Valja Stýblová

Život

Narodila se v rodině legionáře, poměrně brzy se dostala do Prahy, kde absolvovala gymnázium. Poté vystudovala medicínu (1950), roku 1965 se stala docentkou a roku 1977 profesorkou neurologie. V roce 1973 byla jmenována vedoucí katedry neurologie a psychiatrie Lékařské fakulty hygienické Univerzity Karlovy, po roce byla jmenována přednostkou Neurologické kliniky LFH UK a FNKV, kde pracovala od promoce až do důchodu v roce 1990.

Ve volbách roku 1981 zasedla za KSČ do Sněmovny lidu (volební obvod č. 31 – Rakovník, Středočeský kraj). Mandát obhájila ve volbách roku 1986 (obvod Praha 6 – severovýchod). Ve Federálním shromáždění setrvala do konce funkčního období, tedy do svobodných voleb roku 1990. Netýkal se jí proces kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[2][3][4]

V roce 2007 obdržela Medaili Josefa Hlávky [5] a v roce 2012 Cenu Josefa Hlávky.

Dílo

Její dílo je ovlivněno její profesí lékařky.

Beletrie
  • Mne soudila noc, 1948, vydáno až 1957. Objevuje se zde otázka práva potratu
  • Dům u nemocnice, 1959
  • Moje velká víra, 1960, o přírodním léčitelství
  • Dopis Kláře, 1963
  • Až bude padat hvězda, 1966, zfilmováno: Až bude padat hvězda, 1976 (režie Věra Jordánová, v hlavní roli Taťjana Medvecká)[6]
  • Nenávidím a miluji, 1969
  • Můj brácha, 1973
  • Rychlík z Norimberka, 1975 (v Píseň o rodné zemi). Novela v roce 1978 zfilmována jako Sólo pro starou dámu (scénář a režie Václav Matějka, v hlavní roli Jiřina Šejbalová).[7]
  • Na konci aleje, 1979, z domova důchodců
  • Skalpel, prosím, 1981, zfilmováno: Skalpel, prosím; 1985 (režie Jiří Svoboda, v hlavní roli Miroslav Macháček). Zpověď neurochirurga, který bilancuje nejen svůj profesionální život, ale i soukromý život na pozadí zdánlivě neoperovatelného případu.
  • Nevěra, 1984
  • Princ a Skřivánek, 1984
  • Zlaté rybky, 1988
  • Benjamin, 1992
  • Eli, Oli, Al a pes Hanibal, 1995
  • Most přes řeku Léthé, 1997
  • Most sebevrahů, 1999
  • Most aeskulapů, 2001
  • Ondinino prokletí, 2003
  • Lužanská mše – Vita brevis, 2005, 2007 s dalšími ilustracemi
  • Lužanská mše – Ars longa, 2006
  • Lužanská mše – musis amicus, 2009
  • Mecenáš v obnošené vestě, 2012 – čtvrtý a poslední díl životopisného románu o Josefu Hlávkovi.

Překlady

Knihy Valji Stýblové byly přeloženy do angličtiny, běloruštiny, bulharštiny, estonštiny, francouzštiny, litevštiny, lotyštiny, maďarštiny, němčiny, polštiny, ruštiny, slovenštiny, slovinštiny a španělštiny:

  • Mne soudila noc
    • Noc była moim sędzią (do polštiny přeložila Jadwiga Bułakowska, 1959)
    • The abortionists (do angličtiny přeložila Edith Pargeter, 1961, 1963 a 1966)
  • Dům u nemocnice, 1959
    • Im Haus an der Klinik (do němčiny přeložila Lucia Heine, ilustrace V. Matthäuer-Neustäd, 1961)
    • Dziewczęta z internatu (do polštiny přeložila Jadwiga Bułakowska, ilustrace Andrzej Jurkiewicz, 1961)
    • Dom pri nemocnici (do slovenštiny přeložil Dominik Štubňa-Zámostský, 1962)
    • Hiša od bolnišnici (do slovinštiny přeložila Zdenka Jermanova, 1964)
    • Maja pie slimnīcas (in: Lielā dzīve, do lotyštiny překlad Laima Rumniece, 1989)
  • Až bude padat hvězda
    • Keď bude padať hviezda (do slovenštiny přeložili Dominik Štubňa-Zámostský a Bohuslav Kompiš, Il. Katarína Schillerová)
  • Můj brácha
    • Moj braščik (do běloruštiny přeložil Pavel Marcinovič, 1977)
    • Auf Kim ist Verlass (do němčiny přel. Karin Alpers, 1984)
    • Moj bratiška ; Dom vozle bol’nicy : Povesti (Můj brácha a Dům u nemocnice, do ruštiny přeložila T. Mironova a N. Zimjanina, 1986)
  • Skalpel, prosím
    • Skal'pel',požalujsta (sborník Čechoslovackaja povest', do ruštiny přeložil E. El'kind, 1984)
    • Scalpel, please (do angličtiny přeložil John Newton, 1985)
    • Kérem a szikét! (do maďarštiny přeložila Bertha Mária, 1985)
    • Un coup de bistouri (do francouzštiny přeložil Karel Zich, 1986)
    • El bisturí (do španělštiny přeložil Enrique Roldán, 1986)
    • Skalpell, bitte (do němčiny přeložil Gustav Just)
    • Skalpel, molja : Roman (do bulharštiny přel. Vasil Samokovliеv, 1988)
    • Duokite skalpelį (do litevštiny přeložila Elena Juškevičienė, Vytautas Visockas ; Virginija Mickienė, 1988)
    • Skalpell, palun (do estonštiny přelоžil Leo Metsar, 1989)
  • Princ a Skřivánek
    • Princ a Škovránok (přeložila Darina Šimečková ; Il. Zlatica Hlaváčková, 1990)

Odkazy

Reference
  1. Zemřela spisovatelka a profesorka neurologie Valja Stýblová. Bylo jí 98 let. iROZHLAS.cz [online]. 12. 11. 2020 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online.
  2. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-06]. Dostupné online. (česky)
  3. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-05-06]. Dostupné online. (česky)
  4. Příloha k usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění č. 33/1981 Sb. [online]. mvcr.cz [cit. 2012-05-06]. Dostupné online. (česky)[nedostupný zdroj]
  5. http://www.hlavkovanadace.cz/nositele_medaile.php

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.