Victor Massé

Victor Massé, vlastním jménem Félix-Marie Massé, (7. března 1822 Lorient, Francie5. července 1884 Paříž) byl francouzský hudební skladatel. Věnoval se především vokální hudbě, totiž pozdním operám comique, operetám a písním.

Victor Massé
Narození7. března 1822
Lorient
Úmrtí5. července 1884 (ve věku 62 let)
Paříž
Místo pohřbeníMontmartre
Alma materNárodní konzervatoř hudby a tance v Paříži
Povoláníhudební skladatel a hudební pedagog
ZaměstnavateléNárodní konzervatoř hudby a tance v Paříži (1866–1880)
Opéra national de Paris
OceněníŘímská cena (1844)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Victor Massé se narodil v bretaňském Lorientu. Rodný kraj se později odrazil hlavně v jeho písních. Bretaň však opustil již v raném věku poté, co zemřel jeho otec, přístavní dělník, matka se odstěhovala do Paříže. Po prvním hudebním vzdělání v Institut royal de musique réligieuse (Královském ústavu pro duchovní hudbu) nastoupil roku 1834 na pařížskou konzervatoř. Mezi jeho učiteli byl Jacques Fromental Halévy a úspěšné studium završil roku 1844 získáním Římské ceny (Prix de Rome) za kantátu Renegát tangerský (Le Renégat de Tanger), kterou následujícího roku uvedla i Pařížská opera.

Zprvu se věnoval církevní hudbě (slavnostní mše napsaná během jeho italského pobytu spojeného s Římskou cenou), brzy však začal psát pro jeviště; jeho vzory byly vedle Halévyho slavní autoři opéry comique François-Adrien Boieldieu, Ferdinand Hérold a D. F. E. Auber.

Prvním úspěchem byla dvouaktová Galatea (Galathée), které měla premiéru v Théâtre de l'Opéra-Comique roku 1852. Vedle Massého znamenala počátek úspěšné kariéry i pro dvojici libretistů Julese Barbiera a Michela Carrého; spíše než další spolupráce s Massém je významný jejich podíl na vrcholných dílech Charlese Gounoda, Ambroise Thomase, Georgese Bizeta či Jacquese Offenbacha. Pro Galateu zpracovali starý mýtus o Pygmalionovi. O úspěch opery se značnou měrou zasloužil představitel Pygmaliona barytonista Jean-Baptiste Fauré (1830–1914), pro něhož byla tato role začátkem slavné kariéry.

Victor Massé (1822–1884)

Největšího úspěchu dosáhl Massé se stejnými spolupracovníky hned v následujícím roce aktovkou Jeannettina svatba. Tato prostá, ale melodicky výrazná drobnost se stala — mimo jiné díky představitelce titulní úlohy Marie-Caroliny Félixové vystupující pod jménem Miolan Carvalho (1827–1895) — Massého nejhranější operou v Opéra-Comique (téměř 1500 představení) i malých divadlech po Francii i Evropě. Jeho následující úspěchy byly již mnohem skromnější (Královna Topas 1856). Vrcholným Massého dílem je díky přesné deklamaci a propracované orchestraci Paul a Virginie (1876), které však nedosáhlo očekávaného ohlasu (alespoň v Paříži, zahraniční inscenace — např. newyorská — byly úspěšnější), neboť již neodpovídalo měnícímu se hudebnímu vkusu.

Hrob Victora Massého v Paříži, hřbitov Montmartre

Na konci Druhého císařství získal činorodý Massé četné funkce a pocty. Od roku 1860 byl sbormistrem pařížské Opery (i když jediná opera, kterou Opera uvedla, Pedrova mula z roku 1863 zapadla). Od roku 1866 vyučoval kompozici na pařížské konzervatoři. V letech 1873–1875 vyučoval též v dívčím penzionátě a pro tamější chovanky napsal několik drobných operet.

Roku 1872 byl Massé zvolen do Akademie krásných umění na křeslo č. 2. Jeho předchůdcem byl právě významný skladatel komických oper D. F. E. Auber; jeho nástupcem pak Léo Delibes. Roku 1877 se stal i členem Belgické královské akademie (jako nástupce Féliciena Davida) a důstojníkem Čestné legie.

Na konci 70. let 19. století se Massého zdraví zhoršilo a donutilo jej zanechat výuky na konzervatoři. Victor Massé zemřel v Paříži 5. července 1884 a je pohřben na montmartreském hřbitově v Paříži. Jeho poslední dílo, poměrně úspěšná lyrická opera Jedna noc Kleopatry na libreto Massého dávného spolupracovníka Julese Barbiera, byla uvedena na jeviště Opéry-Comique až posmrtně na jaře následujícího roku.

Massé měl melodický dar oceňovaný samotným Richardem Wagnerem. Bez dalších hudebních předpokladů však jeho dílo, zejména jeho vážnější část, upadlo v zapomnění. Stále je uváděna Jeannettina svatba, velmi nenáročná na uvedení (v poslední době např. BarokOpera Amsterdam v sezóně 2008/2009), nahrávka existuje rovněž ke Galatei, občas se na recitálech objevují Massého písně.

Dílo

Seznam hudebně dramatických děl Victora Massého

Český názevPůvodní názevŽánrPočet dějstvíLibretoDatum premiéryMísto, divadlo
Gotická komnataLa Chambre gothiquevaudeville3Pierre Carmouche8. června 1848Paříž, Théâtre des Folies-Dramatiques
Zpěvačka se závojemLa Chanteuse voiléeopéra comique1Eugène Scribe, Adolphe de Leuven (vl. jm. Adolphe Ribbing)16. listopadu 1850Paříž, Opéra-Comique — Salle Favart
GalateaGalathéeopéra comique2Jules Paul Barbier, Michel Forentin Carré14. dubna 1852Paříž, Opéra-Comique — Salle Favart
Jeannettina svatbaLes Noces de Jeannetteopéra comique1Jules Paul Barbier, Michel Forentin Carré4. února 1853Paříž, Opéra-Comique — Salle Favart
Čertova nevěstaLa Fiancée du diableopéra comique1Eugène Scribe, Hippolyte Romand5. května 1854Paříž, Opéra-Comique — Salle Favart
Miss FauvetteMiss Fauvetteopéra comique1Jules Paul Barbier, Michel Forentin Carré13. února 1855Paříž, Opéra-Comique — Salle Favart
Roční obdobíLes Saisonsopéra comique3Jules Paul Barbier, Michel Forentin Carré22. prosince 1855Paříž, Opéra-Comique — Salle Favart
Rodinná cenaLe Prix de familleopéra comique1Joseph Méry1855publikováno v Le Magasin des Demoiselles
Královna TopasLa Reine Topazeopéra comique3Lockroy (vl. jm. Joseph-Philippe Simon), Léon Battu27. prosince 1856Paříž, Théâtre-Lyrique
Marivauxův bratranecLe Cousin de Marivauxopéra comique1Léon Battu15. srpna 1857Baden-Baden
NosítkaLes Chaises à porteursopéra comique1Philippe Pinel Dumanoir, Louis-François Clairville (vl. jm L.-F. Nicolaïe)28. dubna 1858Paříž, Opéra-Comique — Salle Favart
JežibabaLa Fée Carabosseopéra comique3Lockroy (vl. jm. Joseph-Philippe Simon), Hippolyte Cogniard28. února 1859Paříž, Théâtre-Lyrique
Zaslíbená MariettaMariette la promiseopéra comique1srpen 1862Petrohrad, Mariinské divadlo
Pedrova mulaLa Mule de Pedroopera2Philippe Pinel Dumanoir4. února 1863Paříž, Opéra — Salle Le Peletier
Fior d'AlizaFior d'Alizaopéra comique4Michel Forentin Carré, Hippolyte Lucas5. února 1866Paříž, Opéra-Comique — Salle Favart
Brigadýrův syn aneb Pobočníkův kůňLe Fils du brigadier ou Le cheval d'adjointopéra comique3Eugène Labiche, Alfred Delacour25. února 1867Paříž, Opéra-Comique — Salle Favart
Perrettiny dětiLes Enfants de Perretteopereta11872nevydána
Achillova sestřičkaLa Petite Sœur d'Achilleopereta2Paul Dubourg1873publikováno v Le Magasin des Demoiselles
Paul a VirginiePaul et Virginieopera3Jules Paul Barbier, Michel Forentin Carré (na námět románu Jacquese-Henriho Bernardina de Saint-Pierre)15. listopadu 1876Paříž, Théâtre National lyrique (Gaîté-Lyrique)
Zákon o luxusuUne Loi somptuaireopereta2Paul Dubourg1878Paříž, Théâtre Michaelis
NálezLa Trouvaille"rodinná opereta"Mme Rocheblanc1879Paříž, Théâtre Michaelis
Jedna noc KleopatryUne nuit de Cléopâtredrame lyrique3Jules Paul Barbier25. dubna 1885Paříž, Opéra-Comique — Salle Favart

Vedle jevištních prací složil asi 135 sólových písní a několik duetů, na slova básníků od Joachima du Bellay (1522–1560) nebo Pierra de Ronsarda (1524–1585) po Théophila Gautiera (1811–1872) a Victora Huga (1802–1885).

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.