Tituly a vyznamenání Winstona Churchilla

• 
  Erb Winstona Churchila jakožto Gentlemana
• 
  Erb Sira Winstona Churchilla

V roce 1945 nabídl král Jiří VI. Churchillovi titul vévody z Doveru, jenž se tak mohl stát od roku 1874 prvním vévodou nekrálovského původu. Jiří VI. mu také nabídl vyznamenání v podobě rytíře Podvazkového řádu. Churchill však obě nabídky odmítl.[2][3]

Poté, co Churchill opustil post ministerského předsedy, mu královna Alžběta II. opětovně nabídla povýšení do šlechtického stavu s titulem vévody. Obvykle bývaly odcházejícím premiérům nabízeny hraběcí tituly a tak nabídka vévodského titulu svědčí o speciální cti. Jedním z titulů, který byl zvažován byl titul Vévody z Londýna, tedy z města, jehož název nebyl nikdy v historii v šlechtickém titulu použit. V parlamentu zastupoval Churchill tři kraje a pocházel ze čtvrtého, a tak se zdál vhodný titul města, ve kterém strávil většinu času během své politické kariéry. Churchill tuto nabídku zvažoval, ale nakonec ji odmítl i s ohledem na nákladnost vévodského života a také přijetí jakéhokoliv titulu mohlo zkrátit politickou kariéru jeho syna Randolpha a mohlo případně v politické kariéře bránit i jeho vnukovi.[4]

Smuteční průvod ulicemi Londýna

Jednou z nejvýznamnější poct byl státní pohřeb konaný v Katedrále sv. Pavla, poté, co byla jeho rakev vystavena po tři dny ve Westminster Hall ve Westminsterském paláci. Cti pohřbu v Katedrále sv. Pavla se pouze zřídka dostane někomu jinému než britskému panovníku nebo panovnici a jeho/její choti. Královna Alžběta II. také porušila protokol, když vstoupila do katedrály ještě před Churchillovou rakví. Dle protokolu měla vstoupit poslední.[5] Počet světových státníků účastnících se pohřbu byl také jedním z největších v historii.[6]

• Nobelova cena za literaturu – 1953[12]
• Albert Gold Medal – Royal Society of Arts, 1945
• Grotius Medal – 1949
• Cena Karla Velikého – 1956
• Williamsburg Award – 7. prosince 1955
• Franklinova Medaile – Filadelfie, 1956
• Cena Theodora Herzla – 1964

• Lord strážce pěti přístavů – 1941 až 1965

Churchillovo osvědčení o udělení čestného občanství USA

Socha Winstona Churchilla ve Washingtonu D.C.

Dne 9. dubna 1963 prohlásil prezident USA John F. Kennedy, jednajíc podle Act of Congress, Churchilla prvním čestným občanem Spojených států amerických. Churchill však nebyl fyzicky schopný se slavnostního ceremoniálu v Bílém domě zúčastnit. Ocenění za něho převzal jeho syn a vnuk.[16][17]

Již 12. listopadu 1944 obdržel během své návštěvy osvobozené Paříže její čestné občanství. Během slavnostního ceremoniálu obdržel nacistickou vlajku, která dříve vlála na pařížské radnici Hotel de Ville.[18]

Churchill celkem obdržel 42 čestných občanství:[19]

• čestný občan Oldhamu – 2. dubna 1941[20]
• čestný občan Edinburghu – 12. října 1942[21]
• čestný občan Londýna – 30. června 1943[22]
• čestný občan Paříže – 12. listopadu 1944[23]
• čestný občan Wanstead and Woodfordu – 1945[24]
• čestný občan Blackpoolu – 4. října 1946[25]
• čestný občan Poole – 1946[26]
• čestný občan Aberdeenu – 1946
• čestný občan Westminsteru – 1946[27]
• čestný občan Birminghamu – 31. října 1946
• čestný občan Manchesteru – 1947[28]
• čestný občan Ayru – 1947[29]
• čestný občan Darlingtonu – 1947[30]
• čestný občan Brightonu – 3. října 1947[31]
• čestný občan Eastbourne – 22. dubna 1948[32][33]
• čestný občan Aldershotu – 6. července 1948[34]
• čestný občan Cardiffu – 16. července 1948[35][36]
• čestný občan Perthu – 27. května 1948[37]
• čestný občan Kensingtonu – 1949[38]
• čestný občan Worcesteru – 20. května 1950[39]
• čestný občan Bathu – 13. července 1950[40]
• čestný občan Portsmouthu – 12. prosince 1950[41]
• čestný občan Swindonu – 2. března 1951[42]
• čestný občan Sheffieldu – 16. dubna 1951[43][44]
• čestný občan Dealu – 15. srpna 1951[45][46]
• čestný občan Aberystwythu – 1951[47]
• čestný občan Doveru – 1951[48]
• čestný občan Stirlingu – 1953
• čestný občan Kingstonu – 17. ledna 1953[49][50]
• čestný občan Harrow – 30. září 1955[51]
• čestný občan Derry – 16. prosince 1955[52]
• čestný občan Belfastu – 16. prosince 1955[53]
• čestný občan Roquebrune-Cap-Martinu – 3. března 1956[54]
• čestný občan Douglasu – 23. července 1957[55]
• čestný občan Margate – 27. listopadu 1957
• čestný občan Leedsu – 28. října 1958
• čestný občan Estcourtu – 10. října 1964[56]

W. Churchill přebírá čestný doktorát Univerzity v Leidenu, 1946

Churchill během svého života obdržel řadu čestných doktorátů jak na britských, tak zahraničních vysokých školách:

• čestný doktor práv (LL. D.) na Queen's University Belfast – 1926[57][58]
• čestný doktor práv (LL. D.) na Rochesterské univerzitě – 16. června 1941[59][60]
• čestný doktor práv (LL. D.) na Harvardově univerzitě – 6. září 1943[57][61]
• čestný doktor práv (Hon. LL. D.) na McGillova univerzitě – 16. září 1944
• čestný doktor práv (LL. D.) na University of Miami – 29. února 1946
• čestný doktor práv (LL. D.) na University of Aberdeen – 27. dubna 1946[62]
• čestný doktor práv (LL. D.) na Westminster College – 5. května 1946
• doctor honoris causa na Univerzitě v Leidenu – 10. května 1946[63]
• čestný doktor práv (Hon. LL. D.) na Londýnské univerzitě – 1948
• čestný doktor práv (LL. D.) na University of Liverpool – 1949
• doctor honoris causa na Kodaňské univerzitě – 1950[64]