Szarvas
Szarvas (slovensky Sarvaš, znamená jelen) je město v jihovýchodním Maďarsku v župě Békés, asi 44 km severozápadně od jejího hlavního města Békéscsaby. Je správním městem stejnojmenného okresu. Do roku 1918 se zde nacházel geografický střed země (Uher).
Szarvas | |
---|---|
Letecký pohled na Szarvas | |
znak vlajka | |
Poloha | |
Souřadnice | 46°51′50″ s. š., 20°33′10″ v. d. |
Časové pásmo | +1 |
Stát | Maďarsko |
Župa | Békés |
Okres | Szarvas |
Szarvas | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 161,57 km² |
Počet obyvatel | 15 565 (2018) |
Hustota zalidnění | 96,3 obyv./km² |
Správa | |
Status | Město |
Starosta | Babák Mihály |
Vznik | 1284 |
Oficiální web | www |
PSČ | 5540 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sousedními městy jsou Gyomaendrőd, Kondoros, Kunszentmárton, Mezőtúr a Szentes.
Historie
Ve středověku bylo poprvé připomenuto pod názvem Szarvashalom, a to na stezce, která spojovala Székesfehérvár a ostrov Csepel. Po tatarské invazi v polovině 13. století trasa změnila své vedení. Patřila po nějakou dobu rodu Abrányů. Nejspíše po pádu Gyuly se dostala do rukou osmanských vojsk. Turecký správce Omer Cserkesz zde nechal postavit[zdroj?] pevnost s dřevěnou palisádou. Původní vesnice byla opuštěna v závěru období turecké okupace Uher.
Současná obec má svoji nejstarší zmínku z roku 1722, kdy ji obnovili slovenští evangelíci. Evangelický farář Samuel Tešedík zde založil první zemědělskou školu svého typu. Dodnes je zde přítomnost slovenských kolonistů patrná; od roku 1995 zde existují slovenské kulturní organizace, kteří se snaží zachovat tradice a zvyky místní komunity.
Město bylo vyprojektováno s pravoúhlou sítí ulic a tak připomíná řadu dalších sídel, která vznikla kolonizací po odchodu Turků, většinou v oblasti dnešní Vojvodiny, ale i Maďarska. Současný evangelický kostel byl dokončen v roce 1788.
V 19. století zde nechala zámožná rodina Bolzů zřídit arboretum, z této doby se tu také dochoval i zámeček patřící stejnému rodu. V roce 1898 v Szarvasi maturoval Milan Rastislav Štefánik. Ještě na přelomu století zde slovenské obyvatelstvo tvořilo většinu, jeho počet však postupně klesal ve prospěch maďarské národnosti. Zatímco tehdy zde žilo 17,7 tisíc Slováků a 7,8 tisíc Maďarů, roku 1930 to bylo již 7,2 tisíc Slováků a 18,2 tisíc Maďarů. Maďarizace zde historicky postupovala pomaleji, především proto, že většina obyvatel žila na venkově a mnohem méně tak byla vystavena většinové maďarské kultuře i jazyku.
Za první světové války padlo 1153 vojáků, kteří narukovali ze Szarvase. Ve 20. století byl přestavěn střed obce a vznikly městské domy. Dnes je Szarvas centrem národního parku Körös-Maros. Od roku 1990 se zde pravidelně pořádá Židovský kemp mládeže.
V roce 2011 zde byla postavena největší bioplynová stanice v Maďarsku.
Obyvatelstvo
V roce 2018 zde žilo 15 565 obyvatel, z nichž podle statistik z roku 2011 tvoří 84,5 % Maďaři, 10,1 % Slováci, 2,5 % Romové a pod 3 % jiné národnosti (Němci, Rumuni, Slovinci).
Pamětihodnosti
- Kaštel Bolzů z počátku 19. století
- Arboretum Szarvas
- Slovenský dům
Doprava
Město leží na silnicích 44, 443, 4401, 4404, 4631 a 4641. Jižně od města byla vystavěna dálnice M44, která začíná u vesnice Tiszakürt a končí v Békéscsabě. Městem rovněž prochází severo-jižním směrem železniční trať regionálního významu, která spojuje Szarvas s městy Mezőtúr a Orosháza. Nádraží stojí na východním okraji města.
Známé osobnosti
- Árpád Szendy (1863–1922), skladatel
- Endre Bajcsy-Zsilinszky (1886–1944), politik
- György Ruzicskay (1896–1993), malíř
- Itamar Yaoz-Keszt (born 1934), izraelský básník
- Dóra Bodonyi (born 1993), kanojista
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Szarvas na německé Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Szarvas na Wikimedia Commons