Tenkohlavec prasečí

Dospělí jedinci měří 3–5 cm a jsou bílé barvy. Přední konec je tenký, nitkovitý s kapilárním jícnem, zadní část těla je silnější. Tvarem těla připomínají bič (odtud anglické označení whipworm).[1][2] Samci mají na kaudálním konci jednu spikulu chráněnou vysunovatelnou pochvou s trny. Vulva u samic ústí na přechodu tenké a silné části těla.[2] Vajíčka T. suis jsou tenkostěnná, hnědé nebo žluto-hnědé barvy, typického citrónovitého tvaru s dvěma prominujícími pólovými zátkami. Velikost vajíček je 60 × 25 µm.[1][2]

T. suis se vyskytuje primárně u prasat domácích (případně i divokých), sekundárně se může nakazit i člověk. Vývojový cyklus je přímý, bez mezihostitele. Dospělí jedinci jsou uchyceni nejčastěji v tlustém, případně ve slepém střevě, kde produkují vajíčka. Vajíčka, jež odcházejí z hostitele trusem, obsahují pouze jednu zárodečnou buňku a nejsou ihned infekční. Ve vnějším prostředí (louka, travnatá plocha, podestýlka v chovu) se během 3 týdnů až 2 měsíců uvnitř vajíčka vyvine larva L1. V tuto dobu se vajíčka stávají infekční. Hostitel se nakazí pozřením vyvinutých vajíček. V žaludku a tenkém střevě hostitele dojde pomocí trávicích enzymů k narušení pólových zátek vajíček a následně k líhnutí larev. Uvolněné larvy se ihned zavrtají do sliznice, kde rostou, několikrát se svlékají (L2, L3, L4) a migrují distálním směrem do tlustého střeva. Poslední larvální stádium (L5) poté putuje zpět do lumen tlusté střeva, kde dospívá. Samice po kopulaci se samci produkují vajíčka.[4] Dospělí červi se živí krví.

Schéma imunomodulačního mechanismu při infekci tenkohlavcem prasečím.

Výzkumy posledních let dokázaly, že helminté jsou schopni modulovat imunitní odpověď v hostitelském organismu.[5] Rovněž byla zjištěna negativní korelace mezi výskytem autoimunitních nemocí a přítomností helmintů u lidí ve světě. Zjednodušeně řečeno, v zemích s nízkým hygienickým standardem je vyšší prevalence helmintů (Ascaris lumbricoides, Ancylostoma duodenale, Trichuris trichiura, Schistosoma spp., atd.) ale na druhou stranu nižší výskyt autoimunitních nemocí.[6][7] To vše vedlo k objevu tzv. helmintické terapie - tedy využití řízené infekce lidí pomocí některých helmintů, či jejich proteinů, k modulaci imunitní odpovědi u pacientů. A právě T. suis je považován za jednoho z ideálních adeptů pro tuto formu terapie. Člověk je k infekci tenkohlavcem prasečím vnímavý, ale parazit nedospívá, nemigruje tkáněmi, infekce se neprojevuje žádnými klinickými příznaky. Vajíčka parazita se dají snadno a dlouhodobě skladovat a nedochází k přenosu z člověka na člověka. Tyto vlastnosti vedly vědce k výběru T. suis pro první klinické studie.[6] Významných klinických úspěchů s T. suis bylo dosaženo v léčbě Crohnovy nemoci a ulcerózní kolitidy, tedy střevních autoimuntiních chorob.[6][8][9] V prvotní studii byli sledováni 4 pacienti s Crohnovou chorobou a 3 pacienti s ulcerózní kolitidou, kterým byla aplikována jednorázová dávka 2500 vajíček T. suis. U všech došlo k výraznému zlepšení stavu nemoci bez žádných vedlejších příznaků.[10] V další studii byla 29 pacientům s Crohnovou chorobou podávána vajíčka T. suis opakovaně a po 12 týdnech došlo k remisi u 66% pacientů.[9] Obdobně ve studii zaměřené na ulcerativní kolitidu byla skupině pacientů podávána co dva týdny vajíčka T. suis (v dávce 2500) nebo placebo s opět pozitivním výsledkem.[8] V současné době probíhají jak v Evropě tak v USA již další fáze klinických testování na bázi randomizované, placebem kontrolované, dvojitě slepé studie s T. suis a oběma zmíněnými nemocemi.[6] Autoimunitních nemocí, kde by se dal využít terapeutický potenciál T. suis, je však více. Například experimentální léčba laboratorních myší s diabetes mellitus (typu 1) slibuje možnost použití T. suis i v boji s vrozenou cukrovkou.[11] Další testy s helmintickou terapií se zaměřují na roztroušenou sklerózu.[12]