Kos černý

Samice

• Délka těla: 23–29 cm
• Hmotnost těla: 75–135 g
• Rozpětí křídel: 34–39 cm

Kos černý je středně velký pták, o něco menší než hrdlička zahradní. Dospělý samec je matně černý s oranžově žlutým zobákem a žlutým kroužkem okolo očí. Samice je hnědavá s bělavějším hrdlem a nezřetelně skvrnitou hrudí, nohy jsou téměř černé, zobák má tmavý, jen částečně oranžový. Mláďata jsou podobná samici, jsou ale světlejší a mohou mít hnědě tečkovanou hruď a světlé podélné proužky na zádech. Samice ani mláďata nemají oční kroužek. Mladí, roční samci nemají ještě vybarvený zobák, který zůstává černavý.

Někdy se objevují i jedinci s větším či menším podílem bílého peří (leucismus). Vzácnější, ale ne neznámí, jsou pak úplně bílí ptáci s červenýma očima (albinismus).

Abnormálně bíle zbarvený kos černý

Vábení je „dukdukduk“ nebo „srííí“, varování pak rámusivé „tikstikstikstiks“. Samec kosa začíná zpívat na začátku jara, obvykle za ranního a večerního soumraku, a to z vyvýšených míst. Zpěv je hlasitý, flétnový a melodický, kos navíc ovládá více melodií a harmonií než slavík. Zajímavé na zpěvu je, že se skládá z jednotlivých skladeb, které kos po dohrání celého svého repertoáru neustále opakuje dokola. Složitost a počet skladeb vzrůstá se stářím a zkušenostmi zpěváka.

Původní areál kosa černého zahrnoval celou Evropu, severní Afriku a jižní Asii, během 19. století byl introdukován i do Austrálie a na Nový Zéland, kde se rychle rozšířil a na některých místech je považován za škůdce, který konkuruje místním druhům ptáků.

Kos černý je pták, který před svým přistěhováním se do blízkosti člověka žil a hnízdil hlavně v přízemním patru lesa. Ve městech a vesnicích vyhledává podobné prostředí, sady, vinice, zahrady, parky nebo hřbitovy, obecně je kos velmi přizpůsobivý a je schopen žít a úspěšně vyvádět mláďata všude, kde nachází alespoň nějakou potravu a úkryt.

V roce 1959 byl v Africe poprvé zjištěn virus Usutu, který se roku 1996 rozšířil do Evropy a v Itálii způsobil hromadné úhyny kosů. V Česku byl uhynulý kos s tímto virem nalezen v roce 2011 v Brně. V létě roku 2018 se virus v Česku rozšířil a uhynulo několik desítek procent kosů.[2]

Po celé Evropě je populace kosa černého rozdělena na dvě oddělené subpopulace, které se liší způsobem života ve vztahu k člověku. Původní, lesní populace, stále žije skrytým způsobem života v jehličnatých i listnatých lesích, populace městská, urbánní, se přizpůsobila životu v intravilánech obcí a v současnosti početně převyšuje lesní kosy. Městští kosové jsou právě ti, se kterými člověk běžně přichází do kontaktu.

Hnízdo s vejci

Mládě kosa černého asi 12 hodin po vylíhnutí

2 dny stará mláďata

Mláďata

V České republice hnízdí kos černý v dubnu až červenci dvakrát až čtyřikrát ročně, městští kosi pak hnízdí v průměru o 10 dnů dříve než lesní. Hnízdo je hluboká, polokulovitá miska vybudovaná ze suchých stébel a kořínků slepených hlínou, lesní kosi je umísťují do vidlic stromů a keřů, městští kosi hnízdí i na budovách (balkóny, verandy). Hnízdo nikdy nebývá umístěno vysoko nad zemí.

Hnízdní revír je obsazen jediným párem, který na svém území nestrpí žádného jiného kosa. Samice snáší 4–6 modrozelených vajec s rezavými skvrnami, na kterých sedí sama po dobu 13–14 dnů. O mláďata se starají oba rodiče po dobu 12–15 dnů na hnízdě a po vylétnutí je ještě asi dva týdny přikrmují.

Kos černý se dožívá až 20 let.

Kos černý je částečně tažný pták, na zimu odlétají lesní kosi a jen část kosů městských. Ptáci z Čech a severní Moravy zimují u Atlantiku, jihomoravští kosi pak létají do Středomoří. Ze zimovišť se vrací na přelomu března a dubna a odlétá v listopadu.