Václav Prchlík

Vystudoval reálné gymnázium. Za druhé světové války byl aktivní v odboji a podílel se na partyzánských aktivitách v rodném kraji. V letech 1945-1949 působil jako úředník podniku ČKD Stalingrad v Praze. Od roku 1945 byl členem KSČ. V roce 1949 působil v Československé armádě jako důstojník pověřený politickou prací. V letech 1955-1958 byl náměstkem ministra národní obrany a v letech 1956-1968 náčelníkem Hlavní politické správy ČSLA. Od roku 1955 měl hodnost generálmajora, od roku 1961 generálporučíka a roku 1963 dosáhl hodnosti generálplukovníka.[2]

11. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 12. sjezd KSČ a 13. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil.[3]

Ve volbách roku 1960 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za hlavní město Praha. Mandát obhájil ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.[4][5][6]

K roku 1968 se profesně uvádí jako důstojník z obvodu Praha-Dejvice.[7]

Během pražského jara patřil mezi hlavní představitele reformního proudu v KSČ.[8] Na přelomu let 1967-1968 se postavil proti plánu některých armádních špiček na zásah na podporu Antonína Novotného. Od února do července 1968 pak zastával post vedoucího 8. (státně-administrativního) oddělení ÚV KSČ a pracoval na nové obranné doktríně ČSSR, v níž mělo Československo hrát samostatnější roli než dosud. 15. července 1968 vystoupil na tiskové konferenci s kritikou sovětské armády, která protahovala svůj odsun z území ČSSR po skončení vojenského cvičení Šumava, a kritizoval některé aspekty fungování Varšavské smlouvy.[2]

Jeho politická kariéra skončila po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa za počínající normalizace. 26. září 1969 byl vyloučen z ÚV KSČ.[3] Po federalizaci Československa usedl ještě roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Trutnov), kde ale setrval jen do října 1969, kdy byl vydán k trestnímu stíhání a zbaven poslaneckého mandátu.[9]

V listopadu 1969 byl degradován (zbaven vysokých vojenských hodností). V roce 1971 odsouzen za vyzrazení vojenského tajemství ke třem letům vězení. Po odvolání byl trest snížen na 22 měsíců.[2]