Vilém Gauč

JUC. Vilém Gauč, úředně německy Wilhelm Gautsch (27. října 1816 Praha – 11. září 1866 Unhošť)[1] byl český politik, novinář a odborný spisovatel, představitel radikálně demokratického politického proudu a účastník revoluce 1848 v českých zemích.

Vilém Gauč
Narození27. října 1816 nebo 1816
Praha
Úmrtí11. září 1866
Unhošť
Povolánínovinář a politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Narodil se v Praze jako nejstarší ze čtyř dětí pražského státního úředníka Václava Gautsche (1784-1856) a jeho manželky Aloisie, rozené Hájkové (1789-1862).[2] Studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze práva, 22. května 1839 složil zkoušku kandidáta práv a obdržel titul JUC.[3] Studia však nedokončil a pracoval jako advokátní koncipient a po té jako consulent u pardubické dráhy.[4][5]

Byl zakládajícím členem tajného spolku Repeal, který inicioval revoluční pohyb v Čechách v březnu 1848. Byl též autorem českého provolání k Pražanům, ve kterém je zval k památné schůzi 11. března 1848 ve Svatováclavských lázních. Na této schůzi byl zvolen členem tzv. Svatováclavského výboru[6] (→ revoluce 1848–1849 v Rakouském císařství). Za následné revoluce se stal poručíkem Národní gardy.[5]

Poté se mj. zúčastnil jednání českých radikálních demokratů s Michailem Alexandrovičem Bakuninem na konci března 1849, kde se Bakunin pokoušel přimět české radikální demokraty ke společné koordinované revoluční akci spolu s radikálními demokraty v Německu. Čeští radikálové, včetně Gauče, souhlasili a stanovili společně začátek povstání na 12. květen 1849. V noci z 9. na 10. května však byl Gauč i všichni účastníci spiknutí (tzv. Májové spiknutí) pozatýkáni. V roce 1853 byl Gauč odsouzen k trestu smrti.[7] Poprava ale nebyla vykonána a trest byl změněn na dlouholetý žalář.

V roce 1856 byl Gauč pravděpodobně amnestován, nejpozději v roce 1857;[8][9]. Podle jiného zdroje byl amnestován již v roce 1854.[pozn. 1]

Oženil se s Marií Kabeláčovou (1830-1868), s níž měl dvě dcery. Pražská pobytová přihláška manželů z roku 1856 a rok narození starší dcery Anny (*1857) svědčí pro Gaučovo propuštění z vězení v letech 1854-1856 a pro to, že neovdověl, protože ho manželka o dva roky přežila. Osudy dcer Anny (1857-1874) a Vilemíny (* 1861-?) po matčině smrti nejsou doloženy.[12]

Není jasné, zda Gauč rodinu opustil, když odešel do Unhoště, kde údajně zastával místo právního koncipienta u místního notáře. Údajně zemřel na pruskou choleru, která se na Unhošťsku rozšířila v době prusko-rakouské války.[5]

Spisy

Vilém Gauč je autorem odborných prací, které psal česky i německy. Česky bylo vydáno:

  • GAUČ, Vilém. Jednací řád a stručný výklad působnosti okresních zastupitelstev v království Českém. V Praze: Tiskem a nákladem Dr. Ed. Grégra, 1865. 64 s.
  • GAUČ, Vilém. Stručný výklad podstaty Hypoteční banky Království českého a krátké poučení s příklady a vzorky (formuláři) o požadavcích k dosažení zápůjčky na pozemky a domy. V Praze: Tisk a sklad Jindřicha Mercy-ho, 1865. 75 s.
  • GAUČ, Vilém. Důvěrenské úřady obecní, čili, Návod, jak by se v obcích Království českého důvěřenské úřady zaříditi měly a jak by jimi k uvarování nákladných rozepří právních mezi členy obce spor vedoucími narovnání učiniti lze bylo: slovo v čas. V Praze: Nákladem Národního kněhkupectví E. Petříka, 1866. 31 s.
  • GAUČ, Vilém. Stručná statistika země a obyvatelstva království Českého: s ohledem na prvotní výrobu, průmysl, národnost a náboženství. V Praze: Tiskem a nákladem Dr. Ed. Grégra, 1866. 44 s.

Odkazy

Poznámky
  1. Malá československá encyklopedie tvrdí, že Gauč byl amnestován v roce 1857.[10] Profesor Otto Urban však uvádí: „V průběhu padesátých let pak byli všichni uvěznění postupně amnestováni, tak při příležitosti císařova sňatku r. 1854 J. V. Frič a Vilém Gauč, někteří byli zcela či částečně amnestováni v letech 1855 a 1856, ale většina až při generální amnestii z 8. května 1857..."[11]

Reference
  1. VEVERKOVÁ, Irena. Osobnosti roku 1848 a náš region. In: Listy z Unhošťska, 1998, č. 17–18, s. 29–32.
  2. Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství
  3. Přípis o zkoušce je na první pobytové přihláška pražského policejního komisařství
  4. Pobytová přihláška manželů u pražského magistrátu
  5. VEVERKOVÁ, Irena. Osobnosti roku 1848 a náš region. In: Listy z Unhošťska, 1998, č. 17–18, s. 29–32.
  6. URBAN, Otto. Česká společnost 1848–1918. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1982. 690 s. cnb000001019. S. 23–24.
  7. Malá československá encyklopedie. 2. svazek. 1. vyd. Praha: Academia, 1985. 969 s. cnb000125650. S. 572.
  8. http://www.cojeco.cz/index.php?s_term=&s_lang=2&detail=1&id_desc=29028
  9. kol: Československé dějiny v datech, Praha, Svoboda 1987.
  10. Malá československá encyklopedie. 2. svazek. 1. vyd. Praha: Academia, 1985. 969 s. cnb000125650. S. 572.
  11. URBAN, Otto. Česká společnost 1848–1918. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1982. 690 s. cnb000001019. S. 83–84.

Související články

Pražské červnové povstání

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vilém Gauč

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.