Vespa affinis

Vespa affinis je malá až středně velká sršeň žijící v tropické a subtropické Asii.

Vespa affinis
Vespa affinis
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Třídahmyz (Insecta)
Řádblanokřídlí (Hymenoptera)
Podřádžahadlovití (Aculeata)
Čeleďsršňovití (Vespidae)
PodčeleďVespinae
Rodsršeň (Vespa)
Binomické jméno
Vespa affinis
Linnaeus, 1764
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Vespa affinis je malá až středně velká sršeň. Královny dosahují délky až 30 mm, samci 26 mm a dělnice 19 až 25 mm.

Hlava je hnědavě červená nebo černá, někteří dospívající mívají červené značení na čele a temeni hlavy. Složené oči mají tmavou barvu a jednoduchá očka (ocelli) jsou černá. Tykadla bývají tmavě hnědá (občas světle), čelní štítek (clypeus) je černý s široce zaoblenými laloky; čelisti jsou černé. Hrudník je černý s mnoha dírkami a mívá postavené chloupky, bedra (propodeum) jsou černá. Nohy bývají tmavě hnědé. Křídla jsou tmavě šedohnědá, někdy hnědá. Zadeček s jemnými vpichy tmavě hnědý až černý, kromě prvního a druhého článku, které jsou žlutooranžové nebo sytě žluté. Na prvním článku mohou dvě příčné skvrny a úzké apikální skupiny (shluk skvrnek).

Existuje několik poddruhů nebo zeměpisných forem. V Hongkongu a jižní Číně jsou tyto sršně převážně černé, s prvními dvěma zadečkovými články sytě žlutými. Strany hlavy a hrudníku jsou zbarveny červenohnědě. V některých oblastech jihovýchodní Asie, jako je Singapur, jsou zcela černé, bez načervenalých hnědých znaků, přičemž přední část zadečku je zářivě oranžová.

Poddruhy

Je známo 11 poddruhů po celé Asii, každý s různými barevnými variacemi: V. a. alduini – V. a. alticincta – V. a. archiboldi – V. a. continentalis – V. a. hainensis – V. a. indosinensis – V. a. moluccana – V. a. nigriventris – V. a. moluccana – V. a. picea – V. a. rufonigrans.

Výskyt

Vespa affinis je běžná sršeň, která je rozšířená v celé tropické a subtropické Asii. Vyskytuje se na Srí Lance, Hongkongu, Tchaj-wanu, Barmě, Thajsku, Laosu, Vietnamu, Sumatře, na Filipínách (Palawan) a v Malajsii.

Životní cyklus, chování

V subtropickém Hongkongu se královny probudí ze zimního spánku v dubnu a zakládají nové kolonie. Ty většinou umírají na konci listopadu nebo v prosinci. V tropických oblastech zůstávají přítomné po celý rok. V tropických oblastech je sršeň Vespa affinis známá díky často se vyskytujícím hnízdům s vícero královnami. Novou kolonii zakládá několik málo nebo i mnoho královen s rojem dělnic ze starého hnízda.

Hnízda si sršně budují vysoko na stromech, ale také v nízkých keřích nebo na domech. Hnízda postavená na vysokých stromech jsou obvykle protáhlá. V tropických oblastech je hnízdo hruškovitého tvaru nebo ve tvaru kapky, ale v subtropických oblastech bývá oválné se zaobleným vrchem. Malá hnízda mívají tvar koule s bočním vstupem, zatímco větší hnízda jsou svisle protáhlá a mohou mít více vstupů. Hnízda mají střechovité krytí s mnoha jednotlivě se překrývajícími kruhovými vrstvami tapetování. V tropických oblastech mohou dosáhnout délky i více než 60 cm a mohou obsahovat až 14 000 buněk.[1]

Vespa affinis vyhledává potravu nízko nad zemí v travnatých oblastech, lesích a dalších typech krajin. Živí se buď sacharidy, jako je míza ze stromů, nektar, ovoce a výměšky, jež produkují jejich vlastní larvy, nebo bílkovinami, které získává z uhynulých živočichů, případně aktivně loví různý hmyz, především mouchy, vosy (Polistinae) a včely (Apidae). V Singapuru bývají sršně často pozorovány jak loví mouchy, které jsou přitahovány k hnijícím plžům, roztroušeným na plážích.[2] Často vyhledává v blízkosti lidí potravu v podobě zbytků jídel.[1]

Jediným významnějším predátorem této sršně je její příbuzná obří sršeň mandarínská.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vespa affinis na anglické Wikipedii.

  1. MARTIN, S. J. Hornets (Hymenoptera: Vespinae) of Malaysia. S. 71–82. Malayan Nature Journal [online]. 1995 [cit. 2018-07-22]. Roč. 49, s. 71–82. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
  2. BARTHELEMY, Christophe. Vespa affinis. www.vespa-bicolor.net [online]. [cit. 2018-07-20]. Dostupné online.

Literatura

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.