Tommaso Grossi

Roku 1810 dokončil studia práv na univerzitě v Pavii. Aktivně se zapojil do politického a kulturního života v Miláně. Přátelil se s Alessandrem Manzonim a Carlem Portou, jejichž tvorbu z části napodoboval a se kterými tvořil jakýsi romantický triumvirát v Lombardii.[2]

Zpočátku psal satirické básně a veršované novely v milánském nářečí, později přešel ke spisovné italštině a pod vlivem Manzoniho, za jehož epigona je považován, se věnoval historickým tématům. Jeho díla byla původně vysoce ceněna, později byla kritizována za sentimentálnost a za absenci vlastní umělecké síly.[2]

Roku 1838 se oženil, ukončil svou literární kariéru a až do své smrti pak pracoval v Miláně jako notář.[2] Zemřel na meningitidu a byl pohřben na hřbitově San Gregorio. Roku 1874 byly jeho ostatky přeneseny na milánský hřbitov Cimitero Monumentale.[3]

Tomasso Grossi

Básníkův hrob v Miláně

Básníkova socha v Bellanu v roce 1876

• Prineide (1816, Na ministra Prinu), satirická báseň napsaná v milánském dialektu, která se týká tragického konce Giuseppeho Priny, ministra financí Italského království v letech 1804–1814. Po pádu Napoleona a následného konce království byl Prina, nespravedlivě obviněný ze zpronevěry, zlynčován davem. Satira, obsahující v rámci rozhovoru básníka s duchem ministra útoky na císaře Františka I. byla rozšířena v Miláně anonymně a za jejího autora byl nejprve považován Carlo Porta. Poté, co se Grossi přiznal, bylo mu prominuto.[4]
• La fuggitiva (1816, Uprchlice), veršovaná novela napsaná v milánském dialektu, příběh dívky, která opustí svou rodinu, aby tajně následovala svého přítele a svého bratra, kteří vstoupili do Napoleonovy armády a kteří nakonec oba padli.
• La pioggia d'oro (1817, Zlatý déšť), veršovaná novela napsaná v milánském dialektu.
• Giovanni Maria Visconti (1818), divadelní hra o milánském vévodovi, napsaná v milánském dialektu společně s Carlem Portou.
• Sestinn per el matrimoni del sur cont don Gabriel Verr con la sura contessina donna Giustina Borromea (1819), společně s Carlem Portou v milánském dialektu.
• Ildegonda (1820), veršovaná novela napsaná ve spisovné italštině (všechna další díla pak psal Grossi již italsky) odehrávající se ve 13. století, jejímž obsahem je tragický milostný příběh.
• In morte di Carlo Porta (1821, Na smrt Carla Porty), báseň.
• I Lombardi alla prima crociata (1826, Lombarďané na první křížové výpravě), hrdinská poema.
• Marco Visconti (1834), historický román napsaný pod vlivem Alessandra Manzoniho, Jde o sentimentální milostný příběh odehrávající se ve 14. století v Lombardii.
• Ulrico e Lida (1837, Ulrico a Lida), veršovaná novela.

• Marek Visconti, Mladá Boleslav: Václav Smutný 1881, přeložil Václav Smutný.