Tureč

Název vesnice vznikl přivlastňovací příponou z osobního jména Turek ve významu Turkův dvůr. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Turscha (1196), Tursche (1281), Thurcz (1352), Tureč (1542), k Turcži (1546), od Turczie (1590), Dürzsch (1619) nebo Turtsch (1626).[2]

První písemná zmínka o vesnici je z roku 1196.[2] Ve třináctém století patřila Vratislavovi z Mašťova, který ji přenechal řádu německých rytířů z chomutovské komendy. Ti ji 1. ledna 1281 vyměnili se Smilem z Liběšic, který byl bratrem Chotěbora z Račic, za bližší pozemky mezi Spořicemi a Černovicemi.[3] Ve čtrnáctém století patřil turečský statek s pozemky o rozloze dvaceti hektarů pražské kapitule Všech Svatých[4] a vlastníkem zbývající části byl Petr Plik z Nejdku uváděný roku 1361 a později Jindřich Plik (1370–1418). V roce 1521 Jan Žďárský ze Žďáru prodal vesnici s dvorem a poprvé zmiňovanou tvrzí Volfovi ze Štampachu, ale před rokem 1554 se majitelem stal Mikuláš ze Širntyngu.[5]

Když Mikuláš ze Širntyngu zemřel, rozdělili se v roce 1570 jeho synové o dědictví, a Tureč připadla Vojtěchovi, který ji odkázal svým bratrům Hanušovi a Volfovi. Jednomu z nich patřila Tureč, druhému Obrovice a společně se dělili o polovinu turečské tvrze.[6] Jan Bartoloměj Širntyngar vlastnil celou tvrz, ale po bitvě na Bílé hoře mu byl roku 1623, kdy zemřel,[6] zkonfiskován majetek, a téhož roku Tureč koupil císařský důstojník Gottfried Hübner. Hned o následujícího roku vesnici přenechal Baltazarovi Cicognimu, který ji v roce 1631 prodal Floriánu Jetřichovi Žďárskému ze Žďáru.[5]

Někdy po třicetileté válce zdejší tvrz pravděpodobně beze stopy zanikla.[5] Po válce ve vsi podle berní ruly žilo šestnáct sedláků, osm chalupníků a jeden poddaný bez pozemků. Hlavním zdrojem obživy býval chov dobytka a práce na polích. Vesnice patřila k blažimskému panství. Od roku 1659 pak Tureč s Obrovicemi tvořily samostatný statek v majetku Zuzany Smyslovské.[4] Zuzanin syn vstoupil do karmelitánského kláštera na Malé Straně,[4] a turečský statek proto byl v roce 1679 připojen k libědickému panství, u kterého zůstal až do roku 1808, kdy se obě vesnice staly součástí panství Mašťov.[5]

Ve třicátých letech devatenáctého století ve vsi fungoval Hospodářský institut, který testoval vhodnost tzv. peruánských brambor pro české zemědělství. V následujícím desetiletí zahájil pěstební pokusy s cílem vyšlechtit nové odrůdy brambor, které by lépe odolávaly hnilobě, jež tehdy způsobovala významné ztráty ve výnosech a vedla k nedostatku potravin a růstu jejich cen.[7] V polovině devatenáctého století zde byla farářem Karlem Fischerem založena zemědělská škola, která však po Fischerově odchodu na odpočinek zanikla. Adresář z roku 1914 v Turči uvádí dvoutřídní školu, spořitelnu, myslivnu, sedm velkých usedlostí, černínský hospodářský dvůr, dva hostince, dvě trafiky a obecní chudobinec.[4]

Tureč částečně zanikl v důsledku zřízení vojenského újezdu ve druhé etapě rušení sídel. Vesnice byla vysídlena k 31. srpnu 1953, ale některé budovy (např. bývalá škola, fara, dolní hostinec nebo hospodářský dvůr) nebyly zbořeny.[4]

Tureč stával v katastrálním území Žďár u Hradiště v okrese Karlovy Vary, asi 5,5 kilometru západně od Mašťova. Vesnice se nacházela se v nadmořské výšce téměř 460 metrů. Oblast se nachází ve východní části Doupovských hor, konkrétně v jejich okrsku Hradišťská hornatina. Půdní pokryv v širším okolí tvoří kambizem eutrofní.[8]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí Tureč stál v mírně teplé oblasti MT3,[9] pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je 20–30, počet mrazových dnů se pohybuje od 130 do 160 a sněhová pokrývka zde leží 60–100 dnů v roce.[10]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 258 obyvatel (z toho 117 mužů) německé národnosti a římskokatolického vyznání.[11] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 256 se stejnou národnostní a náboženskou strukturou.[12]

Po zrušení patrimoniální správy se Tureč stal obcí, ke které v letech 1868–1923 patřily osady Sedlec a Obrovice. Obec zanikla až začleněním do vojenského újezdu.[4]