Václav Šimon

Během vysokoškolských studii lékařství nejprve v Hradci Králové, jako demonstrátor anatomického ústavu. Zde pro demonstrace vytvořil odlitky mozkových komor a odlitky bronchiálního systému jako vzor k segmentálním resekcím plic.

Studia dokončil v Praze v roce 1952. Po promoci pracoval na gynekologicko-porodnickém oddělení okresní nemocnice v Nymburce, kde získal atestaci gynekolog-porodník, a od roku 1956 působil na chirurgickém oddělení oblastní nemocnice v Kolíně, kterou vedl známý chirurg primář Poesner. Na tomto pracovišti získal nejprve atestaci z oboru chirurgie a po studijních pobytech na urologických pracovištích v Halle, v nemocnici na Bulovce a na urologické klinice v Brně atestoval z urologie. Po zřízení urologického oddělení toto nové oddělení vedl. Zde začal provádět i radikální cystektomie se střevní náhradou a rozvíjel transuretrální operativu.

V roce 1968 na výzvu profesora Eduarda Hradce přešel do Prahy na 2. chirurgickou kliniku. Spolupráce s profesorem Hradcem mu dala možnost věnovat se i dětské urologii. Kontakty tohoto pracoviště umožňovaly i dříve nemyslitelné vycestování do kapitalistického světa a stáže na předních evropských pracovištích. Z iniciativy profesora Hradce a profesora Zvary, slovenského pověřence pro zdravotnictví, a profesorů Grégoira, Lopatkina a Marbergera byla v Praze v roce 1975 založena Evropská urologická společnost (EAU), která měla za úkol spolupráci urologů obou politických bloků. Prof. Šimon se stal jedním z prvních jejích členů.

V roce 1975 odešel na 1. chirurgickou kliniku Všeobecné fakultní nemocnice jako asistent a vedoucí urologického oddělení.

Jako krajský odborník pro urologii (1978–1990) a člen poradního sboru hlavního odborníka pro urologii (1980–1990) poukazoval na nedostatky materiálního i personálního vybavení urologických pracovišť, které byly v té době součástí chirurgických oddělení. Urologie byla v očích chirurgické obce pokládána tradičně za obor s přívlastkem septický. Proto bylo úkolem krajských odborníků proti tomuto náhledu bojovat nejen na klinických pracovištích, ale i obecně na všech chirurgických primariátech také proto, že urologie nebyla samostatným oborem. Ještě v roce 1987 při jmenování profesorem byl udělován pouze akademický titul chirurga. Tato situace se změnila uznáním urologie jako samostatného oboru.

Profesor Šimon se podílel na experimentálním vývoji československého litotryptoru a na jeho pracovišti se uskutečnilo první úspěšné mimotělní rozdrcení oxalátového konkrementu ledviny 600 rázovými vlnami u dvaačtyřicetileté pacientky.

V letech 1980 až 1990 byl předsedou pražského Československého červeného kříže.

V letech 1990 až 1994 byl místopředsedou Československé urologické společnosti.

Po reorganizaci pracovišť Všeobecné fakultní nemocnice odešel v roce 1996 na urologickou kliniku, kde pracoval až do odchodu do důchodu v r. 1999.[2]

Jako vědecký pracovník, učitel a examinátor se podílel na výuce několika generací mediků a jako oponent stál při obhajobách četných urologů. V roce 1990 se stal členem a v roce 1992 druhým polistopadovým předsedou akademického senátu 1. lékařské fakulty UK a zůstal jím do roku 1994, po čtyři volební období byl členem Akademického senátu Univerzity Karlovy.

Je nositelem zlaté medaile Univerzity Karlovy, udělené v roce 2006.

Je ženatý, jeho manželka Jitka Šimonová (rozená Hlaváčková) je také lékařkou. Mezi jeho záliby patří golf, lyžování a vážná hudba.