Vachellia leucophloea

Vachellia leucophloea je opadavý strom dorůstající výšky až 35 metrů a průměru kmene od 35 do 100 cm. Věkovité stromy mají charakteristickou deštníkovitou korunu. Borka je hladká, bílá až žlutošedá, na starých stromech je drsnější, tmavší a plátkovitě odlupčivá. Listy jsou 2x zpeřené, složené z drobných lístků. Hlavní vřeteno listu je asi 3,5 až 10 cm dlouhé a nese 6 až 13 párů postranních vřeten. Na každém z postranních vřeten je 6 až 25 párů vstřícných, přisedlých, čárkovitých až srpovitých lístků. Lístky jsou 3 až 12 mm dlouhé a 0,5 až 2,8 mm široké. Na hlavním vřeteni listu jsou mezi nejspodnějšími a posledními postranními vřeteny žlázky. Řapík listů je 0,6 až 2 cm dlouhý. Palisty jsou přeměněny v rovné, 3 až 25 mm dlouhé trny, které mohou někdy chybět.

Květenství jsou složená z kulovitých klubek skládajících úžlabní nebo vrcholové laty o délce až 30 cm. Jednotlivé květy jsou velmi drobné, světle žluté až krémové, pětičetné, přisedlé. Kalich je 0,8 až 1,2 mm dlouhý, zakončený drobnými zuby. Koruna je 1,2 až 2 mm dlouhá. Tyčinek je 15 až 20 a jsou 2,8 mm dlouhé. Semeník je téměř přisedlý. Lusky jsou olivově zelené až tmavě hnědé, řemenovité, tence dřevnaté, částečně pukající, na povrchu s okrouhle vystouplými semeny, 7 až 14 cm dlouhé a 0,8 až 1 cm široké. Obsahují 10 až 20 semen. Semena jsou kulovitá, široce eliptická až trapezoidní.[3][4]

• 
  Větévka Vachellia leucophloea
• 
  Květenství
• 
  Detail květenství

Druh Vachellia leucophloea je rozšířen v tropické a subtropické jižní a jihovýchodní Asii. Jeho areál je nespojitý. Vyskytuje se v Indii, Nepálu, Srí Lance, západním Pákistánu, Myanmaru, Thajsku, jižním Vietnamu a na indonéských ostrovech Jáva, Bali, Timor a Madura.[3] V Indii roste zejména na severu a severovýchodě země ve státech Paňdžáb, Rádžasthán a Madhjapradéš.[5]

Tato akácie roste na savanách, v suchých tuholistých lesích, keřové vegetaci a teakových lesích v nadmořských výškách od 50 do 800 metrů. V některých oblastech jejího výskytu trvá období sucha až 10 měsíců.[3][6] Listy v chladném nebo suchém období opadávají.[6]

Druh byl popsán již v roce 1800 Williamem Roxburghem jako Mimosa leucophloea. V roce 1806 jej Carl Ludwig Willdenow přeřadil do rodu Acacia pod názvem Acacia leucophloea. Zde zůstal až do roku 2013, kdy byl na základě revize tohoto polyfyletického rodu přeřazen spolu s dalšími více než 160 druhy akácií do rodu Vachellia.[7][8][2]

Vachellia leucophloea má poměrně široké využití. Poskytuje pevné a dekorativní dřevo, kvalitní topivo, hrubá vlákna, barvivo a rozpustnou gumu. V oblastech s výrazným obdobím sucha je to významná rostlina. Je rovněž využívána v lékařství a pěstuje se jako okrasný a stínící strom.