Konobrže

Katastrální území Mostu

Okolní krajina byla osídlena již v pravěku. Východně od vesnice se v mladší době bronzové nacházelo sídliště lidu knovízské kultury.[1]

První písemná zmínka o Konobržích pochází z roku 1394, kdy je zaznamenaná při dědictví po Pešovi, zvaném Mezek. V roce 1402 se část platů ze vsi odváděla kostelu v Duchcově. Před rokem 1420 sídlil na zdejší tvrzi Šimon z Konobrže a v polovině 15. století Vaněk Kladný. V letech 1491–1524 zde žili Pehmové z Konobrže, což byla původně měšťanská rodina z Litoměřic. Po nich vlastnila Konobrže mostecká měšťanská rodina Deutschů, kteří v roce 1558 prodali tvrz i s poplužním dvorem Baltazarovi Langenau z Pauzu. Ve druhé polovině 16. a na počátku 17. století byli majiteli tvrze Lungvicové z Patokryj, kteří koupili i tu část vsi, která dosud patřila k Duchcovu. V polovině 17. století vlastnil převážnou část obce Jan Baptista Bombason a menší část patřila klášteru ve Světci. Od nich odkoupilo Konobrže město Most a připojilo je ke svému panství Kopisty, kde zůstaly až do roku 1848.

Obyvatelé se živili zemědělstvím a částečně i rybníkářstvím. Kolem Konobrží a nedaleké osady Pařidla byly již na konci 15. století vybudovány rybníky, z nichž však některé zanikly už ve druhé polovině 18. století. Na konci 19. století nacházeli obyvatelé obživu i v hornictví. V roce 1893 byl nedaleko otevřen důl Venuše a počet obyvatel začal rychle vzrůstat. V Konobržích stála i kaple Nejsvětější Trojice, postavená kolem roku 1914.

Osada zanikla v letech 1976–1979 kvůli těžbě hnědého uhlí.