Václav Panýrek-Vaněk

Narodil se 6. ledna 1865 v pražské porodnici (čp. 447-II, tj. Apolinářská 447/4, Praha 2) jako nemanželský syn Marie Vaňkové ze Zelené Hory u Nepomuku; otec nebyl v matrice uveden.[1] 27. března 1890, tj. už jako dospělý, byl na základě uzavřené smlouvy adoptován poštovním výpravčím Matějem Panýrkem (1837-1912) a jeho první manželkou Kateřinou (1834-1895).[1][2] O dva dny později mu soud změnil příjmení na Panýrek-Vaněk.[1]

Absolvoval v Praze gymnázium a práva,[3] doktorský titul ale podle dostupných informací nezískal.[4] Poté nastoupil k pražskému ředitelství pošt a telegrafu.[5] Nejprve pracoval jako praktikant, poté asistent (1890 nebo 1891),[6][7] oficiál (1896)[8] a komisař (1906).[9] Za první světové války sloužil u polní pošty[5] a v dubnu 1918 byl jmenován poštovním radou.[10] Po vzniku Československa byl přidělen k ministerstvu pošt, kde prováděl správu administrativní služby pro telefon.[5] Roku 1919 byl jmenován centrálním inspektorem a v této funkci organizoval mimo jiné obnovu poštovní sítě na Slovensku. Během maďarského vpádu byl generálním ředitelem československé polní pošty.[5] Poté byl v lednu 1920 jmenován ministerským radou,[11] roku 1921 postaven do čela sociálního a r. 1923 personálně politického oddělení ministerstva.[5] V roce 1925 odešel do výslužby.[5]

Byl také veřejně činný. Roku 1900 vstoupil do Umělecké besedy.[12] V roce 1907 byl zvolen do výboru spolku spisovatelů Máj,[13] o rok později se tam stal revizorem účtů[14] a aktivní byl i v pozdějších letech.[15][16] V červenci 1910 byl na ustavující valné hromadě Nakladatelského družstva Máj (akciové společnosti) zvolen náhradníkem člena dozorčí rady[17] a o rok později náhradníkem správní rady.[18] Počátkem roku 1913 byl členem zábavního výboru Spolku bývalých žáků akademického gymnázia v Praze[19] a v roce 1924 se v Obecním domě účastnil schůzky absolventů gymnázia po čtyřiceti letech.[20]

Zemřel 6. dubna 1939 v Praze-Kobylisích, pohřben byl na libeňském hřbitově.[21]

Uveřejňoval veselé i vážné povídky v řadě novin a časopisů, např. Paleček, Švanda dudák, Zábavné listy, Vesna, Besedy lidu, Máj, Zlatá Praha, Národní politika, Národní listy, Hlas národa a Venkov. Do Hlasu národa a Máje přispíval také literárními a divadelními recenzemi.[5] Byl charakterizován jako milý, sympatický a působivý povídkář, který psal bodře až vesele laděné příběhy ze života a z jehož díla vyzařovala vlídná dobrota.[22] Po první světové válce uveřejňoval v časopisech vzpomínky pod pseudonymem K. D. Osi.[5]

Knižně vyšly sbírky:[23]

• Lehký dým (1900, 1909)
• Lehký vzduch (1900)
• Brázdy života (1903), drobné tragédie a komedie z rodinného života. Dumavá melancholie některých povídek upomíná na autorovu inspiraci Turgeněvem.[24]
• Ovoce různých stromů (1907), považovaná za jeho nejlepší dílo[22] (online)

Z prací vydaných v časopisech můžeme jmenovat například humoresku Předcházel si ho (Národní politika 15.05.1898) nebo povídku Když ženuška usne (Národní politika 06.08.1903).

Překládal rovněž z polštiny, např. Henryka Sienkiewicze.[3]

Podle nekrologu v Národních listech měl být autorem Historických povídek z Boleslavska, vydaných u Nešněry;[25] knihu s podobným názvem Historické obrázky z Boleslavska nicméně napsal Václav Vaněk (1833–1900), t. č. řídící učitel v Bezně.[26]

4. srpna 1890 se v kostele Panny Marie Sněžné oženil s Františkou Richterovou (1867–???), dcerou velkoobchodníka.[27][28] Měli děti:[29]

• Syn Václav Panýrek-Vaněk (1891–1966)[29][30] také vystudoval práva.[31] Roku 1935 byl obžalován, že spolu se čtyřmi komplici padělal dovozní povolení na zemědělské komodity; v reportáži byl uveden jako „JUC. Václav Panýrek-Vaněk, 44letý, bez stálého zaměstnání“.[32] Soud ho ale osvobodil, protože byl jen prostředníkem a vina mu nebyla prokázána. (Z celé skupiny byl odsouzen jen hlavní organizátor na dva roky.)[33]
• Měli také dceru Františku Herminu (1909–??).[29]