Galatea (Massé)

Ganymédés dřímá v ateliéru svého mistra Pygmaliona, zatímco se zvenčí ozývá sbor nesoucí oběti Venuši (L'aurore, en sourient). Jeho klid ruší bohatý kupec a sběratel kuriozit Midas (představuje se v kupletech Depuis vingt ans j'exerce), který se dozvěděl o nádherné soše, již Pygmalion vytesal a nyní ji přede všemi ukrývá. Ganymédés Mydasovi potvrzuje, že jeho mistr se do sochy zamiloval a žárlí, avšak za řádný obnos je Ganymédés ochoten sochu ukázat. Midas je jí skutečně nadšen. Překvapí je ale Pygmalion, který je rozzuřený na svého sluhu i na neomaleného kupce, který mu za sochu nabízí peníze (tercet Qu'ai-je vu! - Je suis mort!). Sochař jim vychvaluje přednosti sochy jakožto milostného objektu (kuplety Toutes les femmes sont inconstantes et sans foi). Když osamí, v árii vyznává svou lásku soše, kterou pojmenoval Galatea, a žádá Venuši, aby jí vdechla život (Tristes amours!... O Vénus, sois-moi clémente).

A skutečně, socha oživne a ihned přistoupí na Pygmalionovu lásku (duet Aimons!... il faut aimer... tout aime!). Galatea zpívá o tom, že jí patří svět, a přinejmenším Pygmalion je ochoten jí jej složit k nohám. Oživená socha se ale brzy začne nudit. Když ji Pygmalion nechce nechat odejít, alespoň jej pošle obstarat něco k jídlu. Galatea zatím na zahradě s doprovodem lyry zpívá árii o rozkoších života (Que dis-tu? je t'écoute et ne puis te comprendre... Roses parfumés... Accourez, rois du monde!).

Ganymédés opět podřimuje a opěvuje nicnedělání a spánek (kuplety Ah! qu'il est doux... Dormir est un plaisir céleste!). Ze zahrady přichází Galatea, která shledává Ganyméda pohlednějším než Pygmaliona a ihned jej svádí. Přichází opět Midas, kterému se kráska ještě více líbí živá a hodlá ji získat pomocí peněz a šperků. Galatea dary dychtivě přijímá, nicméně stále je toho názoru, že Midas je mnohem ošklivější než Ganymédés a že ho tedy nechce (tercet Il me semblait n'être point laid!).

Ganymédés a Midas se stihnou schovat, když se vrací Pygmalion s jídlem a pitím. Ganymédés je přivolán k prostírání (kvartet všech postav Allons, à table!). Galatei chutná, zejména víno pije plnými doušky a hned o něm pěje (kuplety Sa couleur est blonde et vermeille). Pygmalionova snaha omezit Galateinu konzumaci alkoholu ji rozzuří (při převracení nábytku odkryje schovaného Midase) a prchá, pronásledována Pygmalionem a Midasem. Unikne jim však a přesvědčuje Ganyméda, aby s ní odešel (duet Ganymède! c'est toi que j'aime). Ten se po značném váhání rozhodne jí vyhovět, ale to už se vrací zuřivý a ozbrojený Pygmalion. Galatea se zachrání na svém podstavci a opět zkamení. Pygmalion nyní s radostí sochu prodá Midasovi (který o takovou kurozitu ještě neztratil zájem) a jde užívat života se svými přáteli (finále Grands dieux!... Pygmalion, viens avec nous... A moi, folles maîtresses).