Tatra 111
Tatra 111 je jedním z nejslavnějších nákladních automobilů značky Tatra, který si svou spolehlivostí a dobrými jízdními vlastnostmi v terénu rychle získal oblibu jak u německé armády, pro kterou byl vyvinut, tak později i u československé armády a u civilních řidičů nejen v Československu, ale i v zahraničí, především v drsných podmínkách Sibiře v tehdejším Sovětském svazu. V sibiřském městě Susuman jí byl postaven pomník.[1] Vůz Tatra 111 byl vyráběn od roku 1942 až do roku 1962, kdy byl ve výrobě definitivně nahrazen vozem Tatra 138.
Tatra 111 | |
---|---|
Tatra 111 C, cisternový automobil ČSLA | |
Výrobce | Tatra, n. p. |
Roky produkce | 1942–1962 |
Vyrobeno | 33 690 kusů |
Místa výroby | Kopřivnice |
Předchůdce | Tatra 81 |
Nástupce | Tatra 138 |
Příbuzné vozy | Tatra 141, Tatra 147 |
Technické údaje | |
Délka | 8 550 mm |
Šířka | 2 500 mm |
Výška | 2 570 mm |
Světlá výška | 300 mm |
Pohotovostní hmotnost | 8 500 kg |
Užitečná hmotnost | 8 000–10 000 kg |
Spotřeba | 34 l/100 km |
Motor | |
Motor | V12, vznětový, vzduchem chlazený |
Objem | 14,8 l |
Výkon | 132,5–158 kW |
Převodovky | |
Převodovka | manuální 4+1 (s redukcí 8+2) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Celkově bylo vyrobeno téměř 34 tisíc automobilů typu Tatra 111 v mnoha provedeních a modifikacích. Nejčastěji to byly valníky a sklápěče, ale i autojeřáby, bagry, cisternové vozy, vozy na přepravu cementu, tahače a mnohé speciální nástavby.
Doba vzniku a modernizace
Automobil byl vyvinut ještě za druhé světové války v období nedostatku kvalitních konstrukčních materiálů a barevných kovů. Přesto 111 vynikala vysokou životností i v těžkých provozních podmínkách. „Stojedenáctky“ byly úspěšně používány Wehrmachtem, po osvobození a únorovém puči se proslavily hlavně na velkých stavbách nejen socialismu u nás i ve světě.
Tatra 111 prošla během let výroby mnoha úpravami a vylepšeními. Původně poměrně vysoko nastavený výkon motoru 154 kW při 2 250 ot/min. byl později z důvodu zvýšení spolehlivosti a možnosti dlouhodobého zatížení snížen na 132 kW při 1 800 ot/min. Nosnost 8 tun u prvních vozů byla později zvýšena na 10,3 tuny.
Na pohled nejvýznamnější změny zaznamenala v průběhu výroby kabina řidiče, která byla u prvních vozů velmi jednoduchých hranatých tvarů s malými okny. Vyráběla se z dřevotřísky, která nahrazovala během války nedostatkový ocelový plech. Pozdější kabiny už byly ocelové, zpočátku s dřevěnou kostrou; poslední modely však byly už celokovové, z počátku s typickým negativním sklonem čelních skel (taktické důvody). Velkým vývojem prošel i motor - změněn byl pohon ventilátorů chlazení z původních řetězů na pozdější klínové řemeny, tvar spalovacího prostoru a koruny pístů (T 111A), která znamenala i záměnu polohy sacího a výfukového potrubí, ale bylo vylepšeno i chlazení a snížena spotřeba paliva.
Tatra 111 dosahovala rychlost u prvních vozů 75 km/h, později, po snížení otáček motoru 62 km/h při poměrně příznivé průměrné spotřebě 30 litrů nafty na 100 km. Motory typu T 111 našly poměrně široké využití. Mimo vozidel T 111 poháněly ve výkonnější verzi i odvozené silniční tahače těžkých přívěsů Tatra 141, méně známé jednostranné sklápěče Tatra 147, ale také například populární motorové železniční vozy řady M 131.1 (známé pod přezdívkou Hurvínek) - zde ve verzi sníženého výkonu, nebo malé letištní tahače a navijáky, či vojenské motorové čluny.
Motory s jiným počtem válců odvozené od T 111 zase poháněly například Tatru 128 (V8), horský autobus Tatra 500 HB (V8), nebo známý střední terénní automobil Praga V3S (prototyp R5, sériově motory R6 T 911, T 912) a jeho silniční verzi Praga S5T. Motor T 111 byl ještě během války zabudován i do německých osmikolových obrněných automobilů Sd Kfz. 234, kolopásových vozidel FAMO F3 a od dvanáctiválce T 111 byl odvozen i osmnáctiválcový motor T 955 s třemi řadami válců do W vyrobený v několika prototypech (1 k vidění v Technickém muzeu v Kopřivnici), určený pro pohon německých tanků Tiger I. Odvozen byl i čtyřválec T 114 a plochý šestiválec T 116 pohánějící prototypy Tatra.
Konstrukce
Podvozek
Při stavbě T 111 byly v plné míře využity zásady tatrovácké koncepce. Automobil měl pohon všech kol s vypínatelným pohonem přední nápravy. Podvozek vozidla byl tvořen páteřní nosnou rourou, na kterou byly přírubami uchyceny rozvodovky jednotlivých náprav, včetně přední. Všechny nápravy byly výkyvné, což společně s torzně tuhým páteřovým rámem a uzávěrkami diferenciálů umožňovalo vozu velmi dobrou průchodnost terénem.
Motor
Motor T 111 (typ T 103) byl vznětový s přímým vstřikováním paliva ze dvou spřažených šestiválcových vstřikovacích čerpadel a rozvodem OHV pomocí tří vačkových hřídelí se dvěma ventily na válec. Měl 12 válců ve dvou řadách uspořádaných do V 75° o zdvihovém objemu 14,8 litru (vrtání 110 × zdvih 130 mm) a byl chlazen vzduchem pomocí dvou tlačných axiálních ventilátorů, poháněných nejprve zapouzdřeným řetězovým, později jednodušším řemenovým převodem. Vstup na čele i výdech chladicího vzduchu na horní ploše kapoty byl regulován otočnými žaluziemi. Ze segmentů skládaný šroubovaný klikový hřídel byl valivě uložen v tunelové skříni s ozubenými koly rozvodu na přední straně. Tlakové oběžné mazání se „suchou“ skříní a dvěma čerpadly (odsávací, mazací). Motor byl původně vyvinut pro těžký obrněný automobil Sd Kfz. 234.
Provoz v klimatických podmínkách Sovětského svazu kladl na motor velké nároky. V mrazech okolo -40 °C byl motor dnem i nocí v chodu, po třech měsících šel vůz do opravy. Pokud se motor zastavil a nepodařilo se ho nastartovat do 5 minut, rozdělal se pod ním oheň, když se ani potom nenastartoval, auto bylo odvlečeno do dílen.
Převodovka
Převodovka byla mechanická čtyřstupňová a byla doplněna přídavnou převodovkou pro jízdu v terénu, nebo pro případ, kdy bylo potřeba použít velký kroutící moment (velkou tažnou sílu). Vozidla byla schopná například utáhnout až dva přívěsy o celkové hmotnosti do 22 tun. Na takovou zátěž byl motor slabý, ve stoupání běžel v plných otáčkách, a Tatra jela rychlostí 5 km/hod. Alternativně mohl být montován i naviják.
Odkazy
Reference
- Нужен ли Колыме памятник Tatra?. magadanmedia.ru [online]. 2017-03-31 [cit. 2019-12-25]. Dostupné online. (rusky)
Literatura
- NEUMANN, Jan. Tatra 111 : historie, vývoj, nástavby, jiné využití. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 170 s.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Tatra 111 na Wikimedia Commons
- Tatra 111 ve filmech a seriálech na IMCDb.org
- TATRA nákladní typ 111 na www.motomuseum.cz
- Popis na www.tatraportal.sk