Dobrovítov (tvrz)

První písemná zmínka o tvrzi v Dobrovítově pochází z roku 1533. Tehdy byla vrchnostenským sídlem drobného statku, který Jiří Dobrovítovský z Újezda odkázal svým vnukům Václavovi a Jiřímu Špetlům z Prudic a jejich nevlastnímu bratru Janovi. Panství se skládalo ze vsi, tvrze, poplužního dvora, selských dvorů v Dědicích a Hlohově a pustých dvorů Prosičky a Suchotlesky.[2] Někdy v té době byla postavena renesanční tvrz. Starší gotické sídlo stávalo nejspíš východně od kostela svatého Václava v místech, kde se nachází rozlehlé a hluboké gotické sklepy, jejichž vchod byl roku 1972 zasypán.[3]

Poručníkem Václava a Jiřího Špetlů byl jejich otec Jan, který ke statku přikoupil pustou tvrz Vrbku s dalšími vesnicemi. Nejspíše roku 1542 se Jiří Špetle oženil s Evou z Kopryc, která od tchána dostala, pro případ Jiřího smrti, věno ve výši tří set kop grošů. Podle zápisu v zemských deskách z roku 1560 Jiří Špetle prodal Dobrovítov s příslušenstvím rýnskému falckraběti Arnoštovi Bavorskému, který vlastnil také nedalekou Vrbici. Arnošt v Dobrovítově nesídlil a po jeho smrti v roce 1560 statek připadl jako odúmrť králi Ferdinandovi I. Král vzápětí panství přenechal Albrechtovi Bavorskému, kterého v roce 1561 zažalovala Arnoštova sestra Sabina, aby získala bratrův majetek včetně Dobrovítova a Vrbice. Soud však rozhodl, že dědické právo se nevztahuje na cizince, a obě vsi zůstaly Albrechtovi.[2] V roce 1567 Dobrovítov koupila královská komora[4] a císař Maxmilián II. jej v roce 1571 prodal za 8 500 kop českých grošů Martinu Hanušovi Šaratickému ze Šaratic.[5]

Za Šaratických ze Šaratic se dobrovítovská tvrz snad stala znovu panským sídlem a rodina na tvrzi žila do roku 1604, kdy koupila hrad Chlum.[3] Podle Tomáše Šimka však byla jejich hlavním sídlem tvrz ve Vrbici.[4] Dědicem Dobrovítova se stal Jan Hanuš ze Šaratic, který se roku 1598 oženil s Johankou ze Stropína na Brloze. Dobrovítovský statek rozšířil o Dědice a Hostkovice, ale když v roce 1608 koupil Chlum, přestěhoval se na něj a učinil z hradu centrum panství.[5] Jan Hanuš zemřel v roce 1610[5] a v Dobrovítově poté prokazatelně bydlela vdova Johanka, podruhé provdaná za Buriana Šlibovského ze Skřivan.[4]

Po Johančině smrti v roce 1617 Dobrovítov od Buriana Šlibovského koupila ovdovělá Zuzana Salavová ze Šaratic. Události třicetileté války statek těžce poznamenaly, a samotná tvrz byla v letech 1620–1627 několikrát vypleněna. Zadlužená Zuzana proto Dobrovítov i Chlum prodala za 13 000 kop míšeňských grošů Marii Magdaleně Trčkové z Lípy, která je připojila ke Krchlebům.[5]

Tvrz znovu ztratila sídelní funkci, ale nadále byla udržována a sloužila potřebám hospodářského dvora. V roce 1636 dobrovítský statek dostal Walter Deveroux jako odměnu za vraždu Albrechta z Valdštejna. K panství tehdy patřily dvě tvrze, tři dvory a jedenáct vesnic, ale berní rula z roku 1654 u statku uvádí pouze devět vesnic. Od roku 1651 jej vlastnil Ferdinand Robmhap. Robmhapové nechali tvrz upravit na sídlo správy statku. V roce 1699 Dobrovítov koupila Marie Barbora Pöttingová, rozená ze Šternberka a od roku 1739 vesnice se dvorem patřila k tupadelskému panství Auerspergů. Jejich rod potom ve dvoře hospodařil až do roku 1924, kdy byla tvrz přestavěna na byty.[4]

Tvrz je jednopatrová budova s půdorysem ve tvaru písmena T. Má sedlovou střechu a nezdobené novodobé fasády, na nichž byly před rokem 1962 patrné fragmenty sgrafitové výzdoby.[3] V interiéru se však dochovaly renesanční architektonické prvky ze druhé poloviny šestnáctého století. Místnosti v přízemí mají valené klenby se styčnými trojbokými výsečemi a hřebínky.[3] Podle popisu z roku 1628 byly ve tvrzi čtyři světnice, komory, kamenice, kuchyně, spižírna, sklep, k tvrzi náležel i rybník.[5] Přízemí bylo kamenné, ale první patro se světnicemi bylo ze dřeva. Rybník sloužil k napouštění příkopu.[4] K památkově chráněnému areálu tvrze patří také torzo hospodářské budovy.[6]