Helmintická terapie

Helminti v lidském organismu modifikují imunitní odpověď v hostiteli. Jde o takzvanou imunomodulaci helminty. Výsledné imunitní mechanismy se pak liší od těch, které jsou typické při infekcích bakteriemi, viry nebo při alergických reakcích.[2]

Spojitost mezi imunomodulací helminty a výskytem autoimunitních chorob vychází z tzv. hygienické hypotézy.[2] Studie ukázaly, že v posledních padesáti letech došlo k razantnímu poklesu infekčních nemocí ve vyspělých západních zemích a naopak k enormnímu nárůstu autoimunitních chorob, včetně astmatu, rhinitidy, Crohnovy choroby, roztroušené sklerózy a diabetu typu 1.[9] Tyto změny v prevalencích chorob ve vyspělých státech jsou dávány do souvislosti s minimálním výskytem helmintů ve vyspělých zemích. Naopak v rozvojovém světě s vysokou prevalencí schistosomózy a střevních helmintů (škrkavky, měchovci, tenkohlavci) je problém autoimunitních chorob nepatrný. To znamená, že parazité hráli a hrají významnou roli v koevoluci s člověkem.[10] Joel Weinstock z USA však tyto epidemiologické poznatky o helmintech a autoimunitních chorobách posunul ještě dále. Weinstock si položil otázku zda úbytek helmintů v populaci vedoucí k nárůstu autoimunitních poruch nemůže fungovat i obráceně, jinak řečeno zda lze použít helminty k léčbě autoimunitních poruch. Následně provedl několik klinických studií s pacienty s IBD a tenkohlavcem.[11] Úspěch těchto studií vedl i k částečné komercionalizaci metody a vzniku firem (Ovamed, Biomonde) produkujících vajíčka tenkohlavce jakožto léku na IBD.[10][12]

Vajíčka tenkohlavce prasečího se jeví jako vhodný kandidát na helmintickou terapii (zde na obrázku jsou však druhy T. trichiura a T. vulpis)

Na zvířecích modelech byla doposud testována celá řada parazitů, u kterých byl prokázán nějaký terapeutický efekt a to v souvislosti s IBD, diabetem typu 1, atopickou rhinitidou, revmatoidní artritidou, roztroušenou sklerózou atd.[13]

Jedná se o:

• Schistosoma mansoni
• Heligmosomoides polygyrus bakeri
• Trichinella spiralis
• Hymenolepis diminuta
• Trichuris muris
• Fasciola hepatica
• Taenia crassiceps
• Nippostrongylus brasiliensis
• Shistosoma japonicum

Řada výše jmenovaných je však značně patogenní pro člověka (Schistosoma, Trichinella, Fasciola), jiné druhy naopak nejsou schopny infikovat člověka. Proto se jeví jako jeden z nejvhodnějších kandidátů na helmintickou terapii u lidí tenkohlavec prasečí (Trichuris suis). Běžný parazit prasat T. suis je schopen kolonizovat střevo člověka ale nereprodukuje se a po zhruba 3–4 týdnech hyne. Právě nemožnost šíření, nízká patogentita a fakt, že T. suis nemigruje tkáněmi z něj dělají vhodného kandidáta na helmintickou terapii.[13] Dále se uvažuje i o tasemnici krysí (Hymenolepis diminuta)[13] nebo prvokovi Blastocystis[14].