Václav Šípek

Původně působil jako typograf a redaktor,[3] od roku 1984 jako vedoucí tajemník Krajského výboru KSČ pro Severočeský kraj. Byl rovněž předsedou severočeského Krajského výboru Národní fronty. 5. prosince 1984 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XVII. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. V období říjen 1988 – 1989 byl navíc členem Výboru pro stranickou práci v České socialistické republice.[4] Ve funkci vedoucího tajemníka KV KSČ v Severočeském kraji se zmiňuje i k roku 1988.[5]

Po volbách roku 1981 zasedl do Sněmovny lidu (volební obvod č. 63 - Louny, Severočeský kraj). Křeslo nabyl až dodatečně v březnu 1985 poté, co zemřel poslanec Antonín Brabec. Mandát obhájil ve volbách roku 1986 (obvod Ústí nad Labem-Litoměřice). Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy rezignoval na svůj post v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[6][7][8]

Dne 27. listopadu 1989 během generální stávky za sametové revoluce rozhodl povolat z Palivového kombinátu Antonína Zápotockého ozbrojenou jednotku Lidových milicí pro ostrahu budovy Krajského výboru KSČ, před kterou se v předchozích dnech srocovaly davy. Akce vyvolala pobouření demonstrantů, přičemž milicionáři rozkazu Václava Šípka neuposlechli. Generálnímu tajemníkovi KSČ Karlu Urbánkovi demonstranti zaslali stížnost, v níž požadovali Šípkovo odvolání. Incident pak přispěl ke zrušení Lidových milic.[9] Po roce 1989 se RSDr. Václav Šípek uvádí jako šéfredaktor listu Hraničář, vydávaného Klubem českého pohraničí.[10][11]