Ukončování využívání fosilních paliv

Využívání uhlí dosáhlo svého vrcholu v roce 2013,[4] ale aby byl splněn cíl Pařížské dohody udržet globální oteplování výrazně pod 2 °C, musí se v letech 2020 až 2030 využití uhlí snížit na polovinu.[5] V roce 2017 však uhlí dodávalo více než čtvrtinu světové primární energie[6] a přibližně 40 % emisí skleníkových plynů z fosilních paliv.[7] Ukončení využívání uhlí má krátkodobé přínosy pro zdraví a životní prostředí, které převyšují náklady,[8] a bez něj nelze splnit cíl 2 °C stanovený v Pařížské dohodě;[9] některé státy však uhlí stále upřednostňují[10] a panují velké neshody ohledně toho, jak rychle by mělo být postupně ukončeno.[11][12]

K roku 2021 se 48 zemí a mnoho regionálních vlád a podniků stalo členy aliance Powering Past Coal Alliance,[13] přičemž každý člen přijal prohlášení, že se zasadí o urychlení přechodu od neomezené výroby elektřiny z uhlí,[14] avšak do konce roku 2021 se k ní nepřipojily země, které využívají nejvíce uhlí, a některé z nich dokonce nadále staví a financují nové uhelné elektrárny. Spravedlivý přechod od uhlí podporuje Evropská banka pro obnovu a rozvoj.[15]

V roce 2019 generální tajemník OSN uvedl, že by všechny státy měly od roku 2020 přestat stavět nové uhelné elektrárny, jinak bude lidstvo čelit „totální katastrofě“.[16]

V roce 2020 sice Čína postavila několik elektráren, ale celosvětově bylo více uhelných elektráren vyřazeno z provozu, než postaveno: generální tajemník OSN uvedl, že země OECD by měly přestat vyrábět elektřinu z uhlí do roku 2030 a zbytek světa do roku 2040.[17]

Surová ropa se rafinuje na topný olej, naftu a benzín. Rafinované produkty jsou určeny především pro přepravu běžnými osobními a nákladními automobily, vlaky, letadly a loděmi. Oblíbenými alternativami jsou doprava na lidský pohon, veřejná doprava, elektromobily a biopaliva.[18]

Zemní plyn je ve světě široce používán k výrobě elektřiny (v Česku je využití plynu na výrobu elektřiny nízké); jeho emisní náročnost je přibližně 500 g/kWh. Významným zdrojem emisí oxidu uhličitého je také vytápění plynem. S využíváním zemního plynu souvisí také úniky metanu, především při těžbě.[19][20]

V některých zemích se zemní plyn používá jako dočasné „překlenovací palivo“, které má nahradit uhlí, jež má být následně nahrazeno obnovitelnými zdroji nebo vodíkovým hospodářstvím.[21] Toto „překlenovací palivo“ však může výrazně prodloužit využívání fosilních paliv nebo zablokovat aktiva, jako jsou plynové elektrárny postavené v roce 2020, neboť průměrná životnost elektráren je 35 let.[22] Ačkoli aktiva v oblasti zemního plynu budou pravděpodobně zablokována později než aktiva v oblasti ropy a uhlí, možná až v roce 2050, někteří investoři se obávají reputačního rizika.[23]

V některých regionech postupuje vyřazování zemního plynu, například díky rostoucímu využívání vodíku v rámci Evropské sítě provozovatelů plynárenských přepravních soustav (ENTSOG)[24] a změnám stavebních předpisů s cílem omezit používání plynového vytápění.[25][26]

Většina z milionů předčasných úmrtí[29] v důsledku znečištění ovzduší je způsobena fosilními palivy.[30] Znečištění může působit jak uvnitř budov, např. vytápěním a vařením, nebo venku emisemi z velkých zdrojů či výfukovými plyny z vozidel. Podle jednoho z odhadů je podíl fosilních paliv 65 % z celkových 3,5 milionu předčasných úmrtí ročně. Podle profesora sira Andyho Hainese z London School of Hygiene & Tropical Medicine jsou zdravotní přínosy postupného vyřazení fosilních paliv měřené v penězích (ekonomové je odhadují pomocí hodnoty života pro jednotlivé země) podstatně vyšší než náklady na dosažení cíle Pařížské dohody.[31]

• Bionafta
• Energetická koncepce
• Zelený růst

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fossil fuel phase-out na anglické Wikipedii.