Václav Vondrák

Václav Vondrák (22. září 1859 Dub u Volyně[1] – 13. srpna 1925 Brno[2]) byl český jazykovědec, slavista, literární historik, překladatel, publicista, editor staroslověnských literárních památek a vysokoškolský pedagog.

Prof. PhDr. Václav Vondrák
Prof. PhDr. Václav Vondrák
Narození22. září 1859
Dub
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí13. srpna 1925 (ve věku 65 let)
Brno
Československo Československo
Povoláníjazykovědec, pedagog, překladatel, filolog a učitel
NárodnostČeši
Alma materVídeňská univerzita
Tématalingvistika
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska Václava Vondráka v Dubu na Prachaticku

Život

Po ukončení středoškolských studií na reálném gymnáziu v Prachaticích (1872–1876) a státním gymnáziu v Českých Budějovicích (1876–1878) studoval v letech 1880–1883 na vídeňské univerzitě románskou a slovanskou filologii (1884 zde získal doktorát filozofie).[3]

Následně pracoval nejdříve jako vychovatel ve šlechtických rodinách, poté byl úředníkem dvorní knihovny (1893–1903). V roce 1893 habilitoval pro vědní obor slovanská filologie, od téhož roku se stal soukromým docentem, 1903 byl jmenován mimořádným a roku 1911 řádným profesorem Vídeňské univerzity.[4]

Po vzniku Československé republiky byl povolán na nově založenou brněnskou Masarykovu univerzitu (1919), kde v letech 1920–1925 působil jako první řádný profesor slovanské filologie se zvláštním zřetelem k srovnávací mluvnici slovanské a staroslověnštině.[4] Ve funkčním období 1921–1922 byl děkanem FF MU, v čele univerzity jako rektor stál v letech 1922–1923.

Jeho rozsáhlá badatelská, akademická, publicistická, ediční a organizátorská činnost byla oceněna členstvím v České akademii věd a umění (dopisujícím členem se stal 1. 12. 1898, mimořádným 3. 7. 1907, řádným od 1. prosince 1915), přespolním (zahraničním) členem Královské české společnosti nauk zvolen 13. ledna 1909.[4] Byl také dopisujícím členem Polské akademie věd v Krakově, čestným členem Jednoty českých filologů a předsedou Matice moravské.[3]

Dílo

Jádrem obsáhlého vědeckého díla prof. Václava Vondráka jsou paleoslovenistické práce zaměřené na církevněslovanskou gramatiku, srovnávací gramatiku slovanských jazyků, lexikologii, otázky slovanského písma, zkoumal též staroslověnské vlivy na češtinu i literárněhistorickou problematiku epochy cyrilometodějského písemnictví. Teoretické výklady doplnil vydáním řady literárních památek s fundovanými filologickými analýzami, jeho dílo Altkirchenslawische Grammatik se stalo základním mluvnickým kompendiem staroslověnštiny v první polovině 20. století.[5] Ve své době patřil k předním představitelům světové slavistiky v oborech církevněslovanská filologie a srovnávací jazykověda.[6]

Publikace
  • Zur Würdigung der altslovenischen Wenzelslegende und der Legende vom heiligen Prokop, 1892
  • Glagolita Clozův, 1893
  • Frisinské památky – Jich vznik a význam v slovanském písemnictví, 1896 (dostupné online)
  • O mluvě Jana exarcha bulharského : Příspěvek k dějinám církevní slovanštiny, 1896
  • Altkirchenslavische Grammatik, 1900, 1912
  • Studie z oboru církevněslovanského písemnictví, 1903
  • O původu kijevských listů a pražských zlomků a o bohemismech v starších církevně slovanských památkách vůbec, 1904
  • Vergleichende Slavische Grammatik. 1. Band, Lautlehre und Stammbildungslehre, 1906
  • Vergleichende Slavische Grammatik. 2. Band, Formlehre und Syntax, 1908
  • Církevněslovanská chrestomatie, 1925
  • Vývoj současného spisovného českého jazyka, 1926
  • Vokabulář klasické staroslověnštiny, 2003 (k vydání připraveno Josefem Bartoněm)

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 699
  4. Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 328
  5. Staroslověnská etapa českého písemnictví, s.129
  6. Český biografický slovník XX. století III, s. 486

Literatura
  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 699–701.
  • Encyklopedický slovník křesťanského Východu / Edward de Farrugia ; odpovědný redaktor českého vydání Pavel Ambros. Olomouc : Refugium Velehrad–Roma, 2010. 1039 s. ISBN 978-80-7412-019-0. S. 948.
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. S. 79–81, 101–102, 198–203.
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 469 s. S. 137, 165, 168, 170.
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760 : biograficko-bibliografický slovník. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 389–392.
  • Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1. sv. Praha : Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 251. 
  • NOHA, Miloš. Dílo Václava Vondráka. Brno : Matice moravská, 1926. 84 s.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3.
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1.
  • VEČERKA, Radoslav. Staroslověnská etapa českého písemnictví. Praha: Nakladatelství Lidové noviny , 2010. 176 s. ISBN 978-80-7422-044-9. S. 84, 129–131.
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 309–310.

Externí odkazy
Rektoři Masarykovy univerzity
Předchůdce:
Bohumil Kužma		 1922–1923
Václav Vondrák		 Nástupce:
František Weyr


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.