Výšina sv. Metoděje

Lokalita, v níž byly objeveny zbytky církevního areálu, se nachází na severozápadním okraji ostrožny tehdy obtékané „dravou řekou Olšavou“, vzpomínanou písemnými prameny již roku 1078. Místo bylo osídleno již od počátku 9. století, později v jeho blízkosti vznikla ves Derfle – nyní Sady, místní část Uherského Hradiště.[5] V 16. století dostala polní trať, v níž se tehdy již zaniklý církevní areál nacházel, název Špitálky,[3] neboť zdejší půda původně náležela uherskohradišťskému špitálu (nezaměňovat se stejnojmennou lokalitou v nedalekém Starém Městě).

Nejstarší zprávy o nálezu úhledné kamenné zdi s hrobem a hliněnou nádobou pocházejí již z roku 1849. Další nález lebky pochází z roku 1912. Objevy sídliště na severním svahu ostrožny po roce 1945 už byly spojeny se jménem českého archeologa Viléma Hrubého. V roce 1950 je archeologicky ověřil Jindra Nekvasil. V roce 1958 byly na západním výběžku ostrožny při hluboké orbě porušeny kostrové hroby. Vilém Hrubý zjistil na poměrně velké ploše též přítomnost zděné architektury a zbytky malty různého druhu. Proto byl v roce 1959 zahájen plošný archeologický výzkum. Byla doložena přítomnost komplexu o čtyřech zděných stavbách tvořících jeden celek, kdy zbytky páté stavby – baptisteria kruhového půdorysu s litou maltovou podlahou – byly asi 7 metrů západně. Komplex byl vybudován ve třech stavebních fázích a tvořil ho kostel s náznakem křížového půdorysu s pálenou střešní krytinou antického charakteru, k němuž byla na západní straně přistavěna další církevní stavba s půlkruhovou apsidou a na severní straně čtvercová místnost a vedle pohřební kaple s půlkruhovou apsidou a litou maltovou podlahou. Zde byl objeven honosný hrob (č. 12/59) v železem kované rakvi pohřbeného významného velmože – podle charakteru hrobu křesťana na samém vrcholu velkomoravské společnosti šlo možná o samotného krále Svatopluka.[6] Dno hrobové jámy bylo vydlážděno velkými plochými pískovcovými kameny a stěny byly obloženy dřevem. Hrobku původně kryl zděný náhrobek s malovanými figurálními motivy (část lidské tváře). V místě hrudi byly nalezeny dva stříbrné, silně pozlacené gombíky zdobené filigránem, výjimečné charakterem své výzdoby.

Severně od zděného komplexu výzkum objevil povrchové objekty s kůlovými konstrukcemi jako pozůstatky patnácti srubů velkomoravského sídliště a jižně od komplexu pozůstatky dřevěné halové stavby. K areálu patřilo ještě 87 hrobů z té doby. Byl zde nalezen i olověný křížek s řeckým nápisem a obrazem oranta (dokládající, že zde působili kněží řeckého původu, existuje pravděpodobný závěr, že areál na Sadské výšině byl centrem moravského arcibiskupství, a tedy sídlem Metodějovým) a ve větším počtu tzv. stily – pisátka, jimiž se rylo do voskem potažených dřevěných destiček. Dále zde byl nalezen nůž, rydla, bronzová kování řemínků, závlačka, ocílky, ostruhy, křesací kameny, nádoby, vědérko, zbytky okenních tabulek z nazelenalého skla se zlatistou fólií, zlaté náušnice, stříbrné korále a stříbrné, pozlacené měděné, pozlacené stříbrné i zlaté gombíky, prsteny, náhrdelníky, sekery – moravské bradatice, krátký meč – sax ze dvou železných plátů a s nauhličeným břitem, skramasax, hrot oštěpu. Součástí poměrně málo obvyklého sídliště byla kamenická dílna na jižním, kovárna na severním okraji osídlené plochy a keramická pec na západním svahu výšiny již mimo areál.

Jedním z možných hospodářských zázemí této výšiny, byť bezprostředně již zřejmě nepřináležející ke staroměstské aglomeraci, mohlo být sídliště s vlastním pohřebištěm na opačném svahu výšiny nad Olšavou v poloze Sady-Horní Kotvice, osídlené již v 1. polovině 8. století. Výkopové práce zde vedené počátkem 70. let 20. století Kristinou Marešovou zaznamenaly pestré nálezy artefaktů (četné náušnice různých druhů, vlasové kroužky, náhrdelníky, stříbrný gombík, skleněné knoflíčky, bronzový prsten, sekery, nože, šipky, ostruhy, spínací soupravy v kombinacích přezky, průvlečky a nákončí, háčky, šídla, přesleny, vahadlo, kovotepecké kladívko, kousky kadidla, ulita ostranky jaderské s provrtem k zavěšení a druhotně použitý antický mozaikový korál se třemi obrazy tváře, snad bohyně Astarte), dílenské objekty, železářské pece.

V době rozkvětu Velkomoravské říše byl církevní areál na Sadské výšině zřejmě organickou součástí sídelní aglomerace dnes představované městy Staré Město a Uherské Hradiště. Do této oblasti bývá rovněž umísťováno působení věrozvěstů Cyrila (Konstantina) a Metoděje ze Soluně. Jejich povolání neslo politicko-náboženské důvody jako je ochrana před vlivem franckých kněží a posílení vztahů s Byzancí. Pravděpodobně nebyli první, kdo pokřtil obyvatele těchto krajů, přinesli ale písmo hlaholici (ze které se později vyvinula cyrilice) a veršovanou předmluvu k překladu evangelia Proglas (která mohla vzniknout už v Makedonii či Bulharsku). Věrozvěsty povolal král Rostislav a centrem jejich působení bylo pravděpodobně hlavní velkomoravské město, k němuž areál patřil, a také místa jiná (např. hora sv. Klimenta). Stále však není známo, kde všude přesně mohli působit. Metodějův hrob nebyl dosud objeven, byť mohl být tento moravský biskup původně skutečně pochován ve zdi kostela na Sadské výšině v hrobě – popisem totiž sice odpovídá písemné zprávě z doby Metodějova skonu, byl však nalezen prázdný. a ostatky tedy byly zřejmě po nějaké době od uložení opět vyzvednuty a přeneseny na jiné místo.