Věra Jourová

Věra Jourová (* 18. srpna 1964 Třebíč) je česká politička, podnikatelka[4] a právnička, v letech 2014 až 2019 komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví v Junckerově evropské komisi a od prosince 2019 místopředsedkyně Komise a komisařka pro hodnoty a transparentnost v komisi Ursuly von der Leyenové.

Mgr. et Mgr. Věra Jourová
Místopředsedkyně Evropské komise pro hodnoty a transparentnost
Úřadující
Ve funkci od:
1. prosince 2019
PředsedaUrsula von der Leyenová
Předchůdceagenda 7 komisařů
Evropská komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví [1]
Ve funkci:
1. listopadu 2014 – 30. listopadu 2019
PředsedaJean-Claude Juncker
PředchůdceMartine Reicherts, Neven Mimica
NástupceDidier Reynders, Helena Dalli
16. ministryně pro místní rozvoj ČR
Ve funkci:
29. ledna 2014 – 3. října 2014
Předseda vládyBohuslav Sobotka
PředchůdceFrantišek Lukl
NástupceKarla Šlechtová
1. místopředsedkyně hnutí ANO 2011
Ve funkci:
15. března 2013 [2] – 13. října 2014
NástupceJaroslav Faltýnek
Místopředsedkyně hnutí ANO 2011
Ve funkci:
2. března 2013 – 15. března 2013
Poslankyně Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
26. října 2013 – 21. října 2014
Náměstkyně ministra pro místní rozvoj ČR
Ve funkci:
22. listopadu 2004 [3] – únor 2006
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSSD (2003–2006)
EDS (2009–2010)
ANO 2011 (od 2013)
Narození18. srpna 1964 (57 let)
Třebíč
Československo Československo
Choťrozvedená
Dětisyn Adam a dcera Markéta
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profeseprávnička a politička
CommonsVěra Jourová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na jaře 2019 ji časopis Time zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa.[5] Důvodem byl její podíl na zákonech, jež určují pravidla ochrany osobních dat lidí na internetu. Od ledna do října 2014 zastávala v Sobotkově vládě post ministryně pro místní rozvoj. Dříve na tomto resortu působila v roli náměstkyně.

Osobní život

V roce 1991 nastoupila na místo zástupkyně ředitele Městského kulturního střediska (MKS) v Třebíči. Do roku 1994 zde pracovala na integraci všech kulturních zařízení pod jediný subjekt. Poté začala pracovat jako tajemnice městského úřadu v Třebíči, kde se začala zabývat rozvojem židovské čtvrti, která byla v roce 2003 zapsána na seznam UNESCO.

Roku 2000 nastoupila do konzultační firmy DHV ČR, kde pracovala na projektech z oblasti lidských zdrojů, regionálního rozvoje, hospodářské politiky a fondů EU. V letech 2001–2003 pracovala jako vedoucí odboru regionálního rozvoje Krajského úřadu kraje Vysočina. Po odchodu z krajského úřadu pracovala jako náměstkyně pro místní rozvoj na ministerstvu pro místní rozvoj. Podle Jiřího Paroubka byla z funkce odvolána po opakovaných stížnostech tehdejšího ministra Radka Martínka.[6]

Od 13. října 2006[7] do 16. 11. 2006[8] byla ve vyšetřovací vazbě kvůli kauze Budišov. Korupce Věry Jourové se neprokázala a stíhání v létě 2008 skončilo konstatováním, že se skutek nestal. Obvodní soud přiznal Jourové 3,6 milionu korun jako náhradu majetkové újmy, o dalších požadavcích Ústavní soud rozhodl, že jsou promlčené.[9] Podle investigativního novináře ČRo Janka Kroupy, který se kauze několik let věnoval a na kauzu upozornil, je výsledek soudu brilantní práce advokátů a absolutní břídilství policie.[10]

Vzdělání

V roce 1991 promovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde získala magisterský titul v oboru Teorie kultury.[11] V akademickém roce 2011/2012 absolvovala obor právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.[12]

Soukromý život

Je rozvedená, má dvě děti – Adama (1985) a Markétu (1989).[13]

Politické působení

V letech 2003–2006 byla členkou ČSSD.[14]

V roce 2009 kandidovala do Evropského parlamentu za Evropskou demokratickou stranu (EDS). V parlamentních volbách 2010 kandidovala jako členka EDS na 4. místě středočeské kandidátky KDU-ČSL.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidovala v Kraji Vysočina jako lídryně hnutí ANO 2011[15] a byla zvolena. V lednu 2014 se stala kandidátkou hnutí ANO 2011 na post ministryně pro místní rozvoj ve vládě Bohuslava Sobotky.[16] Dne 29. ledna 2014 byla do této funkce jmenována. Dne 3. října téhož roku podala demisi s vyhlídkou na post eurokomisařky. Dne 13. října 2014 ze stejného důvodu rezignovala na post 1. místopředsedkyně hnutí ANO 2011.[17]

Eurokomisařka (první období, 2014 až 2019)

Na začátku července 2014 se stala kandidátkou hnutí ANO 2011 na post české eurokomisařky (předchozím kandidátem byl Pavel Telička).[18] Ve výběru českého zástupce uspěla,[19] když ji 21. července 2014 vládní koaliční rada nominovala na post eurokomisařky do vznikající Junckerovy komise.[11]

Zvolený předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker 10. září 2014 oznámil, že Jourová získá nově konstituované portfolio spravedlnosti, spotřebitelské politiky a rovnosti pohlaví. Tato zpráva vyvolala u českých politiků vlnu negace, protože politička usilovala o ekonomický post.[20][21] Dne 7. října téhož roku byla její kandidatura po tzv. grilování, a následném odevzdání doplňujících odpovědí europoslancům, schválena europarlamentem. Komisařkou se stala v listopadu 2014.

Kritika

Organizace pro kontrolu lobbingu v Evropské unii Corporate Europe Observatory upozornila na úzkou vazbu Jourové na Andreje Babiše, který ovládá podstatnou část českého potravinářského a chemického průmyslu i médií a jehož firmy obdržely značné množství evropských grantů a zemědělských dotací. Dále organizace upozornila na konflikt zájmů, poněvadž Jourová nejprve pracovala ve veřejné správě v oblasti evropských fondů a poté v letech 2006 a 2013 spoluvlastnila firmu Primavera Consulting, která ve stejné oblasti podnikala.[22]

Věra Jourová byla kritizována generálním ředitelem skupiny Volkswagen Matthiasem Müllerem za svoji snahu o odškodnění evropských zákazníků po aféře dieselgate.[23]

Eurokomisařka (druhé období, od 2019)

Dne 26. srpna 2019 schválila druhá vláda Andreje Babiše její nominaci na post eurokomisařky i pro období 2019 až 2024.[24] Na začátku září 2019 oznámila budoucí předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, že Jourová bude místopředsedkyní Evropské komise a bude zodpovědná za kontrolu dodržování hodnot Evropské unie a za transparentnost.[25] Funkce se ujala dne 1. prosince 2019.[26]

Odkazy

Reference
  1. College (2014-2019), The Commissioners The European Commission's political leadership [online]. European Commission [cit. 2014-11-01]. Dostupné online.
  2. První místopředsedkyní ANO je Věra Jourová [online]. hnutí ANO 2011, 2013-03-16 [cit. 2013-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06.
  3. Mgr. Věra Jourová [online]. verajourova.cz [cit. 2013-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-03.
  4. Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 27446671, PRIMAVERA CONSULTING s.r.o.
  5. ELČIĆ, Sandro. Po boku titánů Mohameda Salaha a Marka Zuckerberga: Věra Jourová je historicky prvním zástupcem Česka v prestižním žebříčku časopisu Time. Hospodářské noviny [online]. 2019-04-17 [cit. 2019-09-14]. Dostupné online. (česky)
  6. VESELÝ, Luboš Xaver. Paroubek rozkrývá předvolební manipulace. I aféru kolem Zemanovy dcery [online]. ParlamentniListy.cz – politika ze všech stran, 2013-10-27 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.
  7. KROUPA, Janek. Já v kauze Věry Jourové nelžu, to Kubiceho útvar. vaševěc.cz [online]. 2011-07-17 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online.
  8. Novinky. Bývalá náměstkyně ministra Jourová je na svobodě. Novinky.cz [online]. 2006-11-16 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online.
  9. ČTK; ŠKRAŇKOVÁ, Petra. Ústavní soud se Věry Jourové nezastal, nárok na odškodné je promlčený. iDNES.cz [online]. 2013-10-24 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online.
  10. VESELOVSKÝ, Martin. Karlovy Vary? Politici v botách z krokodýlí kůže, Rusové mocnější než policie. Další Roadshow DVTV. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2016-04-03 [cit. 2021-07-13]. Čas: 47:40. Dostupné online.
  11. Ministryně Jourová je kandidátkou ČR na post eurokomisařky [online]. vlada.cz [cit. 2014-07-21]. Dostupné online.
  12. Databáze studentů UK v Praze. is.cuni.cz [online]. [cit. 2012-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05.
  13. Právo. Věra Jourová: Někteří pánové nemají uši, mají jen pusy. Novinky.cz [online]. 2014-02-15 [cit. 2014-02-15]. Dostupné online.
  14. SEDLÁŘOVÁ, Barbora; TŘEČEK, Čeněk. Jít do vlády je pro nás až poslední možnost, říká místopředsedkyně ANO. iDNES.cz [online]. 2013-10-31 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online.
  15. WIRNITZER, Jan. PŘEHLEDNĚ: Kam strany nasazují svá esa? Cílem jsou největší kraje. iDNES.cz [online]. 2013-09-08, rev. 2013-09-30 [cit. 2013-10-31]. Dostupné online.
  16. Koalice podepsala smlouvu. Politické výhrady od Zemana Sobotka nebere [online]. iDNES.cz, 2014-01-06 [cit. 2014-01-10]. Dostupné online.
  17. Jourová dnes skončila ve vedení ANO [online]. hnutí ANO 2011, 2014-10-13 [cit. 2014-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-02.
  18. ANO ustoupilo od Teličky a chce za eurokomisařku Jourovou [online]. Novinky.cz, 2014-07-11 [cit. 2014-07-11]. Dostupné online.
  19. KOPECKÝ, Josef. Jourová bude eurokomisařkou a ČSSD si vybojovala vyšší minimální mzdu [online]. iDNES.cz, 2014-07-21 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.
  20. European Commission - PRESS RELEASES - Press release - The Juncker Commission: A strong and experienced team standing for change [online]. europa.eu [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.
  21. LANG, Václav. Kalousek: Portfolio pro Jourovou je facka Sobotkovi za politiku vůči Ukrajině [online]. www.novinky.cz, 2014-09-10 [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.
  22. More prospective commissioners with questions to answer [online]. Corporate Europe Observatory [cit. 2015-12-27]. Dostupné online.
  23. Zkroťte si Jourovou. Šéf Volkswagenu si stěžoval na českou eurokomisařku u Junckera. aktualne.cz [online]. 18. 4. 2017. Dostupné online.
  24. ‚Stávající portfolio odevzdávám v dobré kondici.‘ Vláda schválila nominaci Jourové na eurokomisařku [online]. iROZHLAS.cz, 2019-08-26 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online.
  25. Česko má poprvé místopředsedkyni Evropské komise. Jourová bude kontrolovat dodržování hodnot unie [online]. iROZHLAS.cz, 2019-09-10 [cit. 2019-09-11]. Dostupné online.
  26. Do práce dorazila nová Evropská komise. S mnoha velkými plány ale narazí [online]. Deník N, 2019-12-02 [cit. 2019-12-03]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.