Velrybka malá

Velrybka malá, někdy nazývaná též velryba malá[4] (Caperea marginata)[5] je malý kytovec, nejmenší kosticovec a jediný zástupce čeledi velrybkovití (Neobalaenidae). Žije v oceánech a mořích severně od Antarktidy v pásu mezi jižními cípy Jižní Ameriky, Afriky a Austrálie. Dosahuje délky 6-6,5 metru a váhy 3-3,5 tuny. Nepatří mezi tzv. pravé velryby, její nejbližší příbuzní jsou plejtvákovec šedý a keporkak. Živí se planktonem a krilem. Patří mezi nejméně prozkoumané kytovce. Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí tento druh jako málo dotčený.[6]

Velrybka malá
velrybka malá
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádkytovci (Cetacea)
Podřádkosticovci (Mysticeti)
Čeleďvelrybkovití (Neobalaenidae)
Rodvelrybka (Caperea)
Gray, 1864
Binomické jméno
Caperea marginata
(Gray, 1846)
areál rozšíření velrybky[2]
areál rozšíření velrybky[3]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jméno a taxonomie
Srovnání velikosti velrybky s člověkem

Velrybka malá získala své současné binomické jméno v roce 1870, ale popsána byla již v roce 1846. Jméno Caperea marginata pochází z latinských slov a znamená "ohraničená vráska" nebo "ohraničený záhyb" a vztahuje se k ušní kosti a kosticím velrybky. V angličtině se druh jmenuje pygmy right whale - trpasličí pravá velryba. I v jiných jazycích se odkazuje především na malé rozměry tohoto kytovce.[7][8]

Evoluce tohoto kytovce není jasná. Ačkoli její jméno odkazuje na pravé velryby (čeleď Balaenidae), není s nimi úzce spřízněna. Jako její nejbližší příbuzní se uvádějí plejtvákovec šedý (Eschrichtius robustus) a keporkak (Megaptera novaeangliae).[8]

Popis

Velrybka malá je nejmenší kosticovitý kytovec. Dosahuje průměrné délky 6,1 metru, přičemž zaznamenané maximum bylo 6,5 metru. Váha se obvykle pohybuje okolo 3 tun, největší hmotnost pak byla 4,5 tuny.[9] Samice bývá o málo větší než samec. Délka čerstvě narozených mláďat je asi 2 metry.[7][10][11]

Zbarvení je v odstínech šedé někdy až šedomodré, přičemž hřbetní část je tmavší než břišní, která může být až téměř bílá. Svou velikostí a částečně i vzezřením se velrybka podobá plejtvákovi malému a plejtvákovi jižnímu (Balaenoptera bonaerensis), s nímž částečně sdílí i životní prostor. Stavba těla je robustnější než u plejtváků, ale štíhlejší než u pravých velryb. Hřbetní ploutev se nachází asi v jedné čtvrtině až jedné třetině vzdálenosti od konce ocasu. Tlama je prohnutá ale ne tak výrazně jako u pravých velryb a nachází se v ní na každé straně 213-262 kostic. Kostice vyrůstají z horní čelisti a dorůstají délky až 69 cm.[4][7][8][10][11]

Rozšíření a populace

Velrybka patří mezi nejméně prozkoumané kytovce. Do roku 2008 byla v oceánech a mořích pozorována jen 25krát. Někdy se sdružuje s plejtváky sejvaly, plejtváky jižními, delfíny a kulohlavci.[8] V jednom případě bylo spatřeno najednou 80 exemplářů, ale v naprosté většině ostatních případů jde o jednoho až dva jedince pohromadě, občas připojených ke skupině jiných výše zmíněných kytovců. Velikost populace nelze z dosavadních dat zjistit.[6]

Předpokládá se, že velrybka malá žije v pásu mezi 30°-55° jižní šířky. Nejčastěji byla pozorována u pobřeží Austrálie a Nového Zélandu (v mnoha případech šlo o jedince uvízlé nebo vyplavené na pobřeží), méně pak u jižní Afriky a Jižní Ameriky. Zcela vzácně jsou hlášeny kontakty z otevřeného oceánu.[7][8][12]

Potrava a chování

O potravních návycích tohoto kytovce se ví velmi málo. Analýza žaludků vyplavených velrybek ukázala, že převážnou část potravy tvoří drobní korýši a různé larvy, jež jsou součástí krilu a planktonu, především mořské buchanky a krunýřovky (rod Euphausia).[7][8][11]

Vztah s lidmi, ohrožení

Velrybka malá nebyla kvůli své malé velikosti a rozptýlené populaci téměř nikdy vyhledávána velrybáři. Někdy je velrybáři ulovili spolu s plejtváky jižními. Zcela výjimečně byla ulovena i do rybářských sítí. Většina velrybek byla zkoumána poté, co uvázla na pobřeží.

Reference
  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-22]
  2. přesněji viz IUCN: mapa rozšíření Caperea marginata
  3. přesněji viz IUCN: mapa rozšíření Caperea marginata
  4. MAZÁK. Kytovci, s. 171-172.
  5. BioLib.cz: profil taxonu Caperea marginata
  6. COOKE, J.G. Caperea marginata. IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2018 [cit. 2020-02-02]. Dostupné online.
  7. JEFFERSON. Marine Mammals of the World, s. 41-42. Dostupné online
  8. KEMPER. Pygmy right whale, s. 939-941. Dostupné online
  9. MAZÁK (Kytovci, s. 171) uvádí hmotnosti podstatně menší.
  10. American Cetacean Society: Pygmy Right Whale. acsonline.org [online]. [cit. 2012-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-22.
  11. Marine bio: Pygmy right whales. marinebio.org [online]. [cit. 2012-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-14.
  12. IUCN: Caperea marginata

Literatura
  • CARWARDINE, Mark. Velryby, delfíni a další kytovci. Knižní klub, Praha 2007.
  • MAZÁK, Vratislav. Kytovci. Edice Zvířata celého světa, sv. 12. Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1988.
  • JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L. Marine Mammals of the World: A Comprehensive Guide to Their Identification. Academic Press, 2008. Dostupné online
  • KEMPER, Catherine M. Pygmy Right Whale. In: PERRIN, William F.; WURSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M. (eds.). Encyclopedia of Marine Mammals. Academic Press, 2008. Dostupné online

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.