Tomáš Eduard Šilinger

Narodil se v Tučíně na Přerovsku. Vychodil trojtřídní obecnou školu v Dřevohosticích, potom v letech 1879–1880 gymnázium v Olomouci, přičemž v období let 1881–1886 pokračoval na gymnáziu v Přerově, kde složil maturitu s vyznamenáním. Po studiích vstoupil do augustiniánského kláštera svatého Tomáše na Starém Brně – dnes na Mendlově náměstí v Brně. V klášteře přijal jméno Tomáš a na kněze byl vysvěcen 26. července 1891. V této době se začal výrazněji politicky a veřejně angažovat v rámci Rakouska-Uherska. Založil a až do své smrti zastával místopředsednickou funkci v Jednotě katolického duchovenstva diecéze brněnské. Velký důraz kladl na budování katolického tisku. Roku 1894 na prvním sjezdu českoslovanských katolíků v Brně pronesl příspěvek s názvem Tisk světová velmoc. Přispíval do katolických novin Hlas a v roce 1896 se stal jejich redaktorem, přičemž jeho zásluhou začaly noviny vycházet nikoliv týdně, ale denně. Kombinoval zároveň katolické hodnoty s českými národními požadavky. Byl podporovatelem české menšiny a jejího školství v Brně.[2]

Byl členem Katolické strany národní na Moravě (třebaže svým založením měl blíže ke křesťansko-sociálnímu proudu, samostatná křesťansko-sociální strana se ovšem na Moravě dlouho nezformovala[3]). V jejím rámci patřil do okruhu selského katolického hnutí, které mělo svou základnu v Katolickém spolku českého rolnictva na Moravě, ve Slezsku a Dolních Rakousích. Pravidelně docházel na schůze tohoto spolku.[4] Od roku 1906 působil jako poslanec Moravského zemského sněmu.[2] Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za český okrsek Morava 29. Usedl do poslanecké frakce Český katolicko-národní klub. Opětovně byl zvolen za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911 a ve vídeňském parlamentu setrval do své smrti. Ve funkci poslance jej pak nahradil agrárník Rudolf Malík.[5][6]

V rámci Katolické strany národní na Moravě byl považován za představitele nacionalistického křídla. Liberálně orientovaní katolíci po jeho smrti kritizovali stranu za to, že se z ní vytratil národní rozměr.[7]

Zúčastnil se ještě zemských voleb na Moravě roku 1913, v nichž byl zvolen coby jeden z 19 českých katolických poslanců. Krátce poté ale zemřel 17. června 1913 v lázních v Luhačovicích. Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. V zemském sněmu ho nahradil František Světlík.[8]