Tido J. Gašpar

Narodil se v rodině hospodářského správce a vzdělání získal v Rakovu a v Martině. V roce 1911 sloužil jako námořník na Jaderském moři, od roku 1919 byl tajemníkem župy, od roku 1922 pracoval na tiskovém oboru ministerstva s plnou mocí pro správu Slovenska, od roku 1938 byl úředníkem slovenské autonomní vlády a od roku 1939 vedoucím tiskového odboru předsednictva vlády. V roce 1940 se stal chargé d'affaires ve Švýcarsku, v letech 1941-1945 byl šéfem Úřadu propagandy. V letech 1938-1939 byl jedním z vedoucích ideologů slovenské státnosti a zdůvodňoval nutnost spojenectví s německou říší. V letech 1939-1944 byl poslancem Slovenského sněmu. Ideologicky vystupoval proti Slovenskému národnímu povstání. Byl autorem projevu, který 29. srpna 1944 v rozhlase přečetl tehdejší ministr obrany Ferdinand Čatloš. Projev oznamoval obyvatelstvu vstup německých vojsk na slovenské území a žádal obyvatele aby okupačním vojskům nekladli odpor. V důsledku projevu velká část armádních posádek na západním a východním Slovensku zachovala pasivitu, nepodpořila povstalce nebo se nechala nečinně odzbrojit Němci. V roce 1945 byl zatčen a odsouzen na doživotí. Na svobodu se dostal až v roce 1958 po udělení amnestie. Od roku 1963 žil až do své smrti v Nových Zámcích. Pochován je v Bratislavě na Ondrejském hřbitově.

V letech 1925-1927 byl dramaturgem Slovenského národního divadla v Bratislavě, od roku 1922 byl redaktorem týdeníku Slovenský svet, redaktorem úředního věstníku a členem redakce týdeníku Nový svet. Jistý čas byl členem a také tajemníkem Spolku slovenských spisovatelů, byl redaktorem edice Žatva, kterou vydávalo vydavatelství Biblioteka a také předsedou místní organizace Matice slovenské.

Literární činnost začínal psaním článků a krátkých próz, knižně debutoval v roce 1920 sbírkou novel Hana a iné novely. Přispíval do časopisů Slovenské pohľady, Nový svet, Elán, Slovenský svet, Ľudový chýrnik, Slovenský hlas, Slovák, Gardista a dalších. Ve svých dílech využíval autobiografické motivy, motivy nenaplněné lásky, rodinných poměrů, životní nejistoty, pesimismu a dekadentních nálad, ale také sociální tematiku. Do popředí kladl citové konflikty, spletité osudy žen, úřednické, rodinné a jiné konflikty.

• 1935 - státní literární cena za knihu Námorníci

• 1920 - Hana a iné novely, novely o nesplněných milostných touhách
• 1922 - Deputácia mŕtvych, novely o jeho námořnickém působení
• 1925 - Buvi-Buvi, próza o zklamáních v sociální oblasti a kritika společnosti
• 1925 - Karambol a iné novely
• 1929 - Pri Kráľovej studni
• 1931 - Červený koráb, o vzpouře na křižníku Pula
• 1931 - Zakliata hora, památka Oskara Nedbala
• 1933 - Námorníci
• 1935 - V cudzine a iné rozprávky, novely
• 1969 - Zlatá fantázia, vzpomínky na léta mládí (v roce 1968 vyšly v časopise Slovenské pohľady)