Václav Najbrt

Václav Najbrt (16. června 1886 Hrubý Jeseník – 22. října 1942 Věznice Plötzensee) byl československý legionář, pedagog, básník, prozaik, odbojář z období druhé světové války a oběť nacismu.

PhDr. Václav Najbrt
Narození16. června 1886
Hrubý Jeseník
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. října 1942
Věznice Plötzensee
Německá říše Německá říše
Příčina úmrtíselhání srdce v důsledku vězeňských útrap
Místo pohřbeníkolumbárium Evangelického kostela v Nuslích
Národnostčeská
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníředitel školy
ZaměstnavatelObchodní akademie Uherské Hradiště
TitulPhDr.
ChoťPhDr. Kamila Najbrtová
DětiRadim Najbrt, Přemysl Najbrt, Vladimír Najbrt
RodičeVáclav a Josefa Najbrtovi
Chybí svobodný obrázek.

Život

Mládí

Václav Najbrt se narodil 16. června 1886 v Hrubém Jeseníku na nymbursku v rodině Václava a Josefy Najbrtových. Vystudoval gymnázium v Mladé Boleslavi a v roce 1907 nastoupil na filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Do vypuknutí první světové války se mu studium nepodařilo dokončit, úspěšně je zakončil až v roce 1923.

První světová válka

Václav Najbrt bojoval v c. a k. armádě na ruské frontě, kde v červenci 1916 padl do zajetí. Již 25. října téhož roku podal přihlášku do Československých legií, kam byl přijat v 21. července 1917. Absolvoval Sibiřskou anabázi. Do Československa se vrátil v roce 1920 v hodnosti poručíka a v armádě dále nepokračoval.

Mezi světovými válkami

Václav Najbrt se stal pedagogem. Již před první světovou válkou pracoval Obchodní akademii v Mělníku. Mezi lety 1927 a 1939 působil ve funkci ředitele Obchodní akademie v Uherském Hradišti. Byl členem zednářské lóže v Brně.

Druhá světová válka

K prvnímu zatčení Václava Najbrta došlo v rámci preventivní zatýkací Akce Albrecht I. v září 1939. Vězněn byl v Uherském Hradišti a na brněnském Špilberku a to do 16. listopadu 1939. Z důvodu jeho zapojení do odbojové organizace Obrana národa byl gestapem znovu zatčen 30. téhož měsíce. Vězněn byl opět v Uherském Hradišti, poté v brněnských Sušilových a Kounicových kolejích, v Breslau a berlínské věznici Alt-Moabit. Dne 9. června 1942 byl lidovým soudem odsouzen k trestu smrti. Exekuce se nedočkal, zemřel pět dnů před ní na selhání srdce v důsledku vězeňských útrap. Jeho manželce se i díky skvělým znalostem němčiny podařilo získat povolení k jeho kremaci v Berlíně a urnu s jeho popelem uložit v kolumbáriu evangelického kostela v Nuslích.

Rodina

Václav Najbrt se oženil s PhDr. Kamilou Najbrtovou. Manželům se narodili synové Radim (1921-1996), autor publikací na téma veterinární anatomie[1], Přemysl (1927-2004), publicista a notář, autor turistických knih a map[2], a Vladimír (1929), dětský dermatolog a dermatovenerolog vsetínské nemocnice.[3]

Publikační činnost

Václav Najbrt publikoval poezii i prózu. Legionářských témat se týkala díla Berezovka (1924), Rozlet a rozlom sibiřského bratrstva (1936) a Zabajkalské verše (1938). Dále byl autorem básnických děl Zapomnít chtějí země i obloha (1932) a Zlaté kapradí (1933). Rovněž byl autorem učebnic ruštiny, rusko-českého slovníku (1938) a Stručných dějin ruské literatuy (1925). Z ruštiny i překládal mj. Puškinova díla, přebásnil též Krylovovi bajky.

Posmrtná ocenění
  • Dne 25. října 2019 byl Václavu Najbrtovi v Uherském Hradišti instalován Kámen zmizelých

Odkazy

Reference
  1. Dílo Radima Najbrta v Databázi knih
  2. Přemysl Najbrt na stránkách Zlín.eu
  3. Vladimír Najbrt na stránách Knihovny.cz

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.