Templáři na Moravě

Prozatímní divadlo po svém založení roku 1862 hledalo novou českou operu; z děl českých skladatelů byl nejprve uveden jen Skuherského Vladimír, bohův zvolenec napsaný již dříve na původně německé libreto a Škroupův starší Dráteník, považovaný však již spíše za vaudeville než operu.[1][2]

V té době byl mladý (*1843) skladatel Karel Šebor již v Praze znám jako absolvent Pražské konzervatoře a svými instrumentálními skladbami, které došly provedení na koncertech konzervatoře.[3][4] Již tehdy byl pokládán za zázračné dítě. V letech 1863–1865 byl kapelníkem v Erfurtu, v té době složil svou operu Templáři na Moravě na libreto Karla Sabiny. Navázal úzké kontakty s intendantem Prozatímního divadla Františkem Ladislavem Riegrem, kterému svou operu přehrál, a Rieger slíbil postarat se o její uvedení.[5] Příležitostí byla změna ve vedení Prozatímního divadla, jehož novým ředitelem se v srpnu 1865 stal Franz Thomé. V této souvislosti odešel dosavadní kapelník frašky a sbormistr Adolf Čech do Olomouce a na jeho místo byl povolán Šebor.[6] Templáři měli být původně uvedeni jako reprezentativní čin hned po nástupu nového vedení, kvůli určitým průtahům se však premiéra konala až 19. října 1865 jako součást oslav výročí Říjnového diplomu.[3]

Šeborovo dílo tak dostalo přednost před dříve (roku 1863) nabídnutými Smetanovými Branibory v Čechách; ti byli uvedeni až o čtvrt roku měsíců později.[7] List Politik komentuje: „Co se jiným skladatelům přes veškerou snahu a usilování o protekci nepodařilo, obdržel pan Šebor v krátké lhůtě díky činorodé vůli ředitelství.“[3]

Premiéra Šeborovy opery byla předem označena za „pro naše vlastenecké umění zvlášť památný den“[3]; hlediště slavnostně osvětleného divadla bylo nezvykle plně obsazeno včetně lóží.[8] Kritika konstatovala s podivením, že dílo nedirigoval autor, ač byl rovněž kapelníkem divadla, ale první kapelník Jan Nepomuk Maýr. V každém případě měla opera „nanejvýš příznivý, ba skvělý úspěch“.[4] Již efektní předehra byla přivítána jásotem a skladatel byl spolu se sólisty i bez nich vyvoláván nejen po každém dějství, ale i v průběhu představení, totiž ve II. dějství po scéně templářského rituálu.[9][4]

Kritika opeře ale vytýkala nejen chabé, nedůsledné a nemotivované efekty kupící libreto (templáři z titulu díla nemají žádnou dramatickou roli, nezasahují do děje), ale také řadu hudebních problémů zejména ve vedení zpěvních hlasů, prozodii, hudební charakterizaci, příliš hutnou instrumentaci „bezpřetrženě zakrývající zpěvy co plášť těsný“.[1] Střídání efektních scén a pokus o zachycení individuálního konfliktu na společenském pozadí prozrazují zejména vlivy francouzské velké opery, tehdy ještě považované za poměrně moderní, ale kritika nalézala i ozvuky „nejnovějšího novoněmeckého směru“, tj. wagnerismu.[4] Ostatně z hlediska dobové diskuse o wagnerovském hudebním dramatu přistupovala dobová kritika k Šeborově opeře z obou stran: jednou vytýkala přílišné tíhnutí k ryze hudebně založeným, „školským“ formám na úkor celkové dramatické koncepce[8], jindy naopak vytýkala nedostatek formy a doporučovala důkladné studium zejména kontrapunktu[10]. Přesto se kritika shodovala na tom, že „opera přes mnoho námitek proti textu i zhudebnění obsahuje vynikající krásy“[4] a že je důkazem znamenitého nadání mladého skladatele i příslib do budoucna.[10][8][9]

První nastudování Templářů nebylo dokonalé: líbily se četné nové dekorace a pochválen byl výkon orchestru a zejména sboru, z obtížných pěveckých partií, při jejichž psaní skladatel nemyslil na omezené síly Prozatímního divadla, získala zvláštní chválu Eleonora z Ehrenbergů za roli Anežky.[9][1][4][5]

Libretista Karel Sabina. Kresba K. Maisnera (1871).

Templáři byli hráni i za kapelnického působení Bedřicha Smetany. Představení 18. ledna zhlédl polský skladatel Stanisław Moniuszko, který však dával přednost Prodané nevěstě. 17. září téhož roku bylo druhý akt dáván při slavnostním představení na počest 50. výročí nalezení Rukopisu královédvorského.[11] Přes počáteční úspěch byli Templáři na Moravě v důsledku finančních neshod mezi autorem a divadlem po sedmé repríze staženi. Znovu je provedlo až Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni roku 1981 na Smetanově festivalu v Plzni a na Mladé Smetanově Litomyšli; opera se ukázala překvapivě svěží a divadelně účinná.[12][5]

Templáři na Moravě – stejně jako Smetanovi Braniboři v Čechách – odpovídali dobovému ideálu národní vážné zpěvohry, s historickou látkou z národních dějin, a současně jsou obě příkladem recepce velké opery, ve třetí čtvrtině 19. století dominantního a nejprestižnějšího operního žánru, v českém prostředí.[5]

Děj se odehrává ve 13. století.

Plzeňský rozhlas pořídil roku 1982 nahrávku výběru scén z opery, dosud nevydanou.[12][5] Dvojzpěv Anežky a Vraníka z 1. jednání „V slunci lásky jsem se zhlížel... Zprávu ti přináším“ zpívají Lilka Ročáková a Ivan Kusnjer na CD „Rarity české opery“ (2011) (Supraphon, SU 4074-2 611).

Rakouský barytonista a aranžér Martino Hammerle-Bortolotti připravil notový materiál části zapomenuté opery Templáři na Moravě, který byl představen publiku v roce 2018 na koncertu v zámecké jízdárně ve Valticích[13].