Tomislav Nikolić

V politice se začal angažovat na počátku 90. let[1]. Byl aktivním členem lidové radikální strany, která se později sloučila na základě právě Nikolićovy iniciativy - s některými dalšími politickými organizacemi. Vzniklý subjekt nesl název Srbská radikální strana[1]. V této straně zastával Nikolić několikrát pozici zástupce předsedy.[1] Od roku 1992 byl opakovaně poslancem skupštiny.[1]

Během vlády Slobodana Miloševiće byl tři měsíce vězněn (odsouzen v roce 1995)[1], ale v březnu 1998 se stal místopředsedou srbské vlády a ke konci roku 1999 místopředsedou vlády Svazové republiky Jugoslávie.[1]

V roce 2000 se umístil v srbských prezidentských volbách na třetím místě za Vojislavem Koštunicou a Slobodanem Miloševićem. V srbských prezidentských volbách v roce 2004 zvítězil sice hned v prvním kole, ale v druhém jej porazil tehdejší srbský prezident Boris Tadić.[1]

V parlamentních volbách v roce 2007 dovedl Srbskou radikální stranu k vítězství a zisku 28,59% hlasů. Po volbách byl krátce předsedou parlamentu, funkce se ale po ustanovení vládní koalice vzdal. V prezidentských volbách v roce 2008 postoupil do druhého kola prezidentských voleb jako vítěz kola prvního opět spolu s Borisem Tadićem. Ve druhém kole byl ale poražen, získal 48,1 % hlasů.

V roce 2008 rezignoval na zastupujícího předsedu Srbské radikální strany. Neshodl se s většinou členů na myšlence, zdali mají radikálové podpořit dokument o přibližování Srbska k Evropské unii, či nikoliv; zatímco Vojislav Šešelj a další klíčové osobnosti strany byli proti, Nikolić tuto aktivitu podporoval. O něco později zformoval vlastní stranu s názvem Srbská pokroková strana, která stojí na pozicích mezi politickým středem a radikály^[zdroj?]. V říjnu 2008 se konal ustavující sjezd této strany, které se Nikolić stal také předsedou.

V roce 2011 podnikl hladovku na protest proti politice prezidenta Borise Tadiće a na podporu předčasných voleb. Oznámil, že dokud nebudou volby vypsány, bude jeho hladovka trvat,[3] avšak po zhoršení zdravotního stavu a prosbě patriarchy srbské pravoslavné církve Ireneje ji ukončil.[4] Stál také i v čele řady dalších protestů, které podporovaly stejný cíl. Inicioval např. protest před budovou skupštiny v Bělehradě na začátku dubna 2011, která se mediálně proslavila především tím, že vyzval účastníky, aby se dobře připravili na studené počasí.[5]

V roce 2012 se účastnil prezidentských voleb, které se konaly nedlouho poté, co dosavadní prezident abdikoval. V nich postoupil do druhého kola, kde se střetl s dosavadním prezidentem Borisem Tadićem.[6][7] V druhém kole těchto voleb zvítězil a v červnu 2012 se tak stane srbským prezidentem.[8]

Jeho vítězství bylo médii vnímáno jako politické zemětřesení a nečekaný zvrat. V některých zemích v regionu (např. v Chorvatsku, či Bosně a Hercegovině se rozšířily obavy, že by dosavadní kurz regionální politiky Srbska mohl být pod Nikolićovým vedením změněn. Politici ze zahraničí, především Evropské unie, označili Nikoliće za "nacionalistu", či "bývalého nacionalistu" a Srbsko s ním jako zemi na křižovatce.

Po svém zvolení do úřadu prezidenta Nikolić ve snaze stát se hlavou státu "všech občanů" rezignoval na post předsedy pokrokářů.[9] Jedním z jeho prvních kroků v úřadě prezidenta bude pověření pokrokové strany sestavit vládu. Svojí plánovanou politiku Srbska jako mostu mezi východem (Ruskem) a západem (Evropskou unií) začal symbolicky svoji první zahraniční cestou, která směřovala do Moskvy.[10] V roce 2017 vyhrál prezidentské volby dosavadní srbský premiér Aleksandar Vučić, Nikolić mu předal úřad 31. května.[11][12]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tomislav Nikolić na Wikimedia Commons
• Osoba Tomislav Nikolić ve Wikicitátech