Szarvas

Ve středověku bylo poprvé připomenuto pod názvem Szarvashalom, a to na stezce, která spojovala Székesfehérvár a ostrov Csepel. Po tatarské invazi v polovině 13. století trasa změnila své vedení. Patřila po nějakou dobu rodu Abrányů. Nejspíše po pádu Gyuly se dostala do rukou osmanských vojsk. Turecký správce Omer Cserkesz zde nechal postavit^[zdroj?] pevnost s dřevěnou palisádou. Původní vesnice byla opuštěna v závěru období turecké okupace Uher.

Současná obec má svoji nejstarší zmínku z roku 1722, kdy ji obnovili slovenští evangelíci. Evangelický farář Samuel Tešedík zde založil první zemědělskou školu svého typu. Dodnes je zde přítomnost slovenských kolonistů patrná; od roku 1995 zde existují slovenské kulturní organizace, kteří se snaží zachovat tradice a zvyky místní komunity.

Město bylo vyprojektováno s pravoúhlou sítí ulic a tak připomíná řadu dalších sídel, která vznikla kolonizací po odchodu Turků, většinou v oblasti dnešní Vojvodiny, ale i Maďarska. Současný evangelický kostel byl dokončen v roce 1788.

V 19. století zde nechala zámožná rodina Bolzů zřídit arboretum, z této doby se tu také dochoval i zámeček patřící stejnému rodu. V roce 1898 v Szarvasi maturoval Milan Rastislav Štefánik. Ještě na přelomu století zde slovenské obyvatelstvo tvořilo většinu, jeho počet však postupně klesal ve prospěch maďarské národnosti. Zatímco tehdy zde žilo 17,7 tisíc Slováků a 7,8 tisíc Maďarů, roku 1930 to bylo již 7,2 tisíc Slováků a 18,2 tisíc Maďarů. Maďarizace zde historicky postupovala pomaleji, především proto, že většina obyvatel žila na venkově a mnohem méně tak byla vystavena většinové maďarské kultuře i jazyku.

Za první světové války padlo 1153 vojáků, kteří narukovali ze Szarvase. Ve 20. století byl přestavěn střed obce a vznikly městské domy. Dnes je Szarvas centrem národního parku Körös-Maros. Od roku 1990 se zde pravidelně pořádá Židovský kemp mládeže.

V roce 2011 zde byla postavena největší bioplynová stanice v Maďarsku.

V roce 2018 zde žilo 15 565 obyvatel, z nichž podle statistik z roku 2011 tvoří 84,5 % Maďaři, 10,1 % Slováci, 2,5 % Romové a pod 3 % jiné národnosti (Němci, Rumuni, Slovinci).

• Kaštel Bolzů z počátku 19. století
• Arboretum Szarvas
• Slovenský dům

Budova nádraží.

Město leží na silnicích 44, 443, 4401, 4404, 4631 a 4641. Jižně od města byla vystavěna dálnice M44, která začíná u vesnice Tiszakürt a končí v Békéscsabě. Městem rovněž prochází severo-jižním směrem železniční trať regionálního významu, která spojuje Szarvas s městy Mezőtúr a Orosháza. Nádraží stojí na východním okraji města.

• Árpád Szendy (1863–1922), skladatel
• Endre Bajcsy-Zsilinszky (1886–1944), politik
• György Ruzicskay (1896–1993), malíř
• Itamar Yaoz-Keszt (born 1934), izraelský básník
• Dóra Bodonyi (born 1993), kanojista

• Malacky, Slovensko[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Szarvas na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Szarvas na Wikimedia Commons