Václav Březina

Václav Březina se narodil 15. září 1862 v obci Pátek. Jeho otec Jan Březina byl ředitelem školy a zamýšlel, že se syn Václav rovněž stane učitelem. Václav projevoval malířské nadání a po absolvování akademického gymnázia se v roce 1880 přihlásil na malířskou Akademii v Praze. V letech 1880–1882 absolvoval elementární školu a přípravku u prof. Františka Čermáka a spřátelil se s Antonínem Slavíčkem. V roce 1883 pražskou Akademii opustil a stal se žákem soukromé krajinářské školy Leopolda Stephana (1826–1890). V následujícím roce odešel do Vídně, aby se zdokonalil v malbě u Jana Václava Kautského (1827–1896). U Kautského se seznámil s J. Mařákem. Spolu s ním se vrátil do Prahy a ve školních letech 1887/88–1891/92 se stal jedním z prvních žáků speciální krajinářské školy prof. Julia Mařáka na pražské malířské Akademii. V roce 1889 již jako student vystavoval uhlové kresby na výroční výstavě Krasoumné jednoty v pražském Rudolfinu. Účastnil se i Jubilejní zemské výstavy v r. 1891, kde vystavil motivy ze Strahovské zahrady.

Po ukončení studia žil (až do roku 1897) v Lenešicích u Loun a maloval luční a lesní partie v okolí Ohře. Pravidelně se zúčastňoval výročních výstav Krasoumné jednoty. Postupně se v jednotlivých letech prezentoval např. obrazy Bažina na Ohři, Selský dvůr v Jičínsku, Pobřeží Oharky, Nový sníh, Lesní idyla, V bukovém lese a Když listí padá. S Uměleckou besedou poprvé vystavuje v roce 1895. Je zastoupen jak na jarní, tak i na vánoční výstavě v Topičově salónu. V prosinci 1896 vystavuje s dobrou odezvou u kritiky velkoformátový obraz Mlýn. Václav Březina zřejmě však oficiálně nevstoupil do žádného z domácích uměleckých spolků a F. X. Harlas jej v r. 1902 řadí do skupiny "Mimo družstvo". V polovině 90. let 19. století cestuje po Slovensku.

V letech 1899–1903 žil v Náchodě, kde v červnu 1902 vystavoval i osvětově přednášel na téma "Umění výtvarné, jeho technika a umělecký ideál". Po roce 1903 se odstěhoval do Mladé Boleslavi, kde si otevřel krajinářskou školu. V r. 1905 vystavoval V Bělohradě a v květnu 1906 měl soubornou výstavu (61 obrazů) v Mladé Boleslavi. Václav Březina na sklonku života pobýval v Jindřichově Hradci, kde 9. září 1906 náhle zemřel na srdeční vadu. Dle V. Šumana (1929) jeho posledním obrazem je Můstek u Lásenice.

Na přání rodiny (manželka Marie a dcera Cecilie) byl pohřben v Lázních Bělohrad, ale po čase byly jeho ostatky převezeny do Prahy na Vyšehradský hřbitov. Je uložen v hrobě společně s J. Mařákem. Posmrtná výstava byla uskutečněna v Topičově salónu v prosinci 1906 (přibližně 50 obrazů).

Václav Březina patřil společně s Janem Köpplem, Bohumilem Podhrázským a Raimundem Wolfem k nejstarším Mařákovým žákům. Po umělecké stránce byl jeho nejvěrnějším následovatelem a převzal jeho lyrický romantismus, malířskou techniku i rukopis. Nastupující impresionismus jej příliš neovlivnil. Oblíbil si i podobná témata - lesní interiéry, břehy řek a zrcadlení stromů na vodní hladině, okraje lesa, březové háje nebo podzimní cesty. Zachytil krajiny ve všech ročních obdobích, při rozbřesku i večerním stmívání. V okolí Mladé Boleslavi, Ratibořic a v Jižních Čechách maloval lesní skalky, potoky, bažiny, vřesoviště, louky a pastviny. Většinu Březinova díla tvoří oleje a kresby uhlem.[3] V r. 1902 Václav Březina "skládá hold" svému profesorovi velkoformátovým obrazem Tragedie lesa, který je uměleckou reakcí na dopady pustošivé vichřice u Náchoda v předchozím roce.

V době, kdy už byl J. Mařák vážně nemocen, se podílel spolu s Bohuslavem Dvořákem a Pepou Mařákovou na realizaci výzdoby ochozu a schodiště Národního muzea.[4]

Umělecký vývoj Václava Březiny pravidelně sledoval ve Zlaté Praze K. B. Mádl. V r. 1899 (9. června) při hodnocení Výroční výstavy Krasoumné jednoty jeho obraz Když listí padá dává do kontextu s obrazy Ant. Slavíčka Slunce v lese a Ant. Hudečka Na potoce a píše: "Když listí padá podzimem oranžově zbarvené a vysoko leží na aleji, v modravých parách v dálce se ztrácející, jest obraz, který nepostrádá síly ni barvy ni nálady, je pevně vybudovaný a dobře kreslený." Hodnocení posmrtné výstavy Václava Březiny (Zlatá Praha, 11. 1. 1907) pak uzavírá slovy: "Myslím, že historie našeho umění, kterou budoucnost napíše, neopomene připomenouti jméno V. Březiny tam, kde budeme mluviti o plejadě Jul. Mařáka. Patří k jeho učenlivým žákům."

• 
  Václav Březina Potok ve vesnici (1890)
• 
  Václav Březina Lávka přes mokřad
• 
  Václav Březina Odpočinek na mezi
• 
  Václav Březina U potoka (1891)
• 
  Václav Březina Cesta zimou
• 
  Václav Březina Na pastvě (kolem 1900)
• 
  Václav Březina Břízy (kolem 1900)
• 
  Václav Březina Dubový les
• 
  Václav Březina Březový les
• 
  Václav Březina Tragedie lesa (1902)
• 
  Václav Březina V lese (1906)
• 
  Václav Březina Jindřichův Hradec - Černá věž

• Šuman, V.: Julius Mařák a jeho škola. Praha: Jednota umělců vývarných, 1929.
• Domorázek-Mráz, K.: Posmrtná výstava Václava Březiny. Národní politika, roč. 24, č. 354, Příloha, 25. 12. 1906.
• Harlas, F. X: České malířství počátkem 20. věku, Osvěta, 1902, roč. 32, č. 7, s. 589 – 602.
• Mádl, K. B.: Václav Březina, Zlatá Praha, roč. 24, č. 15, s. 184, 11. 1. 1907.
• Neznámý autor: K úmrtí Václava Březiny, Lidové noviny, roč. 14, č. 252, s. 5, 12. 9. 1906.
• Neznámý autor: Výstava Václava Březiny, Národní listy, roč. 46, č. 358, s. 13, 30. 12. 1906.
• Zachař Michael: Václav Březina, katalog výstavy v Mladé Boleslavi, Galerie kulturního střediska Svět 2007, 55 s.
• Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.): Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze, Národní galerie v Praze 2008, ISBN 978-80-7035-391-2
• Blažíčková Horová Naděžda a kol.: Julius Mařák a jeho žáci, Národní galerie v Praze 1999, 334 s. ISBN 80-7035-206-X

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Březina na Wikimedia Commons
• Václav Březina v informačním systému abART
• Galerie Kroupa, Březina Václav (1862-1906)
• Lázně Bělohrad, osobnosti města - Václav Březina
• Hrob Václava Březiny na Vyšehradském hřbitově v Praze