Třesavka velká

• Aranea phalangoides Fuesslin, 1775
• Pholcus lambertoni Millot, 1946
• Pholcus litoralis L. Koch, 1867
• Pholcus phalangoides Fuesslin, 1775

Třesavka velká dosahuje velikosti těla 7–12 mm (z toho hlavohruď 3 mm), ovšem působí mnohem větší kvůli dlouhým končetinám (v rozpětí i více než 5 cm).

Zbarvení je šedobílé s neurčitou tmavší kresbou. Má osm očí, které lze vidět jen při zvětšení lupou. Oči jsou seskupené po třech na stranách hlavohrudi (dvě triády) a mezi nimi se nachází jedna dvojice očí zřetelně menších.

Nápadný pavouk s bizarním vzhledem. Hlavohruď je kruhovitá, vpředu s vystouplým očním hrbolkem, na kterém jsou oči uspořádány po třech na obou stranách a dvě uprostřed. Ve středu hlavohrudi je jednolitá tmavá skvrnka. Sternum je jednobarevné šedavé. Zadeček je protáhlý, u samic, které čekají mladé, je zadeček oválný. Na svrchní straně zadečku bývají tmavší skvrnky, zejména u samců. Celkové zbarvení je šedavé, béžové. Nohy jsou nápadně dlouhé a tak pavouk připomíná sekáče. Na kloubech noh jsou tmavší skvrnky.

Vzhledově, zejména dlouhýma nohama připomíná sekáče – tak získala druhové jméno phalangioides (sekáči – Phalangioidea). Ovšem při bližším pohledu je zřetelně vidět rozdělení těla (tenkou stopkou) na hlavohruď a zadeček.

Je hojná na mnoha místech Evropy, přičemž v severních částech střední Evropy je vzácnější.

V České republice je doložena od roku 1959, první nález pochází ze Semil z obchodu s ovocem a zeleninou (Jan Buchar).[1][2]

Třesavka velká je nepůvodní druh zavlečený do Evropy ze Středomoří a rychle se rozšiřuje ve střední Evropě.

Dle dat České arachnologické společnosti byla v ČR nejčastěji pozorována samice, a to v květnu, v nadmořské výšce 300–350 m v interiéru budov.[3]

Jedná se o synantropní druh, který se vyskytuje převážně v budovách, hlavně ve vyhřívaných a suchých sklepích, v obytných místnostech, také v kůlnách, garážích atp. Přezimuje výhradně v nezamrzajících prostorách. Ve volné přírodě ho téměř nenalezneme.

Zpravidla na rozhraní stěny a stropu snová řídké sítě s nepravidelně uspořádanými vlákny a zavěšuje se hřbetem dolů, přichycena koncovými drápky končetin. Při vyrušení rozkmitá tělo zavěšené v síti (odtud český název rodu třesavka a čeledi třesavkovití), takže se v zorném poli případného predátora rozostří a nelze ji postřehnout.

Živí se hmyzem (např. rybenkami), stínkami a také jinými pavouky včetně třesavky sekáčovité, druhu v ČR původního, nebo pokoutníky. Ulovenou kořist zabalí – drží ji třetím párem nohou a omotává ji vláknem pomocí čtvrtého páru nohou. Usmrcuje ji poměrně silným jedem. Současně s ním vstříkne do těla kořisti trávicí enzymy, takže potravu přijímá natrávenou (mimotělní trávení); po chvíli z těla vysaje řídkou kašovitou hmotu. Zvláštností je neuvěřitelně výkonný savý žaludek (např. pakomára vysaje jedním otvorem v jeho noze).[2][4]

Jed třesavky velké působí i na případné predátory, viz lehké přiotrávení pouštního pavoukovce solifugy, která třesavku pozřela. Člověku ale jed třesavky neublíží – třesavka není schopná prokousnout lidskou kůži.[2]

Výsledky studie Novotného a Huly naznačují, že třesavka velká může negativně ovlivnit populace původních českých druhů pavouků, protože dospělci konzumují mláďata jiných druhů. To může mít škodlivý účinek na budoucí populace původních synantropních druhů. Testováno bylo pět druhů: skákavka skleníková (Hasarius adansoni), třesavka Simonova (Psilochorus simoni), snovačka skleníková (Parasteatoda tepidariorum), pokoutník tmavý (Tegenaria atrica) a pokoutník domácí (Tegenaria domestica).[5]