Tenkohlavec lidský

Prvními objeviteli tenkohlavce jsou lékaři G. B. Morgagni (1740) a G. Roederer (1761), který je zároveň i autorem poněkud zavádějícího pojmenovaní Trichuris. Uspořádání těla je však u tohoto parazita opačné. Proto později F. P. Schrank výstižnější přejmenoval na Trichocephalus, kterému odpovídá i dnešní české označení tenkohlavec. Zástupci rodu Trichuris se vyznačují vláskovitým předním koncem těla a silnějším zadním koncem těla. Rodové jméno Trichuris je etymologicky nesprávné, neboť vychází z mylné představy, že tenká nitkovitá část těla představuje ocas (thrix = vlas, ura = ocas). Věcně správnější je později navržený rodový název Trichocephalus (kefalé = hlava, česky tenkohlavec), který je také často používán v odborné literatuře jako synonymum k rodovému označení Trichuris. Podle pravidel zoologického názvosloví, při kterých se upřednostňuje priorita označení, je však správnější používat rodové jméno Trichuris a onemocnění způsobené tímto parazitem trichurióza.

Tento parazit provází lidstvo již od dávných dob. Nejstarší známé archeoparazitologické nálezy v koprolitech (paleofeces) amerických indiánů jsou staré 8 800 let, vajíčka byla nalezena ve střevním obsahu známé zamrzlé mumie muže Ötziho zemřelého před 3 300 lety v Alpách v údolí Ötztal [2] i v exkrementech horníků alpských solných dolů starých 2 300 let.[3]

Tenkohlavci mají nečlánkované tělo a jsou odděleného pohlaví. Samci měří 30–45 mm, samice 35–50 mm.[4] Přední a delší část dospělých červů je nitkovitá, zadní část má výrazně větší průměr. Dospělí jedinci žijí ve stěně tlustého střeva, kde se tenkou přední částí zanořují a fixují ve sliznici, tlustý kaudální konec vyčnívá do střevního lumen. První vajíčka se ve stolici objeví až za 60–90 dní po nákaze.

Životní cyklus tenkohlavce lidského (Trichuris trichiura)

Životní cyklus poprvé popsal až G. B. Grassi (1887).

Samice po oplození kladou ve střevě vajíčka, jež jsou silnostěnná, citrónovitého tvaru s prominujícími pólovými zátkami. Oplozená vajíčka jsou přenášena spolu se stolicí. Vajíčka (47–56 × 22–25 µm) jsou vůči působení zevního prostředí vysoce odolná, například v půdě vydrží plně infekční za příznivých podmínek i 6 let. Vývoj larvy probíhá ve vajíčku mimo hostitele ve vnějším prostředí. Vývoj larvy trvá v závislosti na teplotě 6–24 °C až 210 dní, při teplotě 37 °C jen asi 18 dní, ničí je teplota nad 52 °C, přímý sluneční svit a vyschnutí.

Hostitel se nakazí pozřením potravy či vody, které jsou kontaminovány zralými vajíčky. V tenkém střevě se rozpouštějí pólové zátky 4 vrstevných vajíček a larvy je takto vzniklými otvory opouštějí. Larvy se živí v kryptách střevní sliznice krví a tkání, během asi 3 měsíců dospívají. Některé dřívější parazitologické monografie uvádějí, že denní spotřeba krve jednou hlísticí činí 5 ml a při silných infekcích může vést k anémii. Současné studie však prokázaly, že zástupci rodu Trichuris svými enzymy formují v epitelu tlustého střeva syncytium (buněčný celek, soubuní vzniklé splynutím samostatných buněk)[5][6], jehož buněčnou substancí se hlístice živí. Mechanismus patogenního působení je především traumatický a toxoalergický a organismus hostitele senzibilizují produkty metabolismu parazita.[7]Samička tenkohlavce denně vyloučí ve slepém střevě zhruba 3.000 až 20.000 vajíček, která odcházejí z hostitelova těla nerozrýhovaná. Vajíčka jsou infekční až v období, kdy obsahují larvu v prvním vývojovém stadiu (instaru). Délka života dospělých červů je zhruba jeden rok.

Vajíčka tenkohlavce lidského (Trichuris trichiura) s typickými pólovými zátkami

Infekce je ve většině případů bez příznaků. Při silnějších infekcích (větší počet červů) může způsobovat nevolnost, bolesti břicha, průjem, zácpu, rovněž se může projevit krvavým průjmem a anémií. Pouze v ojedinělých případech může u silných infekcí dojít k protržení stěny střevní s následnou peritonitidou.[8]

Celosvětově je nakaženo okolo 600 až 800 milionů li­dí[9], nejvíce v Asii, Americe a Africe. Dle Národní referenč­ní laboratoře pro diagnostiku střevních parazitóz se počet případů infekce T. trichiura v České republice za období 2005–2012 pohyboval zhruba v rozmezí 6 až 50 případů za rok, z toho většinou šlo o importované nákazy u cizinců nebo o pacienty navrátivší se z dovolených z tropických a subtropických oblastí.[10] V roce 2012 bylo v celé ČR hlášeno pouze 6 diagnostikovaných případů T. trichiura.[11]

Di­agnostika se opírá o opakované (vajíčka se vylu­čují cyklicky) mikroskopické vyšetření vzorků stolice a nález typických vajíček buď v tlus­tém nátěru dle Kato, nebo pomocí koncentrační flotační metody dle Fausta. Vzácnější je přímý makrosko­pický nález červa ve stolici nebo při endoskopickém vy­šetření.

K léčbě se užívají benzimidazolové preparáty, málo absorbovatelné ze zažívacího traktu – mebendazol nebo albendazol, někdy je nutné doplnit protiprůjmové preparáty. Je nutné opakované vy­šetření stolice po terapii a v případě pozitivního nálezu se aplikace anthelmintik opakuje.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu tenkohlavec lidský na Wikimedia Commons