BBC

BBC byla první a největší zpravodajská stanice ve Velké Británii. Vědecké kořeny vysílání sahají až na počátek 20. století, ale trvalo 20 let, než se (i díky první světové válce) technologie rozvinula natolik, aby ji bylo možné použít k masovému simultánnímu vysílání. Prvními vlastníky BBC byly továrny vyrábějící rádia, již od počátku profitovali z reklam. Později se John Reith stal vedoucím projektu, který měl zajistit veřejnou vysílací síť, bez ohledu na zisk.

Nezávislost na vládě i na obchodnících, nestrannost, ohled na menšiny a respekt k rozhlasovému vysílání jako důležité složce zpravodajství i kultury – to jsou znaky, které si postupně BBC vydobyla.

Stará vysílací budova

V roce 1927 (po stávce v roce 1926) se BBC stala společností, s kompetencemi „vychovávat, informovat a bavit“ veřejnost. Pod Reithovou přísnou taktovkou si BBC získala respekt a věhlas. Úspěšné byly například „Promenade Concerts“ (tzv. „Proms“) nebo magazín „Radio Times“. Naučné vysílání začalo v roce 1924, regionální servis, plánovaný již v roce 1926, se naplno rozběhl 1930. Již od roku 1929 se experimentovalo s televizním vysíláním, za použití systému vynalezeného skotským inženýrem John L. Baird (i také J. Reith byl Skot). V letech 1936–39 se vysílání rozběhlo, ale používalo již nový, elektronický systém namísto původního mechanického. Největším úspěchem této epochy bylo bezpochyby tzv. „Empire Service“ (dnešní „World Service“), vysílání BBC do zahraničí.

Během války došlo k přerušení TV vysílání a dokonce k částečné cenzuře vysílání rozhlasového. Zároveň však došlo k významnému rozvoji programu, především k posunu k výchově, informování a užitečnosti rozhlasu pro veřejnost. Nejen pro vojáky byl určen zábavní a povzbuzující pořad Forces Programme, dále se objevily třeba pořady o pěstování zeleniny (VB trpěla nedostatkem potravin z kontinentu kvůli blokádě) nebo o zdraví. Slogan „V for Victory“ se brzy rozšířil po mnoha partyzánských hnutích po celé Evropě, pro která bylo vysílání BBC velkou oporou. BBC začala vysílat v arabštině (1938) a později i v různých evropských jazycích. Přes BBC byly také posílány kódy týkající se dne D – invaze v Normandii. Hugh Greene, ředitel German Service (později generální ředitel BBC) zase vysílal varování určená německým občanům.

Následuje rychlý růst – v roce 1946 je obnoveno televizní vysílání, což se setkává s nadšeným ohlasem (zvláště po vysílání svatby princezny Alžběty a vévody z Edinburghu v roce 1947). Od roku 1946 přibyl i třetí rozhlasový kanál (prozaicky nazván Third Programme) přinášející zejména vážnou hudbu a další kulturní pořady. V roce 1950 se týdně odvysílalo 30 televizních a 260 rozhlasových hodin. Televizním signálem byla pokryta zhruba polovina populace.

Přímý přenos korunovace Alžběty II. v roce 1953 přispěl k výraznému rozšíření mladého televizního média. Brzy nato již BBC získává konkurenta – ITV (Independent Television), v roce 1955 vstupuje na trh a zakrátko má k televizi přístup přes 90% populace. BBC začíná bojovat o posluchače a diváky – podíl posluchačů rádia klesl v roce 1957 na pouhých 28%.

Do boje s televizním médiem se pustil nový generální ředitel Sir Ian Jacob a dokončoval jej Sir Hugh Greene. Na konci padesátých let se sice propast zvětšovala, ale rádio nadále excelovalo (show „The Archers“ běží již od 1951 dodnes). BBC TV zase produkovala adaptaci Orwellova románu 1984.

Následují technické inovace (např. vysílání na VHF – very high frequency, stereofonní vysílání, barevná televize, druhý televizní kanál BBC 2) i změny kosmetické (přejmenování rádiových stanic na Radio 1 až 4).

V 70. a 80. letech dosahoval počet diváků 20 milionů a počet posluchačů 5 milionů. BBC se dostala do finančních potíží, situace byla podle slov ředitele Sira Michaela Swanna ponurá. Výsledkem byl Channel 4, komerční program se snahou o inovaci.

White Paper popsal BBC jako „pravděpodobně nejdůležitější kulturní organizaci v celém národě“. Dokládají to i Shakespeare Project nebo Yes Minister (česky známý jako Jistě, pane ministře), úspěšné pořady té doby.

Nastupují nejen nové technické vymoženosti, ale také nový přístup, především také díky vlivu konzervativní vlády (Margaret Thatcherová). BBC byla světově první společností, která začala vysílat DBS (Direct-broadcasting-by-satelite) bez pomoci vlády.

Rok 1987 přinesl významné a nemilé události – v ústředí v Glasgow byla provedena policejní razie a odvolán ředitel Alasdair Milne. Nový ředitel Micheal Checkland a od roku 1993 John Birt vedli BBC skrze rychlou a nesnadnou transformaci. Radikálně se snížil počet zaměstnanců a začal se praktikovat nový výběr pořadů, jakýsi vnitřní trh.

Roku 1995 proběhl slavný rozhovor s princeznou Dianou. Ovšem Martin Bashir z BBC jej docílil manipulativně, za což se BBC později omluvila.[1]

Managementu se povedlo zvýšit veřejnoprávní poplatky, a to umožnilo rozšířit v roce 1997 nabídku služeb i o digitální vysílání. Na jaře toho roku působily po reorganizaci následující ředitelství: BBC Broadcast, BBC News, BBC Production, BBC Resources a BBC Worldwide. Není dělán rozdíl mezi TV a rozhlasem. Kvůli digitálnímu vysílání uzavřela BBC dohodu se společností Flextech (1996). V listopadu 1997 se rozbíhá nepřetržitý zpravodajský kanál BBC News 24 a v roce 1998 jej následuje BBC Choice a v roce 1999 BBC Knowledge. Do světa internetových médií vstoupila BBC svými BBC Online a později BBC Website.

V 90. letech čelil ředitel Greg Dyke výzvě, kterou představuje konkurence na poli kabelových televizí a satelitních kanálů. Několik škrtů v rozpočtu umožňuje BBC věnovat se nyní více digitálnímu vysílání a jeho rozvoji. Během příštího desetiletí by mělo být ukončeno analogové vysílání a plně nahrazeno digitálním. V letech 2001–2003 došlo k radikálním programovým změnám: byl spuštěn digitální program BBC pro Wales (BBC 2W), byl spuštěn BBC Four, přibyly dva nové dětské kanály (CBeebies a CBBC), a BBC Choice bylo nahrazeno BBC Three (kanál zaměřený na diváky mezi 25 a 34 lety).

Přibylo také pět digitálních rozhlasových stanic, povětšinou úzce specializovaných na menšinové publikum. Naopak se po takřka osmdesátiletém působení rozpadlo výukové oddělení (Education Department), které se staralo např. o vysílání do škol.

V lednu 2004 se veřejnost zajímala o smrt Davida Kellyho, vědeckého poradce ministra obrany, následkem čehož rezignovali na své funkce Andrew Gillian a další, dokonce i sám ředitel Dyke.[2] Michael Grade se stal ředitelem BBC v květnu 2004 a to na dobu čtyř let.

BBC vysílá do celého světa v rámci rozhlasové stanice BBC World Service. Ta je na rozdíl od zbytku BBC financována z rozpočtu britského ministerstva zahraničí a vysílá přes internet, na krátkých vlnách, a ve vybraných zemích také přes FM. V mnoha zemích má i regionální studia, která pokrývají určitou část vysílání v jazyce dané země. V roce 2005 bylo rozhodnuto část těchto studií zrušit, což mimo jiné postihlo i českou redakci, která ukončila vysílání počátkem roku 2006. Z ušetřených prostředků je financován projekt televizního vysílání v arabštině.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu BBC na Wikimedia Commons
• (anglicky) Domovská stránka BBC
• (česky) BBC Czech