Tchu Jou-jou

Manželem se stal středoškolský spolužák Li Tching-čao. Společně mají dvě dcery, starší z nich působí na univerzitě v Cambridgi.[13]

V roce 1967, kdy probíhala Vietnamská válka, požádal severovietnamský vůdce Ho Či Min čínského premiéra Čou En-laje o pomoc s vývojem antimalarik pro vojáky, kteří se vydávali Ho Či Minovou stezkou na jih. Podávání chlorochinu bylo totiž kvůli snadnému rozvoji rezistence neúčinné.

Malárie byla také rozšířena v jihočínských provinciích Chaj-nan, Jün-nan, Kuang-si a Kuang-tung. Čou En-laj přesvědčil Mao Ce-tunga ke zřízení tajného programu nazvaného Projekt 523 na výrobu léčiva, který zahájil činnost 23. května 1967.[14] Po zapojení se do programu Tchu pracovala na Chaj-nanu, kde studovala infikované pacienty.[15]

Vědci do konce 60. let prověřili více než 240 000 sloučenin bez významného účinku. V roce 1969 přistoupila 39letá Tchu k záměru prostudovat látky v rostlinách. Nejdříve se věnovala sběru známých informací a navštěvovala praktické lékaře provozující tradiční medicínu. Závěry shrnula v knize nazvané Sbírka jednotlivých praktických předpisů proti malárii, která obsahovala 640 lékařských předpisů. Její tým také shromáždil na dva tisíce tradičních receptů a testům na myších podrobil 382 extraktů rostlin.[14]

Až pelyněk roční (Artemisia annua), užívaný pro intermitentní (střídavé) horečky, přinesl žádaný účinek. Recepturu přípravy vědkyně nalezla v 1 600 let starém textu. Nejdříve však látka neúčinkovala, protože byl extrakt získáván tradičním postupem z vroucí vody. Až proces extrahování za nízkých teplot vedl k izolaci účinné antimalarické sloučeniny. Pro daný postup se inspirovala zdrojem v tradiční čínské rostlinné medicíně, zápiscích sepsaných Ke Chungem roku 340 pod názvem Příručka receptů pro akutní léčbu, v nichž stálo, že by rostlina měla být máčena v chladné vodě.[16][17] Tchu dovodila, že teplá lázeň ničí biologicky aktivní látku a proto navrhla studenou cestu. K izolaci čisté formy látky došlo v roce 1972 a čínské pojmenování znělo čching-chao-su (青蒿素, qinghaosu).[1][18][19] Pokusy na myších a opicích prokázaly účinnost.[14]

Vědkyně se dobrovolně nabídla k prvnímu testu látky na člověku (pro zjištění nežádoucích účinků), když uvedla: „Jako vedoucí vědecké skupiny jsem cítila odpovědnost“. Experiment byl bezpečný a následovaly úspěšné klinické studie na pacientech. Výsledky publikovala anonymně v práci z roku 1977.[14] Na čínském zasedání Světové zdravotnické organizace o malárii v roce 1981 přednesla objev účinné látky – artemisininu,[20][21] jež usmrcuje časná vývojová stádia parazitického prvoka Plasmodium.[1] Antimalarika artemisininu postupně zachránila miliony lidských životů, především v rozvojovém světě.[22]

Artemisinin představuje seskviterpenový lakton s peroxidovým můstkem. Má se zato, že právě tento můstek zodpovídá za mechanismus účinku.[23] WHO brání monoterapii[24] před možným rozvojem parazitární rezistence na tuto sloučeninu. V léčbě se proto využívá kombinace artemisininu, či jeho derivátů, s dalšími antimalariky na odlišné chemické bázi. Vedle stoupající preskripce jako antimalarika[25] se také stal zájmem výzkumu nádorových onemocnění.

V roce 2006 došlo ke zveřejnění postupu přenesení odpovídajících genů pelyňku do kvasinek s cílem vytvořit prekurzor artemisininu v bioreaktorech. Tím byly nastoleny podmínky průmyslové výroby a zvýšení produkce účinné látky o desítky tun ročně, což odpovídalo nárůstu v řádu desítek milionů dávek. Takto biosyntetizovaný artemisinin začal být používán v srpnu 2014.[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tu Youyou na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tchu Jou-jou na Wikimedia Commons
• LÁZŇOVSKÝ, Matouš. Letošní Nobelovka se zrodila podle 1 600 let starého receptu. Technet.cz [online]. 2015-10-05. Dostupné online.