek vrátného, starší hospodářskou budovu rozšířil o skleník a prádelnu, a o zahradní domek (který se nedochoval). V zahradě zřídil také fontánu s kovovou alegorickou plastikou (Bohyně Tyché)[5], další u hlavního vchodu. Přestavba byla dokončena v srpnu 1886.

Poté, co v roce 1897 zřídilo Švýcarsko v Praze konzulát, byl Märky jmenován prvním konzulem, a až do své smrti (v roce 1903)[6] ve vile úřadoval. Märky ještě během svého života převedl nemovitost na své dvě děti.[7]

Další švýcarský konzul v Praze, Emanuel Hess, přestěhoval v roce 1904 konzulát na Královské Vinohrady, do Škrétovy ulice.[8]

Od roku 1922 ve vile sídlilo sovětské obchodní zastoupení, které bylo v té době nejvyšším oficiálním úřadem sovětského Ruska v Československu. V období první republiky byl jeho obchodním přidělencem např. diplomat Vladimir Alexandrovič Antonov Ovsejenko, později (v roce 1938) na příkaz Stalina popraven[9]. V době, když v ní sídlilo vyslanectví, navštěvovali vilu především levicově zaměření avantgardní umělci a sympatizanti sovětského režimu, např. Vítězslav Nezval, Marie Pujmanová, František Kubka, Jiří Weil, Julius Fučík, Vladislav Vančura a jiní.[7]

Laco Novomeský věnoval Vile Tereze sbírku básní.[10]

Na domě, který má značnou historickou a uměleckou hodnotu, je umístěna pamětní deska s dvojjazyčným textem: "Zde ve vile Tereze sídlilo od roku 1922 první sovětské oficiální zastupitelství v Československu".[11]

Vila byla před rokem 1988 prohlášena národní kulturní památkou, v roce 1991 byla ochrana změněna a budova, spolu s vrátnicí, ohradní zdí a plastikou, je chráněna jako kulturní památka České republiky.[12]

Budova dnes náleží Diplomatické službě ČR[13], ta nemovitost pronajímá zejména zastupitelským úřadům, případně i zastoupením mezinárodních organizací a integračních seskupení a slouží k reprezentaci jednotlivých států, k zajištění významných mezinárodních návštěv a k dalším aktivitám, spojeným s jejich činností.

• HOLEC, František; MIKOTA, Miloslav. Pražský sborník vlastivědný. Praha: Pražská informační služba, 1962. 125 s. Kapitola Vila Tereza na Žižkově, s. 35–37.

• JANDA, Václav. Vila Tereza. Praha: Rudé právo, 1988. 41 s.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vila Tereza na Wikimedia Commons