Krunýřovky

Krunýřovky mají chitinový exoskelet, který je členěn na tři tagmata: cephalon, pereion a pleon. V přední části jsou uloženy dvě složené oči na stopkách. U většiny druhů je vnější krunýř průhledný. Velikost dospělých krunýřovek se pohybuje od 1 do 2 centimetrů, ale některé druhy dosahují velikosti 6 až 15 centimetrů. Největší zástupce řádu je batypelagický druh Thysanopoda spinicauda. Od jiných druhů korýšů jsou rozpoznatelní z vnějšku viditelnými žábrami. S výjimkou jednoho druhu monotypické čeledi Bentheuphausiidae jsou krunýřovky schopny bioluminiscence.

• Euphausiidae Dana, 1852
  • Euphausia Dana, 1852 – krunýřovka
  • Meganyctiphanes Holt and W. M. Tattersall, 1905 – světélkovec
  • Nematobrachion Calman, 1905
  • Nematoscelis G. O. Sars, 1883
  • Nyctiphanes G. O. Sars, 1883
  • Pseudeuphausia Hansen, 1910
  • Stylocheiron G. O. Sars, 1883
  • Tessarabrachion Hansen, 1911
  • Thysanoessa Brandt, 1851
  • Thysanopoda Latreille, 1831
• Bentheuphausiidae Colosi, 1917
  • Bentheuphausia amblyops G. O. Sars, 1883

Fylogeneze získaná z morfologických údajů, (♠) názvy prvně použité v Maas (2001),[1] (♣) pravděpodobně parafyletický taxon díky Nematobrachion v Maas (2001).[1] (♦) klady lišící se od pojetí Casanovy (1984),[2] kde Pseudoeuphausia je sesterskou skupinou rodu Nyctiphanes, Euphausia je sesterskou skupinou rodu Thysanopoda a Nematobrachion je sesterskou skupinou rodu Stylocheiron.

Krunýřovky tvoří významnou část potravního řetězce ve světovém oceánu. Krunýřovka krillová (Euphausia superba) je nejhojnějším druhem antarktického krilu, světélkovec atlantský (Meganyctiphanes norvegica) je silně zastoupený v krilu severního Atlantiku a krunýřovka Euphausia pacifica pak v severním Tichém oceánu.