Tatínek (film, 2004)

Děj začíná přípravou Zdeňka Svěráka na zájezd s Divadlem Járy Cimrmana. Na cestu si bere „sebáka“, tedy jídlo s sebou,[14] a také „tašku pro hypochondry“, v níž má uloženy „prášky proti smrti“ nebo mast na rozpraskané paty.[23] Pak se divák seznámí s některými Svěrákovými kolegy z divadla, následují odpočinkové aktivity či jízda na lyžích,[15] při níž – během čekání na vlek – vypráví svůj rozhovor o Bohu, jenž vedl s mladíkem, snowboardistou, který s ním ve frontě čekal také.[24] Zdeněk Svěrák ale také ukazuje Kopidlno, kam se jako sedmiletý chlapec během druhé světové války přestěhoval,[1] pak navštíví také Žatec, kde vyučoval.[25]

Ve snímku se objeví i záběr, kdy Svěrák na poli objeví dřevěnou budku, v níž během války stáli u Holešovické elektrárny na stráži vojáci Wehrmachtu. Po válce si boudu Svěrákova rodina odvezla, a když do ní během natáčení filmového dokumentu Zdeněk Svěrák nahlédne, zjistí, že se v ní ještě nachází pracovní obuv jeho maminky.[2] Dále Svěrák ve filmu popisuje důvody svého členství v Komunistické straně Československa (KSČ) a zmiňuje také umělecké a osobní spory s Ladislavem Smoljakem.[24]

Celý film měl původně skončit záběry z natáčení filmu Vratné lahve.[23] Dokument Tatínek by tak ukazoval, jak vypadá příprava filmu, k němuž Zdeněk Svěrák píše scénář a nakonec si v něm i zahraje.[2] K zahájení natáčení Vratných lahví ale do dokončení Tatínka nedošlo, neboť se Janovi, jenž je měl režírovat, nelíbila kvalita Zdeňkem předloženého scénáře. Dokument tak ukazuje jejich vzájemný spor, který končí domluvou, že se po čase Zdeněk ke scénáři vrátí a pokusí se jej upravit do podoby, jež by se jeho synovi zamlouvala.[23] Tato krize byla intenzivnější i z toho důvodu, že se v ní střetly umělecké či profesní pohledy, které se prolínaly s rodinnými vazbami.[26] Ve sporu jde vlastně o to, zda může existovat film, jenž neslibuje významné finanční zisky nebo kvalitní umělecký zážitek.[27] Zdeňkovi Svěrákovi vyčítá jeho syn, že se ve svém scénáři o stáří problematice nevěnuje dosti intenzivně.[27]

Režisérem snímku je Jan Svěrák

Na snímku se pod režijním vedením Jana Svěráka a Martina Dostála podíleli kameramani Ivan Zachariáš a Radka Šplíchalová.[5] Oba dva režiséři také společně napsali scénář snímku,[18] což si již dřve vyzkoušeli u Svěrákova filmu Jízda.[28] Dramaturgii dokumentu vytvořili Jan Potměšil s Romanem Kopřivíkem a zvuk měl na starosti Viktor Ekrt.[29] Střih snímku provedli Alois Fišárek,[18] s nímž již předtím Jan Svěrák spolupracoval například na filmu Kolja,[30] a Pavel Šístek.[18]

Jan Paulas v Katolickém týdeníku píše, že snímek nevyužil příležitost, aby Zdeňka Svěráka představil se vším všudy. Nabízí, podle něj, pouze Svěrákovu mediální podobu. Dokument tak sice diváky pobaví, nicméně nesdělí jim o Svěrákovi nic nového.[31] Mirka Spáčilová, jež film ocenila 65 %,[32] v Mladé frontě DNES soudí, že by se výbušnější motivy – mezi něž řadí Svěrákův spor s Ladislavem Smoljakem o filmového představitele inspektora Trachty ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný nebo se Svěrákovým synem Janem kvůli filmu Vratné lahve – měly být rozloženy po celé ploše filmu, a ne jen v jeho druhé polovině.[33]

Zhodnocení v Britských listech konstatuje, že snímek nepřinesl nic nového. Druhou polovinu filmu navíc označuje za nudnou a recenze postrádá nosný závěr celého dokumentu. Konstatuje, že řada otázek se nedočkala svých odpovědí a další nebyly ani položeny.[34] Tomáš V. Odaha ve své recenzi soudí, že film s ohledem na banálnost a nepřítomnost nějakého hlubšího sdělení může zaujmout snad pouze nekritické obdivovatele Zdeňka Svěráka.[35]