Tatra 111

Automobilní jeřáb HSC-4 na podvozku Tatry 111

Třístranný sklápěč Tatra 111 S3

Automobil byl vyvinut ještě za druhé světové války v období nedostatku kvalitních konstrukčních materiálů a barevných kovů. Přesto 111 vynikala vysokou životností i v těžkých provozních podmínkách. „Stojedenáctky“ byly úspěšně používány Wehrmachtem, po osvobození a únorovém puči se proslavily hlavně na velkých stavbách nejen socialismu u nás i ve světě.

Tatra 111 prošla během let výroby mnoha úpravami a vylepšeními. Původně poměrně vysoko nastavený výkon motoru 154 kW při 2 250 ot/min. byl později z důvodu zvýšení spolehlivosti a možnosti dlouhodobého zatížení snížen na 132 kW při 1 800 ot/min. Nosnost 8 tun u prvních vozů byla později zvýšena na 10,3 tuny.

Na pohled nejvýznamnější změny zaznamenala v průběhu výroby kabina řidiče, která byla u prvních vozů velmi jednoduchých hranatých tvarů s malými okny. Vyráběla se z dřevotřísky, která nahrazovala během války nedostatkový ocelový plech. Pozdější kabiny už byly ocelové, zpočátku s dřevěnou kostrou; poslední modely však byly už celokovové, z počátku s typickým negativním sklonem čelních skel (taktické důvody). Velkým vývojem prošel i motor - změněn byl pohon ventilátorů chlazení z původních řetězů na pozdější klínové řemeny, tvar spalovacího prostoru a koruny pístů (T 111A), která znamenala i záměnu polohy sacího a výfukového potrubí, ale bylo vylepšeno i chlazení a snížena spotřeba paliva.

Tatra 111 dosahovala rychlost u prvních vozů 75 km/h, později, po snížení otáček motoru 62 km/h při poměrně příznivé průměrné spotřebě 30 litrů nafty na 100 km. Motory typu T 111 našly poměrně široké využití. Mimo vozidel T 111 poháněly ve výkonnější verzi i odvozené silniční tahače těžkých přívěsů Tatra 141, méně známé jednostranné sklápěče Tatra 147, ale také například populární motorové železniční vozy řady M 131.1 (známé pod přezdívkou Hurvínek) - zde ve verzi sníženého výkonu, nebo malé letištní tahače a navijáky, či vojenské motorové čluny.

Motory s jiným počtem válců odvozené od T 111 zase poháněly například Tatru 128 (V8), horský autobus Tatra 500 HB (V8), nebo známý střední terénní automobil Praga V3S (prototyp R5, sériově motory R6 T 911, T 912) a jeho silniční verzi Praga S5T. Motor T 111 byl ještě během války zabudován i do německých osmikolových obrněných automobilů Sd Kfz. 234, kolopásových vozidel FAMO F3 a od dvanáctiválce T 111 byl odvozen i osmnáctiválcový motor T 955 s třemi řadami válců do W vyrobený v několika prototypech (1 k vidění v Technickém muzeu v Kopřivnici), určený pro pohon německých tanků Tiger I. Odvozen byl i čtyřválec T 114 a plochý šestiválec T 116 pohánějící prototypy Tatra.