Valja Stýblová
Valja Stýblová (4. června 1922 Charbin, Čína – 12. listopadu 2020[1]) byla česká spisovatelka, lékařka, bývalá československá politička za Komunistickou stranu Československa a poslankyně Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace.
Prof. MUDr. Valja Stýblová, DrSc. | |
---|---|
Narození | 4. června 1922 Charbin |
Úmrtí | 12. listopadu 2020 (ve věku 98 let) |
Povolání | politička, lékařka, pedagožka a spisovatelka |
Ocenění | zasloužilý umělec |
Politická příslušnost | Komunistická strana Československa |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Život
Narodila se v rodině legionáře, poměrně brzy se dostala do Prahy, kde absolvovala gymnázium. Poté vystudovala medicínu (1950), roku 1965 se stala docentkou a roku 1977 profesorkou neurologie. V roce 1973 byla jmenována vedoucí katedry neurologie a psychiatrie Lékařské fakulty hygienické Univerzity Karlovy, po roce byla jmenována přednostkou Neurologické kliniky LFH UK a FNKV, kde pracovala od promoce až do důchodu v roce 1990.
Ve volbách roku 1981 zasedla za KSČ do Sněmovny lidu (volební obvod č. 31 – Rakovník, Středočeský kraj). Mandát obhájila ve volbách roku 1986 (obvod Praha 6 – severovýchod). Ve Federálním shromáždění setrvala do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990. Netýkal se jí proces kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[2][3][4]
V roce 2007 obdržela Medaili Josefa Hlávky [5] a v roce 2012 Cenu Josefa Hlávky.
Dílo
Její dílo je ovlivněno její profesí lékařky.
Beletrie
- Mne soudila noc, 1948, vydáno až 1957. Objevuje se zde otázka práva potratu
- Dům u nemocnice, 1959
- Moje velká víra, 1960, o přírodním léčitelství
- Dopis Kláře, 1963
- Až bude padat hvězda, 1966, zfilmováno: Až bude padat hvězda, 1976 (režie Věra Jordánová, v hlavní roli Taťjana Medvecká)[6]
- Nenávidím a miluji, 1969
- Můj brácha, 1973
- Rychlík z Norimberka, 1975 (v Píseň o rodné zemi). Novela v roce 1978 zfilmována jako Sólo pro starou dámu (scénář a režie Václav Matějka, v hlavní roli Jiřina Šejbalová).[7]
- Na konci aleje, 1979, z domova důchodců
- Skalpel, prosím, 1981, zfilmováno: Skalpel, prosím; 1985 (režie Jiří Svoboda, v hlavní roli Miroslav Macháček). Zpověď neurochirurga, který bilancuje nejen svůj profesionální život, ale i soukromý život na pozadí zdánlivě neoperovatelného případu.
- Nevěra, 1984
- Princ a Skřivánek, 1984
- Zlaté rybky, 1988
- Benjamin, 1992
- Eli, Oli, Al a pes Hanibal, 1995
- Most přes řeku Léthé, 1997
- Most sebevrahů, 1999
- Most aeskulapů, 2001
- Ondinino prokletí, 2003
- Lužanská mše – Vita brevis, 2005, 2007 s dalšími ilustracemi
- Lužanská mše – Ars longa, 2006
- Lužanská mše – musis amicus, 2009
- Mecenáš v obnošené vestě, 2012 – čtvrtý a poslední díl životopisného románu o Josefu Hlávkovi.
Překlady
Knihy Valji Stýblové byly přeloženy do angličtiny, běloruštiny, bulharštiny, estonštiny, francouzštiny, litevštiny, lotyštiny, maďarštiny, němčiny, polštiny, ruštiny, slovenštiny, slovinštiny a španělštiny:
- Mne soudila noc
- Noc była moim sędzią (do polštiny přeložila Jadwiga Bułakowska, 1959)
- The abortionists (do angličtiny přeložila Edith Pargeter, 1961, 1963 a 1966)
- Dům u nemocnice, 1959
- Im Haus an der Klinik (do němčiny přeložila Lucia Heine, ilustrace V. Matthäuer-Neustäd, 1961)
- Dziewczęta z internatu (do polštiny přeložila Jadwiga Bułakowska, ilustrace Andrzej Jurkiewicz, 1961)
- Dom pri nemocnici (do slovenštiny přeložil Dominik Štubňa-Zámostský, 1962)
- Hiša od bolnišnici (do slovinštiny přeložila Zdenka Jermanova, 1964)
- Maja pie slimnīcas (in: Lielā dzīve, do lotyštiny překlad Laima Rumniece, 1989)
- Až bude padat hvězda
- Keď bude padať hviezda (do slovenštiny přeložili Dominik Štubňa-Zámostský a Bohuslav Kompiš, Il. Katarína Schillerová)
- Můj brácha
- Moj braščik (do běloruštiny přeložil Pavel Marcinovič, 1977)
- Auf Kim ist Verlass (do němčiny přel. Karin Alpers, 1984)
- Moj bratiška ; Dom vozle bol’nicy : Povesti (Můj brácha a Dům u nemocnice, do ruštiny přeložila T. Mironova a N. Zimjanina, 1986)
- Skalpel, prosím
- Skal'pel',požalujsta (sborník Čechoslovackaja povest', do ruštiny přeložil E. El'kind, 1984)
- Scalpel, please (do angličtiny přeložil John Newton, 1985)
- Kérem a szikét! (do maďarštiny přeložila Bertha Mária, 1985)
- Un coup de bistouri (do francouzštiny přeložil Karel Zich, 1986)
- El bisturí (do španělštiny přeložil Enrique Roldán, 1986)
- Skalpell, bitte (do němčiny přeložil Gustav Just)
- Skalpel, molja : Roman (do bulharštiny přel. Vasil Samokovliеv, 1988)
- Duokite skalpelį (do litevštiny přeložila Elena Juškevičienė, Vytautas Visockas ; Virginija Mickienė, 1988)
- Skalpell, palun (do estonštiny přelоžil Leo Metsar, 1989)
- Princ a Skřivánek
- Princ a Škovránok (přeložila Darina Šimečková ; Il. Zlatica Hlaváčková, 1990)
Odkazy
Reference
- Zemřela spisovatelka a profesorka neurologie Valja Stýblová. Bylo jí 98 let. iROZHLAS.cz [online]. 12. 11. 2020 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online.
- jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-06]. Dostupné online. (česky)
- jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-06]. Dostupné online. (česky)
- Příloha k usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění č. 33/1981 Sb. [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-06]. Dostupné online. (česky)[nedostupný zdroj]
- http://www.hlavkovanadace.cz/nositele_medaile.php
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Valja Stýblová
- Valja Stýblová ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Obrázky k tématu Valja Stýblová na Obalkyknih.cz
- Valja Stýblová v parlamentu
- Valja Stýblová na Kinoboxu.cz