Vendelín Macho

Ve věku 12 let byl přijat na osmileté gymnázium ve městě Prievidza, kde maturoval v roce 1951. Absolvoval pak Chemicko-technologickou fakultu dnešní Slovenské technické univerzity v Bratislavě, kde promoval roku 1956. Nastoupil do Výzkumného ústavu acetylénové chemie. Pak nastoupil jako aspirant na Chemicko-technologickou fakultu. Postupně získával další vědecké tituly a v roce 1968 obhájil doktorskou dizertaci na ČSAV. Stal se tehdy nejmladším držitelem titulu doktor věd v Československu. V roce 1969 se stal ředitelem Výzkumného ústavu pro petrochemii. Profiloval se jako vynálezce a inovátor. Měl na kontě téměř 500 vynálezů a téměř 200 odborných studií.[2][3]

Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSS do Národního shromáždění ČSSR za Středoslovenský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968.[4] K roku 1964 a 1968 se profesně uvádí jako chemik Výzkumného ústavu petrochemie Nováky. Byl zvolen za obvod Nováky.[5][6]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Nováky). Ve Federálním shromáždění setrval do konce volebního období parlamentu, tedy do voleb roku 1971.[7]

Ve vědeckém působení pokračoval i za normalizace. V roce 1978 získal titul zasloužilý vynálezce. Až do roku 1984 vedl Výzkumný ústav pro petrochemii, v roce 1982 se stal profesorem a roku 1983 členem korespondentem Slovenské akademie věd. V letech 1984-1998 vyučoval na své alma mater, Chemicko-technologické fakultě Slovenské technické univerzity v Bratislavě. V roce 1986 získal Národní cenu za výzkum a vývoj PVC a výrobu tlakových rour. Od roku 1998 byl profesorem Trenčínské univerzity Alexandra Dubčeka. V roce 2000 získal slovenské ocenění Vědec roku.[2]