Triglav (bůh)

Triglav či Trihlav (česky Tříhlav, polsky Trygław) je slovanským bohem, který byl ctěn kmenem Pomořanů ve Štětíně a Wolinu. Ve Štětíně byl jeho kult vyvrácen roku 1124 biskupem a misionářem Ottou Bamberským, který se o totéž s menším úspěchem pokusil roku 1147 ve Wolinu.

Moderní socha Trihlava v polském Wolinu

Triglav je někdy ztotožňován s bohem Černohlavem zmiňovaným Knýtlingasagou.[1] Jindy je zase spojován s východoslovanským Trojanem.[2] Souvislost se slovinskou horou Triglav není prokázána.

Prameny

Životopisy Otty Bamberského

Triglav je zmiňován všemi třemi životopisy Otty Bamberského, které pocházejí z 12. století a popisují mimo jiné zničení Triglavova chrámu ve Štětíně. Životopiscem Ebbem je popisován takto:

„ Štětín, město významné a větší než Wolin, má ve svém okolí tři vrchy, z nichž prostřední a nejvyšší je zasvěcen hlavnímu pohanskému bohu Triglalovi (Deo Trigelawo), majícímu trojhlavou sochu a oči i ústa zlatou rouškou zakryté; kněží pak tvrdili, že bůh má tři hlavy, protože spravuje tři říše, tedy nebesa, zemi a podsvětí, a tvář chráněná rouškou znamená, jako by lidských hříchů nechtěl vidět ani slyšet a je přehlížel.[3] “

Další životopisec, Herbord, uvádí následující:

„ Byly pak ve městě Štětíně čtyři kontiny, ale jedna z nich, nejhlavnější, byla vybudována se zvláštním uměním a mistrovstvím, majíc zvenčí i zevnitř řezby lidí, ptáků a zvířat, které vystupují ze stěn a jež jsou tak důsledně vytvořeny že se zdá jako by dýchaly a žily.(…) A barvy vnějších řezeb nemohly žádné sněhové bouře ani přívaly vod smazat, jak byly dokonale udělány. Do této budovy se podle starého zvyku předků shromažďoval desátek dobyté kořisti i zbraně nepřátel, prostě vše, co bylo získáno z námořních loupeží nebo válek.(…) Byla tam modla trojhlavá, na jednom trupu mající tři hlavy, nazývaná Triglav (Triglaus).[3] “
Idolek Trihlava

Podle líčení Herbordova Dialogu z 12. století ve Štětíně kromě svatyně Triglava stáli tři další kątiny – chrámy, které požívaly méně úcty a byly méně výstavné, a posvátný dub. Naopak nejstarší informátor, Mnich Prieflingenský, zmiňuje celkem pouze dva chrámy.

Triglavovi byl také zasvěcen černý kůň s bohatě zdobeným sedlem,o kterého se staral kněz jednoho z chrámů a pomocí kterého se věštilo, jak popisuje Herbord:

„ Když totiž zamýšleli vytáhnout proti nepřátelům nebo na loupeže, byli zvyklí výsledek výpravy skrze něj zjišťovat: kladeno na zem devět kopí, každé na loket od sebe vzdálené. Osedlaného koně vyvedl kněz k tomu určený za uzdu ven a třikrát ho vedl tam a zpátky přes ležící kopí. Jestliže kůň přešel přes kopí, aniž by se jich dotkl, považovali to za znamení úspěchu a vydali se na výpravu; v opačném případě od ní upustili.[4][pozn. 1] “

Roku 1124 byly štětínské svatyně zbořeny biskupem a misionářem Ottou Bamberským, který nechal na místě Triglavova chrámu vystavět kostel svatého Vojtěcha. Se zničením svatyň mu pomáhali místní obyvatelé, z čehož lze usuzovat že kult už byl v úpadku.[5] Triglavovu modlu zničil sám biskup a její tři stříbrné hlavy nechal poslat papeži Kalixtovi II. jako důkaz úspěchu své výpravy, a posvátného koně nechal prodat do jiné země.

Méně úspěšný byl Otto ve Wolinu kde byl Triglavův zlatý idol ukryt jeho kněžími. Ač se jednomu z jeho společníků podařilo nalézt úkryt modly, nebyl schopen ji vyzvednout, a odnesl pouze Trihlavovo posvátné sedlo.[6]

Další zmínky

Nejstarší zmínka o Triglavovi, ač není přímo jmenován, pochází od Adama Brémského z druhé poloviny 11. století, který zmiňuje boha uctívaného ve Wolinu takto:

„ Tam se spatřuje Neptun v trojí přirozenosti; je totiž onen ostrov oplachován trojím vodstvem, znichž jedno prý je barvy zcela zelené, druhé bělavé, třetí v divokém vlnění zuří ustavičnými bouřemi.[7] “

O ctění trojhlavého idolu ve stodoranském Braniboru ve 12. století se zmiňuje také Jindřich z Antverp, neuvádí však jméno božstva.[8] Zdeněk Váňa uvádí že Triglavův kult v tomto městě zanikl roku 1136 v důsledku křtu kníže Přibyslava Jindřicha.[9] O stodoranském Triglavovi se zmiňuje také Braniborská kronika z 13. století a český kronikář Pulkava v druhé polovině 14. století.[2] S kultem Triglava snad souvisí lidová tradice doložená ještě z 19. století, že lze o svatojánské noci spatřit nádherného černého koně pasoucího se při měsíčním svitu, který zmizí, když se k němu někdo přiblíží.[6]

Hypotézy
Triglav od Bernarda de Montfaucon, 1722

Triglavovo jméno je etymologicky jasné, označuje božstvo s třemi hlavami, což je postava v různých mytologiích poměrně běžná. V tomto případě měla trojhlavost pravděpodobně symbolizovat vládu nad nebesy, zemí a podsvětím. Někteří badatelé, například Aleksander Brückner, Gerard Labuda nebo Mikołaj Rudnicki, spojovali Trihlavův kult s křesťanskou Svatou Trojicí, její zobrazení s třemi hlavami a tvářemi se však objevují až ve 13. století.[7]

Lubor Niederle vykládá Trihlava, stejně jako Svantovíta, Svarožice, Jarovíta a Rujevíta, jako solární božstvo.[10] Podobně jej vykládá, stejně jako všechna ostatní slovanská mnohohlavá božstva, Raffaele Pettazzoni. Michal Téra v rámci trojfunkční hypotézy považuje Triglava za magicko-chtonické božstvo první funkce, odpovídající Velesovi a Černobohovi.[11] Jiří Dynda upozorňuje na fakt, že barvy zmiňované Adamem Brémským odpovídají třem tradičním barvám spojovaným s jednotlivými funkcemi.[12]

Další informace

Trygław - bludný balvan pojmenovaný podle Triglava.

Odkazy

Poznámky
  1. Podobným způsobem se věštilo pomocí posvátného koně ratarského Svarožice.

Reference
  1. PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 139.
  2. VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 94.
  3. PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 103.
  4. PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 107.
  5. PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 108.
  6. PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 111.
  7. PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 105.
  8. PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 102.
  9. VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 93.
  10. NIEDERLE, Lubor. Slovanské starožitnosti. Praha: Bursík & Kohout, 1916. S. 151. Díl II., svazek I..
  11. TÉRA, Michal. Perun: Bůh hromovládce. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. ISBN 978-80-86818-82-5. S. 323.
  12. DYNDA, Jiří. Archaické slovanské náboženství z pohledu komparativní mytologie Georgese Dumézila. Praha, 2012. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta Ústav filosofie a religionistiky. Vedoucí práce Dalibor Antalík. s. 30. Dostupné online.

Literatura
  • DYNDA, Jiří. The Three-Headed One at the Crossroad: A Comparative Study of the Slavic God Triglav. S. 57–82. [Mythologica Slavica] [online]. 2014. Roč. XVII, s. 57–82. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.