Ruměnice pospolná

Ruměnice pospolná (Pyrrhocoris apterus), starším názvem ruměnice bezkřídláapterus znamená „bezkřídlý“) je ve střední Evropě hojně rozšířený druh ploštice. Dorůstá velikosti okolo 1 cm a živí se sáním semen rostlin, mrtvých živočichů či vajíček hmyzu. Velmi často se vyskytuje ve větších skupinách.

Ruměnice pospolná
Ruměnice pospolná
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Řádpolokřídlí (Hemiptera)
Podřádploštice (Heteroptera)
Čeleďruměnicovití (Pyrrhocoridae)
Rodruměnice (Pyrrhocoris)
Binomické jméno
Pyrrhocoris apterus
L., 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Ruměnice pospolná – nymfy

Ruměnice měří 10-12 mm. Má oválný obrys těla s nápadnou černo-červenou kresbou. Křídla většinou nejsou plně vyvinutá. Nohy jsou černé. Při bedlivějším pozorování lze zjistit, že každá ruměnice je v drobných detailech odlišná. Kresba a velikost skvrn na červeném podkladě se mírně mění. Její výrazné a kontrastní zbarvení ji chrání před nepřáteli – ptáky. Dává najevo, že není jedlá a to ji ochraňuje.[1]

Saje převážně rostlinné šťávy. Hlavní složkou stravy jsou především plody lípy – semena pokrytá sladkými šťávami.

Rozmnožování a životní cyklus

Samičky k sobě vábí samce sexuálně přitažlivými sekrety (feromony). Může se stát, že páření trvá celý den. Svá vajíčka klade samička do vlhké půdy, do štěrbin kůry, pod listí a mech. Ruměnice lze pozorovat až do pozdního podzimu. Přezimují dospělí jedinci. Žlázy larev produkují jako u jiných ploštic typicky páchnoucí sekret sloužící k odstrašení nepřítele.[2][3][4]

Výskyt

Jde o druh, který je velmi rozšířený v Evropě, severní Africe, severní Asii a Střední Americe. Ve světě žije 400 druhů ruměnicovitých, z toho pouze dva v České republice. Vyskytuje se od dubna do září.[5]

Jedná se o velmi společenský druh. Již od časného jara se objevuje (vyhřívá) v houfech u zdí či pat stromů. Vyskytuje se v parcích, alejích s akáty nebo kaštany, na hřbitovech. Ve velkém počtu žije na lípách, občas i na akátech nebo tam, kde kvete sléz. Přestože jim sluneční svit nevadí, dávají raději přednost stinným místům.

Odkazy

Reference

  1. Felix, J.; Hísek, K.: Naší přírodou krok za krokem Zvířata. ISBN 80-00-00264-7, str. 46
  2. http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=682
  3. Archivovaná kopie. www.rendy.eu [online]. [cit. 2008-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-14.
  4. Archivovaná kopie. encyklopedie.seznam.cz [online]. [cit. 2008-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-03-24.
  5. Větrovská, T. (překlad): Svět zvířat kolem nás. ISBN 80-85805-62-6, str. 310

Literatura

  • Kol. autorů: Velká kniha živočichů ISBN 80-07-00510-2
  • Steinbachův velký průvodce přírodou, GeoCenter, Praha, 1994

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.