Ivan Sergejevič Turgeněv
Ivan Sergejevič Turgeněv (rusky Иван Сергеевич Тургенев, 28. říjnajul./ 9. listopadu 1818greg. Spasskoje u Orlu – 22. srpnajul./ 3. září 1883greg. Bougival u Paříže) byl ruský spisovatel, prozaik, básník a publicista.
Ivan Sergejevič Turgeněv | |
---|---|
Narození | 28. říjnajul. / 9. listopadu 1818greg. Orel |
Úmrtí | 22. srpnajul. / 3. září 1883greg. (ve věku 64 let) Bougival |
Příčina úmrtí | Nádory míchy |
Místo pohřbení | Litěratorskije mostki |
Pseudonym | .....въ |
Povolání | spisovatel, básník, dramatik, romanopisec, překladatel, prozaik, dramaturg a publicista |
Národnost | Rusové |
Alma mater | Berlínská univerzita Imperátorská moskevská univerzita Filozofická fakulta Petrohradské státní univerzity Humboldtova univerzita |
Žánr | povídka, novela, román, elegie a drama |
Témata | ruská literatura |
Významná díla | Lovcovy zápisky Otcové a děti Měsíc ve vsi Mumu Home of the Gentry … více na Wikidatech |
Rodiče | Sergey Turgenev a Varvara Petrovna Turgeneva |
Příbuzní | Varvara Nikolajevna Žitova a Nikolay Sergeyevich Turgenev (sourozenci) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Ivan Sergejevič Turgeněv pocházel z velmi zámožné šlechtické rodiny, jeho otec byl důstojník, který brzy odešel do výslužby a doma velmi autoritářsky vládl. Dětství strávil Turgeněv většinou v Orlu, od roku 1827 v penzionátu v Moskvě. Po maturitě studoval literaturu v letech 1833–1834 v Moskvě, 1834–1837 v Petrohradě a v letech 1837–1841 v Berlíně, kde studoval i klasické jazyky a Hegelovu filosofii, a v Heidelbergu. Po návratu se chtěl stát profesorem filosofie v Moskvě, tento obor byl však v té době jako zbytečný zrušen. Roku 1843 se v Petrohradu seznámil se slavnou francouzskou zpěvačkou Pauline Viardotovou, s níž navázal celoživotní přátelství. Pracoval dva roky jako úředník, roku 1845 se ale vrátil na rodinný statek, osvobodil všech asi 1000 nevolníků a věnoval se literatuře; slávu mu přinesla kniha povídek „Lovcovy zápisky“. V Moskvě se seznámil s významnými slavjanofily (Chomjakov, Kirejevskij), ale přiklonil se ke směru, který usiloval o přiblížení Ruska k západní Evropě a později se nazýval západnický (Bělinskij, Gercen).[1]
Roku 1852 mu petrohradská cenzura zakázala publikovat článek o Gogolovi, Turgeněv ji však obešel a článek publikoval v Moskvě. Za to byl zatčen a vykázán do vyhnanství ve své rodné vesnici. Roku 1854 bylo vyhnanství na přímluvu následníka trůnu, pozdějšího cara Alexandra II., zrušeno a Turgeněv odjel do Paříže. S výjimkou let 1863–1870, kdy byl s manžely Viardotovými v Baden-Badenu, žil v Paříži a jen v době honů zajížděl do rodného Orla.[2] V letech 1874 a 1875 se léčil s bolestivými záchvaty dny v Karlových Varech. Zde o něj pečoval rakouský balneolog Josef Seegen.[3]
Do kroužku jeho blízkých přátel patřili například Gustave Flaubert, Prosper Mérimée, Gustav Freytag a Theodor Storm.
Dílo
Turgeněv začínal jako jemný lyrický básník, tuto svoji ranou tvorbu však později zavrhl a začal psát prózu, silně ovlivněnou Lermontovem a tzv. naturální školou, jejíž rámec však postupně přerostl. Lovcovy zápisky podávají velmi poetický pohled na prosté venkovské lidi i ruskou přírodu, zároveň však ostře kritizují nevolnictví, k jehož zrušení později významně přispěly. Turgeněv vynikal jemným, citlivým až melancholickým líčením svých témat a schopností stručně charakterizovat i velmi složité postavy.
Básně
- Paraša (Параша) 1843 – poema
Romány
- Rudin (Рудин) 1856 – tento román byl pojmenován po hlavním hrdinovi. Rudin je schopný a vzdělaný. Nedaří se mu uplatnit, proto se cítí být zbytečný. Rudin nakonec zcela zbytečně zemřel na barikádě. Toto dílo znovu otevřelo problém tzv. zbytečného člověka.
- Šlechtické hnízdo (Дворянское гнездо) 1858
- V předvečer (Накануне) 1859. Dostupné online.
- Otcové a děti (Отцы и дети) 1861 – sociálně-psychologický román; boje za zrušení nevolnictví; názorový střet mezi konzervativními ruskými statkáři (otcové) a radikály (děti)
- Dým (Дым) 1867
- Novina (Новь) 1876
Povídky a novely
- Lovcovy zápisky (Записки охотника) 1852 – kniha povídek, kde sepsal nejen vlastní zážitky z lovu, ale i příběhy, které se mezi lovci vyprávěly. Nejznámější povídky se jmenují Šafář, Běžin Luh nebo Pěvci.
- Asja (Ася) 1857
- První láska (Первая любовь) 1860
- Jarní vody (Вешние воды) 1872
- Hodinky (Часы) 1875
Drama
- Venkovanka (Провинциалка) 1851
- Měsíc ve vsi (Месяц в деревне) 1855
- Snídaně u maršálka (За́втрак у предводи́теля) 1856
Fotogalerie
- Ivan Sergejevič Turgeněv
- Ivan Sergejevič Turgeněv (1856)
- Zcela vpravo: Ivan Sergejevič Turgeněv (1867)
- Ivan Sergejevič Turgeněv
- Ivan Sergejevič Turgeněv
- Ivan Sergejevič Turgeněv
- Jeho hrob v Petrohradě (Volkovský hřbitov)
Odkazy
Reference
- J. Hrubý, str. 387.
- J. Hrubý, str. 389.
- 200 let od narození I.S.Turgeněva, kvmuz.cz, 2018-11-27
Literatura
- J. Hrubý, doslov v I. S. Turgeněv, Lovcovy zápisky. Praha: J. Otto 1891
- Ottův slovník naučný, heslo Turgeněv, Ivan Sergejevič. Sv. 25, str. 923
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Sergejevič Turgeněv na Wikimedia Commons
- Autor Ivan Sergejevič Turgeněv ve Wikizdrojích
- Osoba Ivan Sergejevič Turgeněv ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Sergejevič Turgeněv
- (rusky) Ivan Sergejevič Turgeněv na Lib.ru