Pokoutník domácí

V Česku se vyskytuje roztroušeně po celém území, zejména v teplejších oblastech. Dříve byl hojnější, dnes čelí silnější konkurenci, o životní prostor musí „bojovat“ s větším pokoutníkem tmavým a řadou dalších synantropních nepůvodních druhů.[7]

Pokoutník domácí je jedovatý (cytotoxický jed), jako naprostá většina pavouků, ale pro člověka nepředstavuje nebezpečí. Jeho chelicery projdou pokožkou jen s velkými obtížemi. Kousnutí, ke kterému dochází jen velmi vzácně, může být buď zcela bezbolestné[12], nebo mírně bolestivé a následně svědivé, srovnatelné s včelím bodnutím anebo s kousnutím od komára (intenzivnější bývá kousnutí od pokoutníka tmavého). Jed některých druhů z čeledi Agelenidae může však způsobit nekrotické kožní léze.[11][13][14]

Když je potřeba, dokáže rychle běhat. Agilně reaguje na situaci ve svém blízkém okolí. Pokud zachytí pohyb velkého objektu, snaží se rychle uprchnout, pokud malého (hmyz), může zaútočit. Je fotosenzitivní, prchá před prudkým světlem a snaží se najít stinné místo, někdy je naopak ke světlu přitahován.[9]

Živí se hmyzem (hlavně mouchami) nebo stejnonožci, čímž je užitečný. Loví jak s pomocí sítě, tak aktivně.[6][15][16]

Vyskytuje se hojně v domech, kůlnách, stájích. Vyhledává tmavá, suchá a ničím nerušená místa. Objevuje se zpravidla po celý rok, ale aktivní je hlavně v noci. Obvykle není vidět, na průzkum se vydává jedině kvůli nedostatku potravy, dokáže však bez ní vydržet i několik dní (patrně až několik měsíců).[12][15] Když se chce napít, často při svých toulkách uvázne ve vaně nebo v umyvadle, odkud už ale nedokáže vylézt.[9] V rozích místností, výklencích a jiných podobných místech spřádá husté, vodorovně napnuté pavučiny s jakýmsi tunýlkem, v němž je pavouk ukrytý (odtud český název pokoutník – „kouká z kouta“). Pokud se do pavučiny uchytí hmyz, pokoutník okamžitě zareaguje, kořist zpacifikuje a vrátí se i s ní zpět do komůrky, kde bude v klidu hodovat.[17]

Na konci léta se samec různě toulá při hledání partnerky a ukazuje se tak na místech, kterým se jinak vyhýbá.[17] Se samicí pak zůstává několik týdnů a opakovaně se s ní páří.[17] Nakonec poslouží jako potrava, samice ho usmrtí a „sežere“ (vstříkne do něho trávicí enzymy a vysaje) – živiny obsažené v samčím pohlaví zvyšují produkci vajíček.[12][17] Samice zavěšuje svůj kulovitý kokon s vajíčky (pavučinový závitek) na pavučiny a maskuje ho kousíčky omítky. Po celou dobu jej bedlivě střeží. Kokon může obsahovat 50–60 vajíček.[7] Mláďata se líhnou na jaře a vypadají stejně jako dospělci, jenom jsou podstatně menší. Po nějakém čase se mladí pavouci rozutečou a začnou si stavět vlastní malé pavučinky. Pokoutník se může dožít několika let; samec žije obvykle jen jeden rok, ale samice se může dožít dvou až sedmi let, podle toho, v jakém prostředí – resp. v jaké části lidského obydlí – se nachází. Za celý svůj život může mít samice až 9 kokonů (tj. může vyprodukovat 450 až 540 vajíček).[9][12]

V přírodě vyhledává skalní stepi, skály, sutě a také ho můžeme nalézt v dutinách nebo pod kůrou stromů.[7]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pokoutník domácí na Wikimedia Commons